Santa Maria del Fiore (Dóm Panny Marie Květné) je florentská katedrála, jejíž monumentální renesanční kopule od Filippa Brunelleschhiho z ní činí nejenom dominantu Florencie, ale také jednu z nejvýznamnějších architektonických památek světa.
Na místě západní části lodi dnešní katedrály stával románský kostel Santa Reparata, poprvé postavený na přelomu 4. a 5. století, později za válek s Byzancí zničený a někdy během 7.-9. století znovu postavený.
Při zahájení výstavby katedrály bylo pouze zbořeno průčelí starého kostela.
Nová stavba postupně obklopila původní budovu, v níž se až do roku 1375 konaly běžně bohoslužby.
Poté byla Santa Reparata zbourána.
Stavba florentské katedrály byla zahájena na zakázku Florentské republiky dne 8. září 1296 podle návrhů významného architekta Arnolfa di Cambio, a to na místě, kde stál původní kostel Santa Reparata.
Po Arnolfově smrti v roce 1302 byly práce na 30 let přerušeny.
Poté bylo pokračování díla svěřeno Giottovi di Bondone, který však pouze navrhl projekt vedle stojící zvonice (Giottova kampanila).
Stavba se opět rozběhla až roku 1357 podle plánů Francesca Talentiho, který Cambiovy plány výrazně změnil.
Jeho dílem jsou mohutné křížové žebrové klenby ve všech lodích i plán vytvořit nad křížením ohromnou kupoli o šířce všech tří lodí.
Rozšíření se dočkal i chór. Podélný trakt byl dokončen roku 1378.
Čtyři pole hlavní lodi mají rozměry 20 × 20 metrů a výšku 40 metrů.
Interiér proto působí nesmírně pádným, monumentálním dojmem.
V roce 1386 byly budovány základy chórového závěru a roku 1389 byly budovány pilíře křížení.
Na realizaci kupole byla počátkem 15. století vypsána architektonická soutěž, již vyhrál Filippo Brunelleschi.
Dvouplášťová osmiboká kupole, kterou postavil v letech 1420-1434, byla a je dosud považována za zázrak stavební techniky.
Byla postavena zvenčí dovnitř, z cihel kladených ve vzoru rybí kosti bez použití lešení.
Její rozpětí činí 41,97 m.
To znamená, že byla dlouho třetí největší stavbou svého druhu na světě (rozpětí kupole svatopetrské baziliky v Římě je o 60 cm širší, základna kupole Pantheonu pak činí 43,22 m - tyto rozměry byly překonány teprve v moderní době, při stavbě Haly století ve Vratislavi roku 1913).
Roku 1587 bylo zbořeno nedokončené průčelí katedrály, které stavěl di Cambio.
Poté byla vypsána řada konkursů na jeho dostavbu, ale teprve roku 1871 byl schválen návrh architekta Emilia de Fabris, jenž respektoval historický vzhled katedrály.
Novogotická přední fasáda byla dokončena v roce 1887.
Prostorná katedrála je pátým největším chrámem na světě.
Střízlivý, světle omítnutý interiér je typickým projevem italské gotiky.
Také vnitřní prostor kupole měl podle Brunelleschiho plánů zůstat bez malířské výzdoby nebo dekorace.
V letech 1572-1579 však provedli Giorgio Vasari a po jeho smrti Federico Zuccari freskovou výzdobu.
V minulých dvou stoletích bylo proto často uvažováno o jejím odstranění.
Roku 1334 jmenovala městská rada ve Florencii architektem pro stavbu hradeb města malíře Giotta di Bondone.
Giotto, jemuž se v té době již blížila sedmdesátka, byl tehdy všeobecně uznávaným umělcem v celé Itálii a vytvořil skutečnou školu svých žáků.
Giotto vypracoval v roce 1334 projekt zvonice, takže její výstavba mohla být zahájena již 18. července téhož roku.
Nedlouho nato odjel do Milána, kam ho povolal tamní vládce Azzo Visconti.
V Miláně setrval až do roku 1336.
Brzy po návratu do Florencie, 8. ledna 1337, zemřel a byl s úctou pochován v rozestavěném dómu.
Zvonice byla vystavěna na čtvercovém základu, jehož strany měří 14 metrů.
Její výška činí 84 metrů.
Stěny kampanily jsou obložené barevným mramorem, jak bylo typické pro toskánskou gotickou architekturu.
Vysoká věž je rozdělena do několika pásů.
Dva nejspodnější pásy podezdívky jsou zdobeny kosočtvercovými a šestihrannými kachlovými reliéfy, jež jsou dílem Andrey Pisana a Lucy della Robbia.
Vyšší pás nad podezdívkou obsahuje výklenky se sochami, jejichž autorem je Donatello a další významní umělci.
18 míst co vidět ve Florencii Katedrála Hlavní florentská katedrála byla na svou dobu opravdu nevšedním a originálním architektonickým dílem a dodnes se řadí mezi ty největší katedrály na světě.
Stavba pojme neuvěřitelných 25 000 lidí.
Najdi nejlevnější hotel ve Florencii
Katedrála Santa Maria del Fiore (Panny Marie Květné) se řadí k nejkrásnějším na světě a v rámci městského panorama také k těm nejvíce dominantním.
Vystupuje totiž výrazně nad okolní zástavbu, což v kombinaci s monumentální kopulí a zajímavou fasádou vytváří jednu z nejslavnějších staveb světa.
Často se katedrála nazývá zkráceně jako florentský dóm (duomo di Firenze).
Není divu, že stavba patří na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Architektura a historie Už od konce 4. století n. l. stával na místě ve středu Florencie románský kostel sv. Reparaty, který však kapacitou přestával stačit, a tak bylo během 13. století rozhodnuto o stavbě nové katedrály.
Zahájena byla v roce 1296 s cílem postavit monumentální stavbu, která bude schopna pojmout všechny tehdejší obyvatele Florencie.
Architektonicky se zde mísí gotický i renesanční styl, a to zejména díky několik staletí trvající stavbě.
Nejvíce jistě zaujme mimořádná fasáda na první pohled v tradičním tmavo-bílém toskánském stylu, při detailnějším pohledu je však fasáda zdobená mnohem více a patří k nejvýraznějším exteriérům z historických katedrál napříč světem.
Bílý mramor pochází ze slavných carraských dolů, tmavě zelené z blízkého Prata a růžový z Maremma.
Dílo architekta Arnolfa Cambiho, který bohužel stavbu nestihl dokončit, následně převzal věhlasný architekt a malíř v jedné osobě Giotto di Bondone, který však navrhl jen samostatně stojící zvonici, jež tvoří spolu s katedrálou panorama města.
Základní stavba katedrály, jež čítá hlavní loď, dvě boční lodě a 4 čtvercové arkýře, byla dokončena v roce 1413.
Na východní straně katedrály však zůstala obrovská díra připravená pro stavbu monumentální kopule, na kterou nikdo z dosavadních architektů nepředložil realizovatelné plány.
Zajímavostí je fakt, že celá stavba vznikala kolem původní baziliky sv. Reparaty, kde se mše sloužily až do roku 1375, kdy byla teprve zbořena a ponechány jen její základy.
Celkový pohled na katedrálu, Freska na kopuli, Fasáda katedrály ve Florencii.
Kopule jako stavitelský zázrak Architektonickou soutěž na dokončení kopule vyhrál tehdy neznámý zlatník bez architektonického vzdělání, Filippo Brunelleschi.
Touto kopií techniky byl ovšem dokončen dvouplášťový osmiboký dóm bez podpěr a lešení, což bylo na tu dobu nevídané.
Kopule se začala stavět v roce 1420 a dokončena byla roku 1432.
Do kupole se dnes dostanete zdoláním 463 schodů, ale její návštěva stojí za to.
Fyzická námaha bude vykoupena naprosto úchvatným výhledem na celou Florencii.
Kromě nádherné kupole ovšem na stavbě můžete obdivovat i mnoho dalších věcí.
Všimněte si například chrliče v podobě býka na levé straně (směrem k Via Ricasoli).
Florencie Vstupné a otevírací doba
Doporučujeme rozhodně navštívit i typicky goticky strohý interiér katedrály, který ostře kontrastuje se zajímavou venkovní fasádou.
Uvnitř najdete jedinou, za to však monumentální fresku na stropě kupole. Pochází z let 1572-1579 a jejími autory byli Giorgio Vasari a Federico Zuccari.
Katedrála je pro turisty otevřena každý den v časech 10:15-16:45, vstup do kopule pak 8:15-19:30 a do přilehlé zvonice až do 19:45.
Vstup jen do katedrály je zdarma.
Na výběr máte ze tří druhů vstupenek.
Brunelleschi Pass - kopule, baptisterium, zvonice, Museo dell'Opera dell Duomo: 30 EUR (děti do 14 let za 12 EUR)
Giotto Pass - baptisterium, zvonice, Museo dell'Opera dell Duomo: 20 EUR (děti do 14 let za 7 EUR)
Ghiberti Pass - baptisterium, Museo dell'Opera dell Duomo: 15 EUR (děti do 14 let za 5 EUR), Pro seniory se slevy neposkytují.
Lístky lze zakoupit i online na webu: operaduomofirenze.skiperformance.com.
Při online koupi vybíráte datum i čas, přesnou hodinu je však nutné dodržet pouze při vstupu do kopule.
Vstupenky vždy platí 3 dny od zakoupení a jednotlivé památky lze navštěvovat i opakovaně.
Výška a rozměry katedrály
Pro milovníky statistik doplňujeme i pár zajímavých údajů o ohromných rozměrech florentského dómu.
Délka celé baziliky - 153 m
Šířka - 90 m
Celková výška i s kopulí - 114 m
Samotná kopule pak stojí na 55 metrů vysoké hlavní lodi katedrály a její rozpětí činí 44 metrů.
Kopule je 3. největší svého druhu na světě po bazilice sv. Petra ve Vatikánu, katedrále Spásy lidu v Bukurešti a bazilice Panny Marie Královny Míru v hlavním městě Pobřeží Slonoviny Yamoussoukru.
Samotná katedrála je co do vnitřní plochy 11. největší na světě.
Její kompletní výstavba o položení základního kamene do dokončení kopule trvala od roku 1296 do roku 1432.
Santa Maria del Fiore neboli kostel Panny Marie Květné je pátá největší katedrála na světě - vejde se do ní až 25 000 věřících.
Gotická katedrála toskánského typu zasvěcená panně Marii Květné vznikla dle návrhu Arnolfa di Cambio na místě dřívějšího kostela Svaté Reparáty a základní kámen byl položen 8. září 1296.
Stavební práce však trvaly pouze šest let, neboť v roce 1302 její architekt zemřel.
Teprve až po dlouhých třiceti letech převzal stavbu architekt a malíř Giotto di Bondone, který kostel doplnil jednou ze současných tří slavných italských zvonic.
Ta stojí na čtvercové základně o délce strany 14,4 metru a dosahuje výšky 87 metrů.
Roku 1357 změnil plány stále ještě rozestavěné katedrály Francesco Talenti a v 15. století vyhrál architektonickou soutěž na její dokončení Filippo Brunelleschi.
K další velké přestavbě katedrály došlo na konci 16. století, kdy bylo zbouráno stále ještě nedokončené průčelí.
Kopule florentské katedrály inspirovala Michelangela ke stavbě kopule svatopetrské baziliky v Římě? A to ji údajně posměšně označil za „klec pro ptáky“.
Je to dominanta a symbol Florencie, ukázka její krásy i moci, náboženské srdce města, magnet pro turisty a s trochou nadsázky lze říci, že i svědek veškerého dění ve městě.
Je to místo, které musí každý návštěvník Florencie spatřit, byť by se měl ve městě zdržet jen na pár hodin.
Základní kámen byl dominantě náměstí Piazza del Duomo, a hlavně celému městu Florencie položen v září roku 1296.
Stavělo se podle projektu Arnolfa di Cambia a vše financovala Florentská republika.
Stavělo se ve velkém stylu a nová stavba měla oslňovat.
Není proto divu, že kvůli její výstavbě muselo být zbouráno mnoho okolních budov včetně dalšího kostela.
Po smrti mistra Arnolfa di Cambia se vedení při stavbě katedrály i při jejím financování ujal florentský cech tkalců vlny Arte della Lana.
Soupeřil tak s cechem soukeníků (Arte di Calimala), dohlížejícím nad stavbou sousedního baptisteria.
Mezi lety 1334 a 1337 vedl stavbu sám Giotto, ovšem patrně se katedrále příliš nevěnoval, jak byl zaneprázdněn stavbou sousední samostatně stojící zvonice.
Doslova stavebním oříškem se stala konstrukce katedrální kopule.
Na již stojící katedrále zůstávala velká díra, kterou bylo potřeba zastřešit, a to tak, aby se nemusely bourat nosné zdi.
Jak to udělat? Vyhlášená soutěž z roku 1418 se ukázala jako směsice těch nejbizarnějších nápadů.
Dílo se zdálo neuskutečnitelné, ovšem vyhrál Brunelleschi, který předložil návrh na stavbu bez podpěrných tesařských prací.
Stavělo se tak, že se speciálně otesané kameny kladly do tvaru rybí kosti po vzoru římských stavitelů.
Inspirací údajně byl i římský Pantheon.
Dvouplášťová osmiboká kopule byla a doposud je považovaná za zázrak stavební techniky.
Brunelleschi údajně při konkurzu tvrdil, že její stavba je ve skutečnosti velmi jednoduchá a lze to provést i bez lešení.
Odmítl ovšem prozradit, jak to chce udělat.
Podle historky údajně požádal o vejce a prohlásil, že ten, kdo ho dokáže postavit na špičku, bude také dost chytrý na to, aby postavil kopuli.
Nikomu z přítomných se to nepodařilo, a tak vzal Brunelleschi vejce, naťukl mu špičku a na tu vejce postavil.
Ostatní přirozeně reagovali, že to by přece dokázal udělat každý, načež Brunelleschi odvětil, že zrovna tak by každý dokázal postavit kopuli, kdyby viděl jeho návrh a věděl, jak na to.
Kopule je 91 m vysoká a průměr, který bylo potřeba zastřešit, činí 41,5 m.
Mezi dvěma plášti kopule vede schodiště.
Při zdolávání 463 schodů až na vrchol návštěvníci naplno ocení technickou bravuru stavitelů.
A odměnou za zdolání bude nezapomenutelný jedinečný výhled na Florencii s pocitem, že se právě nacházíte na střeše jedné z nejpozoruhodnějších staveb Florencie.
Kopule byla dokončena roku 1436 a katedrála tak mohla být slavnostně vysvěcena papežem Evženem IV. po 140 letech od položení základního kamene.
Tou dobou ovšem katedrála zdaleka nebyla dokončená.
Svého ikonického obložení z bílého, zeleného a světle růžového mramoru se třeba dočkala až ve druhé polovině 19.
Zdobná katedrála má prostý a střídmý interiér.
Rovněž vnitřní strana kopule měla být podle původních plánů prostá, ovšem po smrti Brunelleschiho došlo ke změně.
Na freskách je zobrazen Poslední soud, který částečně zhotovil Giorgio Vasari a po jeho smrti dílo dokončil Federico Zuccari.
Říká-li někdo o Florenťanech, že vždy toužili mít všechno největší a nejlepší, má pro své tvrzení po ruce důkaz vskutku nepřehlédnutelný - katedrálu Panny Marie Květinové neboli Santa Maria del Fiore, jež trůní na Piazza del Duomo a při kterémkoli pohledu na město z okolních výšin přitahuje oči jako magnet.
Někdejší duchovní centrum Florencie je dnes jednou z hlavních křižovatek všemožných turistických tras městem.
Nemůžete být ve Florencii a nevidět katedrálu.
Ale nejen ji. Tak, jako přechází plynule Piazza del Duomo v Piazza San Giovanni, tvoří nedílou součást jednoho z nejvelkolepějších souborů sakrálních staveb na světě kromě katedrály a zvonice také baptisterium sv. Jana.
Další část není vidět vůbec - pod dnešní katedrálou se skrývá krypta s hrobkou Filippa Brunelleschiho, pozůstatek původní staré katedrály Santa Reparata.
Na konci 13. stol. se florentští měšťané rozhodli, že potřebují novou katedrálu.
Sídelním kostelem florentských biskupů byl v té době kostel sv. Reparaty, u nás nepříliš známé světice a mučednice z Palestiny 3. století, jejíž kult se poměrně záhy dostal do Itálie a v některých místech se stal velmi populárním.
Patřila k nim i Florencie, jejíž je sv. Reparata spolupatronkou (společně se sv. Zenobiem, prvním florentským biskupem, kterého připomíná sloup před baptisteriem, a se sv. Janem Křtitelem).
Její původní kostel pocházel snad již z 5.
Projekt nové katedrály vytvořil Arnolfo di Cambio, sochař a architekt, který jistě patřil ve Florencii té doby k nejvýznamnějším, ale o němž nemáme příliš konkrétních doložených informací.
Základní kámen nového dómu byl položen 8. září 1296, ale Arnolfo nepříliš dlouho poté zemřel, možná již v roce 1302, nejpozději 1310.
Po jeho smrti se práce zpomalily a rozeběhly se znovu až po roce 1331, kdy zodpovědnost za stavbu převzal cech obchodníků s vlnou, který o tři roky později ustavil vedoucím stavby Giotta.
Kromě toho, že navrhl podobu zvonice, bylo za něj také rozhodnuto o tom, že katedrála bude obložena bílým, růžovým a zeleným mramorem.
Jenže za další tři roky Giotto zemřel a stavba se začínala protahovat.
Snad již v roce 1413, nejpozději 1417 byl hotov mohutný tambur nad křížením a také většina dalších prací se chýlila ke konci.
Čekalo se na odvážlivce, který postaví kopuli nad prostorem širokým více než 45 m.
Stal se jím nakonec Filippo Brunelleschi, který vymyslel geniální a jedinečné technické řešení, skutečný zázrak techniky, který nepřestává ohromovat dodnes.
Příběh stavby dvouplášťové kopule, která se realizovala zvenčí bez pozemního lešení, při níž narážel Brunelleschi na nové a nové technické problémy a otazníky, ale i na stávky dělníků a časté střety se svým pomocníkem Lorenzem Ghibertim, by vydal na román.
Kopule, která je dodnes největší cihlovou kopulí na světě, se nakonec stavěla předlouhých 16 let.
Vše ale skončilo úspěchem a 25. března 1436 papež Evžen IV. Lucerna nad kopulí se stavěla, rovněž podle Brunelleschiho projektu, v letech 1446-1461, a ve výšce 107 m nad zemí byla završena pozlacenou koulí, kterou vytvořil Andrea del Verrocchio.
A i když třeba mramorovaná intarzovaná podlaha vznikala až v 16. a 17. stol., jedna část katedrály zůstala nadlouho nedokončená - hlavní západní průčelí.
Původní gotické průčelí bylo zhotoveno jen asi do výšky 18 m a velkovévoda Francesco I. ho nechal v roce 1587 strhnout s tím, že zároveň pověřil Bernarda Buontalentiho vypracováním návrhu nového, moderního renesančního průčelí.
Jenže Francesco I. ještě téhož roku zemřel a na realizaci nového projektu nedošlo.
O dva roky později, když se ženil nový velkovévoda Ferdinando I. s Kristýnou Lotrinskou, bylo k této slávě zhotoveno doslova potěmkinovské průčelí, dokonce s hliněnými sochami upravenými tak, aby vypadaly jako mramorové, které pak bylo opět odstraněno.
V zájmu spravedlnosti musíme přiznat, že i Ferdinando I. chtěl dát katedrále nové definitivní průčelí, vznikaly další a další návrhy, z nichž ale žádný nebyl z různých důvodů realizován.
Nedůstojný stav se pokusil vyřešit velkovévoda Cosimo III., opět poháněn potřebou adekvátně reprezentovat při svatbě, když ženil 9. ledna 1689 svého primorozeného syna Ferdinanda s bavorskou princeznou Violantou.
Nechal tehdy průčelí na západní stěnu dómu prostě a jednoduše namalovat.
Tato monumentální malba, postupně stále více a více opršelá a nezřetelná, zůstala na svém místě téměř 200 let.
Definitivní západní průčelí, které vidíme na katedrále dnes, vzniklo podle návrhu Emilia de Fabris teprve v letech 1871-1884 v neogotickém slohu napodobujícím dekorativní florentský styl.
Wednesday 5. 8. 2026, 17:30
How Was the World's Biggest Dome Built? - Florence Cathedral
Katedrála Panny Marie Květiné je nejen architektonickým, ale i kulturním fenoménem Florencie, která vytváří jedinečnou syntézu gotiky a renesance.