S láskou Boží, která v dítěti Ježíši přišla na svět. S láskou, která je nabízena celému lidstvu, která se ale ani jedinému člověku nevnucuje. S láskou, která otevírá dveře víry, ale nemá žádné donucovací prostředky, kterými by zlé lidi donutila jednat dobře. Ježíš se narodil také pro tebe - ať jsi kdokoliv. Starý či mladý, šťastný nebo nešťastný, úspěšný nebo neúspěšný. Narodil se pro tebe a k tobě chce také přijít. Chce přijít, aby ti ukázal naději, která nezávisí na tvých schopnostech, výhrách či prohrách. Chce přijít, aby ti otevřel cestu k bohatství, které není závislé na tvých úspěších, ani na míře inflace.
Boží Syn se stal jedním z nás. Takto k nám Bůh přichází, aby o sobě promlouval a ukazoval nám cestu, po níž k němu můžeme dojít. 1893 Praha, J. A. Kázání proslovené Komenským v Lešně o druhém vánočním svátku (26. prosince) 1640. V textové části kázání Komenský cituje biblický text a vysvětluje, že si ho vybral proto, aby z prošlapané cesty uvedl posluchače na pole svatých Písem, v němž se nachází poklad a v něm drahá perla (tj. Kristus), která může být kdekoli objevována.
Ve výkladové části Komenský text rozvádí. Jericho bylo kvetoucí město blízko Jordánu, které Izraelským po přechodu řeky stálo v cestě a uzavřelo se proti nim. S pomocí Boží se Izraelitům podařilo, že pouhým troubením jejich trub zdi Jericha padly, město bylo vyvražděno, spáleno a zbořeno a Jozue ho proklel. Později vznikl pokus postavit je znovu, ale jeho budování bylo provázeno zlými znameními a jeho prokletí se projevilo tím, že požíváním vody byli obyvatelé stíháni nemocemi a ženy neplodností. Prorok Elíša, kterého si zavolali na pomoc, si od nich vyžádal novou nádobu se solí, kterou s modlitbami vsypal do vody, čímž jedovatost vody ustoupila a vodám i obyvatelům se vrátilo zdraví.
V další části hledá Komenský „jádro pravdy“ textu ve smyslu novozákonním. Elíša je Kristus, zlé vody a jedovaté Jericho znamenají naše nepravosti, nádoba je naše tělo, v níž přebývá duše, sůl je znamením kázně. A Tak Elíša, náš božský spasitel, svou vlastní nádobu, tj. své tělo, naplnil solí přeostré kázně a přinesl ho za nás v oběť. Poslední část obsahuje naučení, které si z toho má vzít každý z nás. Abychom se uzdravili ze svých nepravostí, máme si počínat jako Jeriští. Ale to, co oni konali zevně a tělesně, máme provádět vnitřně, duchovně. Každý z nás je prokletým Jerichem a je potřebí nové nádoby, tj. našeho nového srdce očištěného solí trpělivosti, s jejíž pomocí budeme z nás vyhánět zlo a tím se staneme novými napravenými lidmi.
Vybrané spisy J. A. Komenského, sv. VII. Praha 1974, s. Tomáš Trusina - Jako strom u tekoucích vod kázání 28. 6. Tomáš Trusina - Jak s námi je a jak není? kázání 31. 5. Tomáš Trusina - Když Duch Boží zavěje kázání na Hod Boží svatodušní 24. 5. Tomáš Trusina - Dala celé své živobytí kázání 3. 5. Tomáš Trusina - Kámen byl odvalen a Ukřižovaný vzkříšen kázání na Hod Boží velikonoční 5. 4. …
Poslední část obsahuje praktické povzbuzení. Abychom se uzdravili ze svých nepravostí, máme si počínat jako Jericho i vnitřně. A to znamená počínat si s novým srdcem očištěným solí trpělivosti. Tyto myšlenky se prolínají s myšlenkami Tomáše Halíka, jehož dílo a slova o víře, naději a realitě života často doprovázejí adventní období. Tomáš Halík a jeho texty nás vyzývají k hledání pravé radosti ve vytrvalém hledání Boží vůle, i když to není snadné. Dnes té Hospodinově odpovědi Jóbovi - kdy Stvořitel předvádí Jóbovi celé drama stvoření - rozumím takto: ano, je třeba přijmout realitu světa se vším, co je pro nás nepochopitelné. Je třeba v tomto světě vytrvat a obstát podle míry sil a darů, které nám Bůh pro náš úkol zde na zemi propůjčil.
Když selžeme, můžeme doufat v Boží milosrdenství a s jeho pomocí znovu vstát. Dnes se jedná o volbu, kterou si každý musí uvědomit: mít Krista nablízku je radost. Nakonec jsou tu pastýři. I jim anděl zvěstuje radost a přesto říká: „nebojte se“. Boží zjevení v podobě dítěte je totiž radikální a vyzývá k cestě vydanosti. Stará zkušenost říká: Jaký advent, takové Vánoce. Adventní čas nás vyzývá k tichému kroku k druhému příchodu, k modlitbě a k zamyšlení nad tím, co je opravdu důležité: spojení s Boží láskou a připravenost na Jeho vládu v našich srdcích i ve světě.
Vánoce pro nás nejsou jen vzpomínkou; jsou voláním, abychom přijali změnu srdce a připravili prostor pro druhý příchod Krista. Radost v srdci, která vychází z daru víry a solidarity, má vydržet i ve světě plném starostí. Těšíme se na čas, kdy Bůh opět vstoupí mezi nás a zjevně ukáže vládu své Lásky v každém domově a každém vztahu.
Rozjímání o dvou Srdcích lásky a přípravě na druhý příchod
Chceme využít celou tuto dobu, abychom sebe a všechny naše blízké připravili na druhý příchod Ježíše. „Připravujte cestu Pánu …“ Naše srdce a svět budou skutečně proměněny. Kéž nám Bůh všem požehná a dá nám milost vždy naslouchat jeho vůli a nechat se posilovat ve všem, co konáme, nyní a navždy. Radost k Vánocům patří. Radujeme se ze svátků a ze dnů volna. Děti se radují z prázdnin. Radujeme se ze setkání s rodinou a s blízkými lidmi. Někdo se raduje z povedeného cukroví, radujeme se z dárků. Radujeme se z dětí, které nás dojímají ve vánoční hře a na různých besídkách. A samozřejmě se radujeme i z toho nejdůležitějšího: z narození Krista, našeho Pána.
Jenže Vánoce proběhnou, a co pak? Ta vánoční radost připomíná někdy radost kuchařky, která se dlouho připravuje, ale když je pak jídlo na stole, rychle zmizí. Proto je potřeba hledat radost, která je hlubší a trvalá. Mudrci, Zachariáš, Marie a pastýři nám ukazují různé stránky radosti: nejen z narození, ale i ze světla Boží vůle, která se dotýká našich životů i tváří světa. Ať už jsme kdokoliv, radost z víry a naděje zůstává, pokud ji nespoléháme na lidskou dokonalost, ale na Boží milost, která skrze Krista mění srdce.
V adventním období si připomínáme i výzvu k pokoře a službě druhým. Dej, Pane, abych nehledal útěchu, nýbrž těšil druhé. Dej, abychom naslouchali a mluvili k jejich srdci. Mluviti k srdci znamená sdílet světlo, které vychází z našich zkušeností víry, a neplýtvat slovy bez obsahu. A tak se advent stává cestou k Vánocům, které nejsou jen oslavou minulosti, ale očekáváním Božího království ve světě a v nás samých.