Bejrút - Libanon si připomíná 40. výročí občanské války, která zcela rozvrátila kdysi soužití křesťanů a muslimů a dnes, po státním přílivu téměř milionu čtyř stovek syrských uprchlíků, je mír mezi náboženstvími stále velmi křehký.
Válka začala jako konflikt mezi libanonskými křesťany a palestinskými gerilami, což vyústilo v řetězec krvavých odvet a etnických masakrů, z nichž si dodnes lidé v okolních domech pamatují díry po kulkách. Katolická falanga vyvraždila 1500 Palestinců v uprchlickém táboře Karantina a Palestinci spolu s Libanonskými spojenci za to v lednu 1976 vtrhli do křesťanského Darmúru, což vyvolalo další útěky a útěky do východního Bejrútu.
Bejrút, kdysi známý jako „Paříž Východu“, byl během konfliktu zničen a následně rozdělen na západní muslimskou a východní křesťanskou část. Hospodářství se zhroutilo a do země přišly i armády Izraele a Sýrie, což eskalovalo napětí mezi etniky a náboženstvími a vyvolalo masový exodus. Sílící napětí vyústilo v vznik politických uskupení a aliancí, které formovaly libanonskou křesťansko-muslimskou dynamiku po desetiletí.
Phalange neboli Falanga, oficiálním názvem Lebanese Phalange-Kataib Lubnaniya, vznikla v listopadu 1936 pod vedením Pierre Jumayyila. Byla založena jako paraštická mládežnická organizace s modelem podle fašistických organizací, inspirovaná například Hitlerjugend v Berlíně, a od počátku se orientovala na Západ a Francii. V období dekolonizace a nastolení nezávislosti v roce 1943 se Falanga snažila udržet Maronitečké nadvládu a konsolidovat roli křesťanů ve vládě na základě National Pact z roku 1943, který určil rozložení parlamentních křesel a tři nejvyšší státní funkce.
National Pact rozděloval parlamentní křesla (šest křesťanů ku pěti muslimům) a poskytl nejvyšší funkce reprezentantům tří komunit: prezidentu, který byl vždy Maronita, premiérovi, jenž měl být Sunnitský muslim, a předsedovi sněmovny, který patřil Šíitům. Tato dohoda byla založena na tehdejším údajném sčítání z roku 1932 a vyvolala odpor v některých komunitách k další změně, která by oslabila Maroniteckou hegemonii. Falanga se tak stala mozkem a motorou pro udržení této dominantní pozice, zároveň byla spojena s pravicovými, autoritářskými a často protipalestinskými postoji.
Falanga byla po většinu času spojena s pravicí a často bojovala proti jakýmkoli pokusům o panarabismus, pan-sýrisismus nebo panislamismus, které by mohly ohrozit libanonskou suverenitu. Zároveň se občas zapojovala do dočasných aliancí s muslimskými stranami s kompatibilními postoji. V roce 1958 hrála klíčovou roli v intervenci proti muslimským demonstrantům a Pierre Jumayyil zasáhl do vládních záležitostí jako ministr ve vládě národní záchrany, čímž upevnil svou pozici. Falanga tak zůstávala důležitou hráčkou libanonské politiky a její vliv se odrážel v klíčových událostech, které formovaly zemi až do občanské války v roce 1975.
Po počátku občanské války se falanga stala součástí tzv. Lebanese Front, která se spojila s ostatními pravicovými křesťanskými skupinami a postupně se propojila s dalšími silami. V průběhu konfliktu mezitím docházelo k ozbrojeným střetům s Palestinci a jejich spojenci, což vyústilo v rozsáhlé boje a obléhání, zejména v Suchých a Bejrútu. Vznikla z nich složitá síť aliancí a opozic, která vedla k trvalému rozdělení a destabilizaci země po celé dva dekády občanské války.
Vojenské i politické události po roce 1990 posílily roli Phalange a dalších křesťanských struktur, i když byl Libanon formálně vyveden z nejhorších konfliktů. Během následujících desetiletí došlo k obnovení institucionální moci a mnohé fragmenty falangistického dědictví přežily v nových verzích politických subjektů, které se objevily v poválečné Libanonské éře. Dnes, když se z Libanonu vyklubal nový vzduch nad Bejrútem, některé křesťanské vesnice v Libanonu opět čelí tlaku změn a přehodnocování regionálních vazeb. Ačkoliv mír zůstává křehký, tradiční křesťanské komunity nadále hrají roli v politické krajině země.
Tel Aviv - Některé křesťanské vesnice v Libanonu chtějí být připojeny k Izraeli. Americké stanici Fox News to dnes řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Žádají tak podle něho Izrael o ochranu před hnutím Hizballáh, které podporuje Írán, píše AFP. Netanjahu prohlásil, že by Izrael chránil všechny křesťany na světě, pokud by o to šlo. Názvy vesnic nebyly zveřejněny. Izrael považuje některé vesnice na jihu Libanonu za části regionu ohrožené Hizballáhem a je připraven je chránit.
Život v Libanonu 2026: Kultura, cestování a ženy, které vás překvapí | Cestovatelský dokument
Izrael v poli bezpečnostních záměrů zahájil v minulosti invazi a operace na jihu Libanonu, aby omezil působení palesteninských a Hizballáhových sil. Tím byl vytvořen zprostředkující a podpůrný rámec pro falangistické a další křesťanské milice, které operovaly s izraelskou podporou proti Palestincům a jejich spojencům. V důsledku těchto operací došlo k výraznému posunu v regionální rovnováze a k oslabení některých křesťanských komunit v Libanonu, ale zároveň k posílení jejich politické přítomnosti v některých momentech poválečného období.
Závěrem, libanonská falanga zůstává klíčovým prvkem historického a politického dědictví Libanonu. Její dědictví je i nadále součástí diskutovaných témat o náboženské identitě, rozdělení moci a konfliktu v regionu. Současná situace vyžaduje pozornost k napětí mezi křesťanskou komunitou a ostatními náboženskými skupinami, jakož i k zapojení mezinárodních aktérů v procesu zajišťování stability a míru v Libanonu.
tags: #libanonska #krestanska #falanga