Měli bychom zvířatům prokazovat úctu? Máme vůči nim odpovědnost? Měla by mít vlastní práva? Tyto otázky si postupně klade stále více lidí a naštěstí mezi nimi nechybějí ani křesťanští teologové. Významné místo v této skupině zaujímá Brit Andrew Linzey (nar. 1952), anglikánský kněz a významná postava křesťanského vegetariánského hnutí. V současnosti působí jako ředitel Oxfordského centra pro etiku zvířat a zároveň vyučuje na teologické fakultě Oxfordské univerzity. Napsal a uspořádal více než dvacet knih, například Obřady pro zvířata, jež obsahuje návrhy liturgie například pro pohřeb psa. Autor se v knize vrací hluboko do historie křesťanského myšlení a ukazuje, že vnímavost k mimolidským tvorům v něm nikdy nebyla zcela zapomenuta. Tedy že svatý František z Assisi nebyl natolik výjimečný zjev, jak se někdy může zdát.
Například už sv. Basileios z Kaisareie (330-379) mluvil o zvířatech jako o našich bratrech. Nový zákon vykládá Linzey v tom smyslu, že Ježíš se vtělil se do jednoho živočišného druhu, a stal se tak vykupitelem i všech ostatních. Dokonce zmiňuje možnost Boží inkarnace do mravenců či mimozemšťanů. K tomu cituje také slavného německého teologa Karla Bartha: „Bůh si nemusel a nemusí zvolit a vybrat pouze člověka a nemusel a nemusí projevovat láskyplnou vlídnost pouze jemu. “Jestliže máme jako lidé vykonávat vládu či Bohem darovanou moc nad mimolidskými tvory, nemusíme hledět dál než k Ježíši jako svému morálnímu vzoru - příkladu moci projevené v bezmoci a síly projevené v soucitu,“ říká autor.
Výše zmíněné vegetariánství Linzey pochopitelně chválí jako biblický ideál, jímž se řídili i mnozí světci, zatímco pojídání masa bylo (po starozákonní potopě) povoleno jen jako ústupek lidské slabosti či nouzové řešení při nedostatku jedlých rostlin. Své argumenty se teolog Linzey snaží vykládat srozumitelně a jasně a systematicky se vyrovnává s možnými námitkami. Jeho styl je většinou uměřený a spíše neemocionální, o to expresivnější jsou některé texty, jež cituje.
Naprosto typickým příkladem je svědectví pastora Williama H. Teolog uvádí, že významná literatura a beletrie poskytuje čtenářům hlubší uvědomění spřízněnosti se zvířaty. Ostatně Linzey je spolueditorem antologií Song of Creation: An Anthology of Poems in Praise of Animals a Other Nations: Animals in Modern Literature. Vyzvedává také přínos Thomase Tryona, který zřejmě první hovořil o zvířecích právech; v pojednání Nářky nebeského ptactva před Stvořitelem propůjčuje hlas samotným zvířatům.
Poslední okamžiky králíka chyceného do lidmi nastražené pasti, který před smrtí ještě přitulil hlavu k lidskému rameni, autor přebírá z románu Abelard a Heloisa od Heleny Jane Waddellové. Do své polemiky s utlačováním zvířat zapojuje Orwellovu Zvířecí farmu a do rozprav nad tím, nakolik „přirozená“ je lidská konzumace masa, vtahuje i slavný román Anne Riceové Interview s upírem. České vydání je připraveno nadstandardně pečlivě; překladáři Jan M. Heller a Jan Zámečník doplnili původní poznámky pod čarou.
Druhá část svazku nabízí doslov od Jana Zámečníka, který rozebírá Linzeyovo dílo a srovnává argumenty se zkušenostmi českých teologů. Zámečník rovněž uvádí odlišnosti v pohledu na to, zda zvířata mohou hřešit a zda jsou nevinná, a připomíná, že na západě o tom běžně rozhodují sekulární společnosti spíše než samotná teologie. Zámečník zpochybňuje Linzeyovo tvrzení, že zvířata nemohou hřešit, a vyzdvihuje, že hranice mezi člověkem a mimolidskými tvory je tenká a vyžaduje delikátní etické posouzení.
V samotné knize autor zdůrazňuje, že zvířata jsou bratry, bytosti stvořené stejným Bohem a na základě stejného „loga“. Uvádí, že biblické texty vedou člověka k lásce ke zvířatům a soucitu s nimi, a že vědci 20. století prokázali bolestivost a citlivost zvířat. Linzeyův text je natolik prosycen láskou k zvířatům, úctou a respektem, že svádí k napodobování. Příběhy a svědectví z praxe ilustrují, jak naše jednání ovlivňuje jednotlivá zvířata i celá společenství tvorů, která s námi sdílejí svět.
Diskuse o tom, která zvířata jsou nám „bližními“ a jaké nároky na ně můžeme klást, vede Linzey v kapitole Dělící čára. Rozhodnutí, kudy tato dělící čára vede, není snadné a vyvolává etické pochybnosti i praktické otázky: Jaké jsou hranice našeho práva zasahovat do života zvířat, například v tématech kastrace, lovu či chovu? Linzey v této souvislosti zvažuje, zda kastrace domácích mazlíčků, často považovaná za prostředek prevence přemnožení, představuje formu týrání, a klade otázky po samotném právu rozhodovat o osudu zvířat v našich rukou.
Autor rozebírá široké spektrum oblastí, kde lidé zvířatům ubližují: zabíjení pro maso, kožešiny, velkochovy, genetické manipulace, vivisekce a lov. Zmiňuje také výstavy a exhibice se zvířaty a upozorňuje na vypíchnuté mezery v nabídce rozpravy, jako jsou dopady krmení nevhodnou potravou, dopravní zranění a znečištění prostředí. Kriticky vyhodnocuje praxi světských autorit i teologů a vyzdvihuje nutnost širšího etického zaměření na zacházení se zvířaty v rámci společenského a náboženského diskursu.
Napříč vypravením knihy se ukazuje, že Linzey klade důraz na zvířata jako projev Boží milosti a na naši odpovědnost žít s respektem. Vegetariánství je podle něj nejlepším řešením pro křesťana, který chce žít svědomitě v souladu s tvory, které Bůh stvořil. Zároveň si autor uvědomuje realitu světa, kde zabíjení pro potravu je považováno za nevyhnutelné, ale nabízí cestu k vyšší citlivosti a k lepším praktickým řešením.
Autoři a překladatelé v českém vydání doplňují literární kontext a historické souvislosti, aby čtenáři poskytli širší rámec pro pochopení Linzeyových myšlenek. Na závěr textu stojí výzva k reflexi a k hledání lepších cest života se zvířaty, která respektují jejich důstojnost a práva.
