Co vedlo vzdělanou dívku plnou života, dceru českého krále Přemysla Otakara I., o jejíž ruku žádal sám císař, k rozhodnutí vzdát se světské moci, tělesné lásky a stát se jeptiškou? Anežka Přemyslovna a Jindřich, syn císaře Fridricha II., v sobě našli zalíbení. Vše nasvědčuje tomu, že jejich štěstí nic nestojí v cestě. Nový historický román zachycuje významné události v českých zemích i Evropě za císaře Fridricha II., nazývaného Dítě z Apulie. Historický román o Anežce Přemyslovně, dceři královské, nevěstě císařově, abatyši kláštera sv. Anežky, a o jejím novém životě.
Rovněž se dozvíme o vzniku a rozvoji kláštera Na Františku a o tom, jak Anežka stála v čele kláštera. Studium jejího života v sobě spojuje duchovní inspiraci a politické souvislosti tehdejší Evropy. Knížka vypráví o tom, jak Anežka vedla společenský a duchovní život a jak její skutky ovlivnily špitální péči i řády, které v Praze vznikly.
Rodinné kořeny a počátky cesty k řeholnímu životu
Anežka byla přemyslovskou princeznou a celou královskou rodinou byla velmi uctívána a respektována. Svého milovaného synovce Přemysla Otakara II. následně velmi podporovala a tento mocný král, který získal přezdívku „železný a zlatý“, při svých politických rozhodnutích často chodíval ke své tetě Anežce na radu. Anežka tedy nebyla pouze zbožnou pečovatelkou o chudé, ale byla to silná, moudrá a vzdělaná žena, kterou respektovali čeští králové.
Narodila se v roce 1211. Už ve třech letech byla zasnoubena s polským vévodou Boleslavem a s rodnou sestrou Annou poslána pod dohledem tety, sv. Anežka se tedy stala součástí širšího diplomatického a rodinného kontextu. Po smrti snoubence ji otec zasnoubil znovu, a tak v roce 1219 musela odjet na výchovu do Vídně, kde byla na vévodském dvoře císařova rádce Leopolda VI. Babenberského připravována pro dalšího snoubence - Jindřicha VII., syna císaře Fridricha II. Z těchto zasnoubení zůstala jen historie a Anežka se nakonec rozhodla vstoupit do řádu spřízněného s chudobou a službou bližnímu.
Zakládání kláštera Na Františku a špitální činnost
S bratrem Václavem I. založila Anežka v Praze špitál a klášter Na Františku pro klarisky a františkány. Počátkem třicátých let 13. století vzniklo špitální bratrstvo, které v roce 1238 převedla majetek kláštera. Papež v roce 1252 stanovy potvrdil a vznikl tak mužský Špitální a rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, jenž se zabýval péčí o nemocné. Tím Anežka stála u zrodu výjimečného projektu, který byl významný nejen pro Prahu, ale i pro mezinárodní kontext evropského hospitalierstva.
Špitály v Praze měly desítky lůžek, na rozdíl od běžných klášterů, a provoz byl financován dávkami z vesnic a almužnami královské rodiny. Anežka se stala abatyší kláštera a udržovala úzké kontakty se svatou Klárou z Assisi, která ji povzbuzovala k dodržování chudoby. V době jejího působení se klášter rozšiřoval a vznikla významná řeholní komunita.
Život v klášteře a vliv na české dějiny
Anežka byla u zrodu tohoto jediného původního českého řeholního řádu, který existuje dodnes. Prosazovala privilegium chudoby a svým příkladem učila ostatní sestry žít podle původní řeholní obce. Po smrti Přemysla Otakara II. nastal hladomor a špitály čelily těžkostem; Anežka nadále pečovala o nemocné a chudé a svou pokorou si vydobyla široký respekt.
První abatyše žila 46 let a řídila klášter zcela podle Anežčina slova. Po dobu jejího vládnutí řád přirozeně spolupracoval s královskou rodinou, která podporovala klášter i špitál The společně vybudovali velké pretisovské mauzoleum v kryptě kostela sv. Salvátora. Zde byla pohřbena Kunhuta Uherská. Anežka však zůstala hlavní postavou a duší kláštera až do smrti.
Kanonizace a odkaz pro dnešek
Po smrti Anežky se rodily žádosti o kanonizaci; první pokus proběhl krátce po její smrti, druhý v roce 1328, když Eliška Přemyslovna žádala o její svatořečení. Tyto snahy však narážely na konflikty minoritů s papeži a na zmatky v době husitských válek. Až 12. listopadu 1989 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou na základě dlouhé historie přítomnosti jejího kultu. Legenda praví, že po svatořečení zavládne v české zemi svoboda, k čemuž se připojil i tehdejší probošt a svědkové této doby.
Aнеžka Přemyslovna zůstává symbolem bohatého sociálního a duchovního dědictví České republiky. Byla první královskou princeznou, která vstoupila do minoritského řádu, a její život dodnes inspirována františkánskou a klariskou spiritualitou. Její diplomacie, pokora a věrnost Bohu ji učinila klíčovou postavou českých dějin a patronkou velebené svobody, kterou český národ stále připomíná.
Svatá Anežka Česká