Luděk Marold se narodil 7. srpna 1865. Do oblasti výtvarného umění vstoupil v podstatě náhodou. Původně se v duchu rodinné tradice připravoval na vojenskou kariéru. Když pak ale neudělal zkoušky, zvolil si Akademii výtvarných umění víceméně z nouze. Neměl žádný vyhraněný zájem, kromě toho, že rád kreslil. Už první rok na škole ho ale dokonale otrávil. Povinné kreslení sádrových odlitků ho nekonečně nudilo. Odešel proto na akademii do Mnichova a odtud - znovu přes Prahu - na státní stipendium do Paříže. I zdejší výuka u věhlasného profesora Gallanda ho ale zklamala. Po šesti měsících na stipendium rezignoval a začal se živit sám - časopiseckou a knižní ilustrací.
V oboru se rychle prosadil a jeho věhlas se z Francie přelil až do Prahy, která začala bojovat o jeho přízeň. Tím, co ho domů nakonec přilákalo, byla zakázka na panorama Bitvy u Lipan. Zatímco podobná panoramata rozsetá po Evropě vznikala roky, Marold na to dostal 127 dní. Zakázku odevzdal včas; trvalým přepínáním si však zničil zdraví a o půl roku později zemřel na tyfus.
V Muzeu moderního umění a Arcidiecézním muzeu potkáte více než 200 andělů. Tolik exponátů má výstava Šumění andělských křídel, která návštěvníky provede historií výtvarného ztvárnění nebeských poslů od gotiky po současnost, od deskových obrazů po videoart. Trvá do 5. Ústředním tématem výstavy je podle kurátorky Gabriely Elbelové charakterizace anděla, hledání odpovědí na otázku, kdo to anděl je. „Zdá se totiž, že do konce 19. století anděl žádné charakterové vlastnosti neměl a ve výtvarném umění figuroval podle toho, jaké úlohy plnil v lidských příbězích. „Rozhodli jsme se tyto úlohy specifikovat tak, abychom mohli propojit staré umění s moderním a současným a pokusit se najít paralely,“ doplnila kurátorka Barbora Kundračíková.
Návštěvníci tak uvidí příklady zpodobení andělů v jednotlivých rolích jako zprostředkovatele nebo posla, průvodce, ochránce, adoranta a v oddílu Anděl pak díla obecně vymezující postavy anděla. „Všech pět celků je k vidění v Muzeu moderního umění. V rámci každého oddílu budou exponáty od středověku až po 20. století. Na obou místech se prolíná staré a moderní umění. Koncepce výstavy se začala rodit už před třemi lety. Východiskem pro výběr exponátů byly muzejní a arcibiskupské sbírky. Do výstavy se může zapojit také veřejnost. Muzeum vyhlásilo soutěž, ve které téma andělů mohou lidé zachytit v kresbě, ale i ve svém literárním díle, hudební skladbě či na fotografii. Příspěvky do soutěže mohou zájemci zasílat muzeu do konce ledna. Zúčastnit se může kdokoliv starší šesti let. Soutěž se koná ve čtyřech věkových kategoriích a ve čtyřech uměleckých disciplínách - výtvarné, literární, hudební a fotografické. Jednotícím tématem je anděl.
Podle lektora Davida Hrbka se mohou v první kategorii pustit zájemci do různých technik: od kresby přes malbu či koláž. V literární kategorii může mít próza maximálně jednu normostranu, poezie není v tomto směru omezena. „Rádi bychom si poslechli i písně či skladby, které jsou tématem anděla inspirovány. Samostatnou kategorií je fotografie. Úkolem fotografů je podle vedoucího edukačního oddělení Marka Šobáně vyfotit místo, kde podle nich po sobě zanechal viditelné stopy anděl. „A nemusí to být místa tradiční, jako jsou hřbitov nebo interiér kostela. Andělské stopy může ten, kdo se pozorně dívá, objevit v podstatě kdekoli: v parku, tramvaji, na chodbě nemocnice nebo u popelnice v zapadlé uličce,“ naznačil Marek Šobáně. Vybrané fotografie vystaví muzeum v suterénu kavárny Amadeus a budou prezentovány na internetových stránkách muzea.
Luděk Marold Narodil se 7. 8. 1865 v Praze a zemřel 1. 12. V letech 1881 až 1882 studoval na pražské Akademii výtvarných umění. Z důvodu nekázně byl vyloučen a odjel na Akademii do Mnichova, stal se žákem Ludwiga von Lofftze a Nikolause Gysise. Od roku 1884 převážně ilustroval a to v Mnichově pro nakladatelství Braun a Schneider, v Praze ilustroval časopise Světozor a Zlatá Praha, roku 1884 Pražské figurky Ignáta Herrmanna. V době mnichovských studií prodělal revmatickou horečku, která mu vážně oslabila srdce. Roku 1887 se vrátil do Prahy a znovu vstoupil na Akademii a dva roky studoval v ateliéru Maxmiliána Pirnera. Roku 1889 získal stipendium do Paříže, do ateliéru profesora Gallanda. Po půlroce ale školu opustil a věnoval se jedinému, co ho zajímalo - zachycoval současný život. Již od roku 1890 byl považován za jednoho z nejlepších francouzských ilustrátorů. V Paříži se stýkal s Alfosem Muchou, Rudolfem Váchou, Vojtěchem Hynaisem, Václavem Brožíkem, Viktorem Olivou a dalšími českými umělci. Po návratu do Prahy roku 1897 dostal objednávku na malbu panoramatu Bitvy u Lipan pro Výstavu architektury a inženýrství. Dokončil ji za pomoci spolupracovníků půl roku před nečekanou smrtí ve věku třicetitří let.
- Olejt/plátno, rozměr 32 x 25 cm, signováno vpravo dole, v minulosti restaurováno, oděrky na rámu, lokálně poškozená malba.
- Pastel/papír, rozměr ve výřezu 39,5 x 34 cm, značeno vpravo dole, paspartováno, zaskleno, rámováno, oděrky na rámu.
- Kresba/ilustrace s posudky a rozměry uvedenými pro jednotlivé studie.
- Akvarel/kvaš/karton, rozměr 50 x 60 cm, signováno vpravo dole, zaskleno, rámováno, popsané a posouzené PhDr.
- Kombinovaná technika/tužka/akvarel/běloba, rozměr 34 × 17,5 cm, neznačeno, popsáno vlevo dole, paspartováno, zaskleno, rámováno.
Všechny popisy jsou součástí online katalogu a popisují různá díla, jejich techniku, rozměry a stav.
