Jakob Meyer byl starosta a bankéř v Basileji, a obraz Madonna s korunou, která ho a jeho rodinu zahaluje pláštěm ochrany, se stal významným dílem renesančního zobrazení rodinné důstojnosti a víry. Na konci 19. a počátku 20. století prošel znovuzrozením spolu s dalšími Mistry Michelské madony a jejich dílnami, a dnes patří mezi nejvýznamnější kuriózní příběhy gotického sochařství a renesanční portrétní plastiky střední Evropy.
Obraz se stal ikonou, která přežila ikonoklasmus v Basileji a později se objevil v Paříži, než skončil v zámku ve Schwäbisch Hallu v držení Princovského domu Hesenského. Od roku 2003 je vystavován ve Städelu ve Frankfurtu, ale nedávno se „Haus Hesse“ rozhodl obraz prodat. Odhaduje se, že by mohl dosáhnout výše přesahující 100 milionů dolarů na mezinárodním trhu; export je však podle německých zákonů zakázán, protože obraz je registrován jako národní kulturní dědictví. Přesto se mluvčí hovoří o možném výsledku kolem 70 milionů dolarů. Kupující Reinhold Würt je známý miliardář se zájmem o umění a slíbil, že dílo zůstane veřejnosti na přístupném místě. Předpokládá se vystavení v obnovené Johaniterhalle ve Schwäbisch Hallu, kde se dnes konají výstavy „Starých mistrů“.
Vedle ekonomického a právního kontextu stojí na samotném obraze dramatická rodinná dynamika. Na středovém horním místě obrazu je Panna Marie s Ježíškem na trůnu; Madonna je zobrazena jako Schutzmantelmadonna, Mariina postava zakrývá Meyerovu rodinu pláštěm ochrany a stojí v kapce mušlovitého reliéfu. Blondýn Magdalena Offenburg, která se na dalších Holbeinových dílech objevuje jako portrétová figurka, zde zřejmě sloužila jako její model. Madonna v zobrazení symbolizuje milost Boží zásah a ochrannou moc budoucího osudu rodiny.
Holbein zachycuje Madonu jako cloaked cloaked cloaked postavu, která je korunována zlatou korunou - symbolem suverenity. Znamení mušle v prostředí naznačuje ženskou plodnost a duchovní prostor. Obraz má osobní rozměr: vyobrazuje rodinu Meyera, s akcentem na dvě mrtvé syny, jejichž blízkost k otci je zdůrazněna kompozicí, kde jsou živí a mrtví členové rodiny zachyceni pohromadě. Meyer si vyžádal, aby Holbein zahrnul i dceru Annu, ačkoliv její postavy nebyly dosud konkretizovány portrétně; nakonec byla Anna zobrazena jako dítě a později jako mladá žena v souladu s mudanças po návratu malíře do Basileje.
Obraz vznikal postupně: v roce 1526 Holbein začal malovat, po návratu do Basileje v roce 1528 přišel Meyer s žádostí o úpravy rodinné kompozice. Hlavní změnou byla změna portrétu dcery Anny: z dítěte na mladou dívku, která byla připravena k sňatku. V samotném díle je zřejmé, že dílo bylo určeno pro rodinný oltář a jako připomínka náboženské ochrany a svědectví o životě a víře Meyera.
Růst a proměny umění během časů - Mistr Michelské madony a jeho dílna přinesly znovuoživení zájmu o gotické sochařství, včetně Madony znojemské a Madony michelské.
Historie samotného obrazu je plná přemístění a diskuzí o vlastnictví mezi církví a státem. Před rokem 1938 dílo patřilo zde a poté se dostalo do sbírek Národní galerie v Praze. Zápis církevního vlastnictví a restituční spory vedly k dalšímu stěhování a rozhodnutí českých institucí o osudu díla. Dlouhá soudní cesta vyvrcholila v Brně a Praze, kde se řešily otázky, zda obraz skutečně patří církvi, a zda měl být vrácen z půdy státu. V konečném stadiu rozhodl soud, že obraz byl církevním majetkem již v polovině 18. století a že restituční zákony se na něj mohou vztahovat. Národní galerie následně obraz převedla do Brna, a jeho umístění v brněnském Diecézním muzeu a pozdější přesun do jeho sbírek demonstrují procesy kulturního dědictví, správy a veřejné přístupnosti pro návštěvníky.
Napětí mezi galerií a církevní komunitou se nadále řeší, ačkoliv obraz zůstal ve sbírkách Diecézního muzea Brno. Existuje široká debata o tom, zda by měl být obraz nadále vystavován v Národní galerii v Praze nebo v jiných významných expozicích, a jak vybalancovat veřejný zájem, restaurátorské potřeby a právní rámce restituce. V současné době je Madona z Veveří považována za jeden z nejcennějších deskových obrazů českého gotického malířství.
Přehled relevantních děl v rámci Mistra vyšebrodského oltáře ukazuje, že mimo Madonu z Veveří existuje řada dalších děl, která byla spojována s dílnou a která se dnes nacházejí v různých sbírkách - Madona znojemská (národní sbírky, Znojmo), Madona z Hrušek (Arcidiecézní muzeum Olomouc), Apoštol z Veverské Bítýšky (Moravská galerie Brno) a Madona na lvu z Klosterneuburgu (Národní galerie Praha). Tyto práce ilustrují, jak české gotické a pozdně středověké plastiky spolu s renesanční ikonografií formovaly evropskou plastiku v kontextu literárních a teologických narativů.
Historie tohoto díla je tedy nejen příběhem jedné rodiny a její víry, ale také zrcadlem proměn uvědomění o dědictví, jeho správy a mezinárodních vlivech. Z pohledu současnosti zůstává Madona z Veveří symbolem, který spojuje gotiku, středověké náboženské umění a moderní svět sběratelství a veřejné prezentace.
Klíčové momenty a souvislosti
- Jakob Meyer byl první občanský starosta Basileje a významný bankéř, jehož živelní osudy a politická kariéra ovlivnily zobrazení ve dně obrazu.
- Schutzmantelmadonna jako symbol ochrany a milosti a její význam v kontextu rodinné vizáže a modliteb v době renesance.
- Historie díla: Basilej → Paříž → Darmstadt → Frankfurt (Städel) → Schwäbisch Hall, následná transakce a exportní omezení.
- Právní a restituční otázky mezi církví a státem v českém kontextu a jejich dopad na uspořádání sbírek a výstav.
Další související sbírky a díla
Národní galerie Praha spravuje několik gotických děl kolem Mistra vyšebrodského oltáře, která mimo Veveří zahrnují Madonu z Nojemské oblasti a další významná díla. Madony a apoštolové z různých sbírek se staly integrovanou součástí středověkého českého umění a ukazují kontinuitu a proměny stylů od gotiky k pozdní gotice a renesanci.