Turzovka, malá obec pod horou Okrouhlá, se v roce 1958 stala místem významného mariánského zjevení, které zasáhlo nejen místní komunitu, ale i širší veřejnost.
Podle tradice došlo k sedmi zjevením od 1. června do 14. srpna 1958.
Osobní pozadí Matúše Lašuta
Matúš Lašut, lesník narozený 10. dubna 1916, prožil složité mládí po úmrtí matky a následném vychovávání.
Když mu bylo čtyři a půl roku, zemřela mu maminka a byl dán na vychování.
V jeho životě sehrál důležitou roli zážitek z obrázku na stromě, který považoval za obraz sv matky, a ke kterému se pravidelně vracel, aby ho zdobil kvítím.
Jednou si povšiml obrázku na stromě a domníval se, že je to obraz jeho matky, a tak k němu chodíval a zdobil ho kvítím.
Později mu farář řekl, že ho poučovala Panna Maria, ne vlastní matka.
Asi ve 14 letech mu pan farář řekl, že ho poučovala ne vlastní matka, ale Panna Maria.
Oženil se, pracoval jako hajný a v roce 1958 zažil zjevení.
První zjevení a vizuální popis
Dne 1. června 1958 jsem měl jako hajný službu na hoře Okrúhlá při Turzovce.
Na místě, kterému u nás říkáme Živčák, jsem se zastavil.
Bylo 9 hodin ráno.
Při lesním chodníčku tu visel na borovici obraz Matky ustavičné pomoci.
Klekl jsem si dál od obrázku tak, abych na něj dobře viděl.
Podíval jsem se tímto směrem a užasl jsem.
Ve vzdálenosti asi 12 m jsem viděl ve výšce asi 2 m nad zemí, jakoby na podstavci, sochu lurdské Panny Marie.
Byla vysoká více než dva metry, oblečená do bílého dlouhého roucha, přepásaného modrou stuhou, a z hlavy jí splýval dlouhý závoj.
Ruce měla sepnuté a přes levou ruku jí visel dlouhý růženec.
Vypadala jako šestnácti - až sedmnáctiletá dívka.
Vnímal jsem, jak se okolí mění a udiveně jsem sledoval, že se zjevení postupně oživí.
Vypadala jako šestnácti - až sedmnáctiletá dívka.
Když jsem se pozorně zadíval kolem, znovu jsem žasl.
Uvědomil si, že asi před dvěma roky, právě když se chystal ke spánku, uviděl záblesk v rohu svého pokojíčku, kde stála soška Panny Marie lurdské.
Pani mu dala najevo, aby opravil plot kolem zahrady, což chápal jako výzvu k obrácení.
Dále pochopil podle pohybu ruky, že se má modlit růženec.
Potom viděl mapu země a též mu bylo barevně znázorněno, jak se šíří zlo ve světě.
V rámci tohoto zjevení viděl sedm obrazů.
První obraz znázorňoval na mapě dobro a zlo.
Potom se na tabulce objevily výzvy: Čiňte pokání! Modlete se za kněze a řeholníky! Modlete se růženec!
Sedm obrazů a sdělení
Ve třetím obraze zlo zaplavilo celou zem.
Z nebe na zem padal ohnivý déšť, jako by padaly žlutě se lesknoucí plíšky.
Obraz znázorňoval hříchy celého světa a jejich důsledky.
Ve čtvrtém obraze viděl výbuchy na moři blízko pobřeží.
Obrovské exploze zaplavovaly zem.
Na tabulce se objevila výstraha: Když se lidé nepolepší, zahynou.
V pátém a šestém obraze byly sděleny informace pro jeho osobu.
V sedmém obraze viděl, jak by zem vypadala, kdyby se lidé obrátili a žili podle Božích přikázání.
Všude bylo vidět radost, soulad a mír.
Nad zemí zářil zjev Neposkvrněného početí se skvostným růžencem v levé ruce a pravou rukou kdo chránil národy.
Setkání s Ježíšem a další zjevení
Po těchto vizích se zjevil ve své majestátnosti i Pán Ježíš, z jeho Srdce vyšlehly tři paprsky a jeden zasáhl pana Lašuta; ten ztratil vědomí a zůstal klečet opřen hlavou o zem asi tři hodiny.
Zjistil s překvapením, že tvář měl od země otlačenou, ale šaty nebyly ani pokrčené, ani zašpiněné.
Rozhlédl se kolem sebe a všiml si, že v trávě je vytrhnuté místo a v této jamce ležel růženec.
Když vzal růženec do ruky, najednou pocítil, že se umí modlit slavný růženec, což dříve neznal.
Panna Maria se mu zjevila ještě šestkrát od 7. června do 14. srpna 1958, ale nikdy k němu nemluvila.
O zjeveních zpočátku nemluvil, až 7. září 1958.
Ten den byla neděle a po ranní mši svaté jsem pocítil mocnou touhu jít na místo zjevení.
Na každém kopci se mi stalo, že jsem znenadání padl na kolena, opřel čelo o zem a hlasitě plakal.
Tento můj pláč ke mně přivedl lidi, kteří byli právě v těchto místech.
Když mne našli, jak klečím a vzlykám, začali se mne vyptávat, co mi je.
Snažili se mne zdvihnout, třásli se mnou, aby mne probrali, protože jsem byl jako ve snu.
Na druhý den, na svátek Narození Panny Marie, putovali lidé poprvé na horu a já jsem tam šel též.
Bylo tam asi tisíc lidí.
Držení se víry tváří v tvář represím
Ale již ten den večer byl odveden k výslechům a byl delší dobu vězněn a obviněn z pobuřování.
Jelikož v roce 1958 bylo sté výročí zjevení v Lurdech, Matúš si při prvním pohledu na Pannu Marii pomyslel, že někdo tudy šel a postavil zde sochu.
Těžko říct, co se mu muselo honit hlavou, došlo mu, že by tu asi těžko někdo více než dvoumetrovou sochu „vytrousil“, navíc na takové samotě.
Jenže ona to socha nebyla.
S posvátnou hrůzou Lašutovi došlo, že náhlý závan větru si pohrává se závojem „sochy“.
Postupně začala celá postava ožívat a krásnět.
Její oděv zjasněl, až zářil jako sníh na slunci.
V Čadci byl Matúš Lašut obviněn z pobuřování a začala první z mnoha útrap.
První výslech trval tři dny; Lašut nedostal ani sousto jídla, celé tři dny mu upírali spánek.
Vozili ho v autě se zavázanýma očima, naznačovali mu různá strašidla, aby ho zmátli.
Chtěli ho prostě zmást a zlomit.
U osmdesátého se opravdu zlobili, že vypovídám pořád stejně.
12. září 1958 byl frustrovanými esenbáky na příkaz shora odvezen Lašut do psychiatrické léčebny v Bytčici.
Prý že si tam s ním poradí, a to by bylo, aby ho nezlomili, aby to pan prorok neodvolal!
Málo času, ale mnoho utrpení: následovala vystoupení v dalších léčebnách, elektrošoky, hypnóza, léčebné kúry a četné kontroly.
Opět léčebna, domovní prohlídky, čtrnáct měsíců léčení, pobyl i v Kosmonosech v Čechách.
Přesto nepřeklopil víru.
Po revoluci se objevily snahy uznat pravost zjevení, avšak zkoumání nebylo uspokojivé.
Přesto Turzovka zůstala místem, kde lidé nacházeli duchovní podporu a milosti Boží.
Historické důsledky a místní poutě
V průběhu let vznikla na Hoře Živčák kaple Panny Marie Královny pokoje (v roce 1993 vysvěcena).
Došlo i k lékařskému přezkoumání údajně uzdravujících zázraků, ale výsledky nebyly jednoznačné.
Všechny kroniky a anály proto uvádějí stovky zázraků a svědectví o uzdraveních, často potvrzených lékařskými zprávami „před a po“.
Přesto zjevení přiváděla na Turzovku davy poutníků; místní poutě se konají i po roce 1993, kdy byla kaple otevřena pro veřejnost.
Duše věřících a svědectví kolem Lašuta
Matúš Lašut zůstal do konce života pevný a nezlomený.
Matúš Lašut zůstal do konce života pevný a nezlomený.
Všichni, kdo ho znali, nikdy nepochybovali o jeho duševním zdraví.
Vyzařovala z něj jistota, vnitřní klid a vyrovnaný úsměv.
Denně navštěvoval mši a po svatém přijímání zůstal někdy ve strnulé poloze s hlavou skloněnou k zemi.
Když se ho parta statných chlapů snažila zvednout, nepohnul se.
Matúš Lašut zemřel 10. srpna 2010 ve věku 94 let.
Dával rozhovory novinářům a lidem, kteří za ním přišli.
Nikomu se nikdy nevnucoval, byl skromný a zásadový.
Co se skutečně stalo v roce 1958, zůstává jen jedním svědkem - Matúšem Lašutem.
Ať už šlo o zjevení jako živou bytost, nebo o výplod fantazie, Lašut se stal symbolem víry pro mnoho lidí na Slovensku a ve světě.
Kontroverze, víra a význam Turzovky
Historie Turzovky a Živčáku ukazuje, jak se místem víry může stát náročné období politických tlaků a represí.
Raději to nechali být, protože přijížděly i zahraniční štáby novinářů a zástupy poutníků.
Presto dnes Turzovka zůstává místem, kde lidé nacházejí klid a modlitbu.
První zjevení a popis zjevené Panny Marie.
Další zjevení a sdělení pro poutníky a pro Lašuta.
Státní represivní opatření a následný vývoj osudy místa.
Vznik kaple a oficiální uznání místního poutního místa po roce 1993.
Turzovka je tedy považována za posvátné a promodlené místo; když lidé přicházejí s vírou, dostávají milosti Boží do dalšího života.
