Některé svátky pak byly zrušeny i katolickou církví po roce 1969, po liturgické reformě Pavla VI. Původně nebyl znám ani jejich počet, udávalo se od dvou do dvanácti mudrců. Na biskupy je vysvětil apoštol sv. a po mnoha letech zemřeli několik dní po sobě a byli pohřbeni ve společném hrobě. Oficiálně nebyl nikdy svatořečen ani jeden z nich. Od roku 1969 dovolen pouze v kostelích tohoto zasvěcení. O tomto svátku se lze dočíst i na stránce Proč má Petr svátek dvakrát za rok.
Po krutém mučení byli nakonec postaveni svlečeni na zamrzlé jezero, kde umírali podchlazením. Byla by jim umožněna koupel v horké lázni. Vlivem rozdílu teplot však ihned zemřeli. Ihned vyznal víru v Krista, svlékl se a nahradil onoho vojáka. Přesto se zachovalo dosti ostatků, jež se ihned staly předmětem velké úcty. Přesně za devět měsíců je pak Boží hod vánoční, slavnost Narození Páně. V současné době se svátek nazývá Slavnost Zvěstování Páně.
Nakonec tam na začátku 13. století založili řeholní řád. Papež Sixtus V. který papež Benedikt XIII. v roce 1726 rozšířil na celou církev. V noci ze 4. na 5. srpna roku 352 zde napadl sníh. Se té noci zjevila Panna Marie. Dnes zde stojí bazilika Santa Maria Maggiore a svátek se dnes nazývá "Posvěcení římské baziliky Panny Marie".
Proměnění Páně (6. srpen). Dle Bible vyvedl Ježíš tři apoštoly (Petra, Jakuba a Jana) na horu Tábor (v nynější Izraeli). Se starozákonními proroky. Později zde chtěl sv. jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu.
"Spočinutí Panny Marie". Nanebevzetí jako závazné dogma (článek víry) bylo vyhlášeno papežem Piem XII. protože byla vzata do nebe s tělem i duší a nemusí čekat jako ostatní zemřelí na oslavení až na konci věků. Narození Panny Marie (8. září). Jeden z nejstarších mariánských svátků. Později byla bazilika zasvěcena svaté Anně, matce Panny Marie. V církevním kalendáři svátek do roku 1969, po roce 2001 zase obnoven.
Odtud pochází i nesprávný název svátku "Nalezení svatého Kříže". Dnes na Slovensku státní svátek ("Sedembolestná Panna Mária"). Andělé strážní (2. říjen). Svátek se začal používat v 15. století ve Španělsku, později byl potvrzen papežem Lvem X. V roce 1608 ustanoven papežem Pavlem V. Nakonec papež Klement X. určil datum 2. října a rozšířil svátek pro celou církev v roce 1670.
Slavnost růžence (7. říjen). Původně svátek "Panny Marie Vítězné", který byl zaveden roku 1572 papežem Piusem V. Od roku 1913 je zase svátek slaven ve výroční den bitvy u Lepanta. Mateřství Panny Marie (11. říjen). Svátek zavedl papež Pius XI. Svátek po roce 1969 přeložen na 1. ledna pod názvem "Matka Boží, Panna Maria".
V roce 835 byl svátek přeložen na 1. listopad. Slavení této vzpomínky zavedl v roce 998 benediktinský opat Odilo, což má symbolizovat víru ve věčný život. Roku 1472 papež Sixtus IV. svátek ustanovil pro celou církev, později byl zrušen, ale papež Sixtus V. svátek v roce 1585 zase obnovil. Dogma tvrdí, že Marie jako jediný člověk byla počata bez dědičné nedokonalosti všeho lidstva - prvotního hříchu.
Západní církev začala tento svátek slavit někdy ve 4. století. Datum zde neoznačuje den úmrtí dětí, ale souvislost jejich zabití s vánočním cyklem. V první polovině září si církev připomíná tři svátky, které jsou spojeny s Pannou Marií: 8. 9. - narození, 12. 9. - Jména Panny Marie, 15. 9. - Bolestné Panny Marie. Vysvětlujeme v souvislosti s Mons. Bohumilem Kolářem a jeho tématy v okruhu Kristových tajemství a ročním okruhu světců. Během roku si připomínáme výročí některých křesťanů, kteří zvláště vynikajícím způsobem uskutečňovali dobro; mezi nimi je Matka Tereza z Kalkaty.
Mezi všemi svatými vyniká Panna Maria, Matka Ježíše Krista, proto se během roku slaví více mariánských svátků. V září jsou to tedy tři svátky: 8. září Narození Panny Marie, 12. září Jména Panny Marie, 15. září Bolestná Panna Marie. Narození Panny Marie je jedním z nejstarších mariánských svátků; 8. září byl posvěcen chrám na místě narození Panny Marie a zasvěcen sv. Anně. 12. září Narození Panny Marie započalo s popularitou jména Marie; 15. září Bolestná Panna Marie vyjadřuje její účast na kříži a doplňuje ikonografii, kterou ztvárňují díla jako Michelangelova Pieta a Stabat Mater. Maria, Panna i Matka, má mnoho titulů a symbolem její mateřské péče a ochrany se staly poutní místa a zbožnost věřících.
- 8. září - Narození Panny Marie: starobylý svátek, chrám posvěcen na místě narození a zasvěcen Panně Marii a sv. Anně.
- 12. září - Jména Panny Marie: jméno Marie je univerzálně rezonující a bývá spojeno s poutními slavnostmi.
- 15. září - Bolestná Panny Marie: Matka stojící u kříže, inspirující umělce a věřící útěchou.
V liturgickém kalendáři se dále uvádí rozdělení liturgických dní na slavnosti, svátky a památky podle důležitosti. Slavnosti jsou nejvýznamnější liturgické dny, začínají I. nešporami a mohou mít vlastní mešní texty. Svátky se slaví ve specifickém datu bez I. nešpor; památky mohou být závazné či nezávazné. V liturgii se popisuje práce s texty pro mši ke cti svatých, výběr lekcí a možné přizpůsobení podle pastorační potřeby farnosti. Litanie ke svatým představují tradiční strukturu, která vyjadřuje důvěru církve ve svaté a jejich prostřednictví, a jsou součástí lidové zbožnosti i oficiálních liturgických úprav.
Proč se mariánské svátky přesunuly
Významná místa mariánské tradice v Čechách a na Moravě zahrnují Stará Boleslav, Svatá Hora u Příbrami, Velehrad, Svatý Kopeček a Hostýn; Loreta na Hradčanech patří mezi pražské oblíbené cíle. V rámci českého národního kalendáře jsou slavnosti Matky Boží (1. 1.), Obrácení sv. Pavla (25. 1.), Stolce sv. apoštola Petra (22. 2.), Narození sv. Jana Křtitele (24. 6.), sv. Petra a Pavla (29. 6.), sv. Cyrila a Metoděje (5. 7.), Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.) a dalších. Liturgická barva je u většiny památek bílá, u apoštolů, evangelistů a mučedníků červená; některé slavnosti mají zvláštní kolekty a texty. V závazných textech se uvádí, že liturgická praxe může být upravena pro zimní/letní dobu a pro zvláštní potřeby farnosti.
V souhrnu tedy lze říct, že mariánská piety a svátky tvoří klíčovou, dynamickou součást katolického kalendáře, sahající hluboko do středověku a odrážející proměny liturgie po 2. vatikánském koncilu. Tradice zahrnují jak oficiální slavení v kostelích, tak bohatou lidovou zbožnost s poutěmi, litaniemi a uměleckými díly, která vyjadřují mateřskou péči Panny Marie nad věřícími po staletí.