Za vysokými horami a úrodnými vinicemi, tam, kde slunce každý večer barvilo krajinu do zlatova, stál prostorný dům s velkou zahradou.
V tom domě bydlel laskavý hospodář se svými dvěma syny.
Starší syn, Jáchym, byl velmi pracovitý.
Od rána do večera se staral o ovce a dohlížel na sklizeň.
Mladší syn, který se jmenoval Samuel, byl však jiný.
Jednoho dne Samuel přišel za otcem a řekl: „Tatínku, dej mi už teď peníze, které mi jednou chceš odkázat.
Nechci čekat, až zestárnu.”
Otec se na syna podíval se smutkem v očích.
Věděl, že svět dokáže být zrádný, ale věděl také, že láska nikoho nedrží násilím.
S povzdechem rozdělil svůj majetek a Samuelovi podal měšec plný zlaťáků.
Samuel kráčel mnoho dní, až dorazil do velikého a hlučného města v daleké zemi.
Všechno se tam třpytilo.
Lidé nosili hedvábné šaty a z hostinců se linula vůně pečeného masa.
Samuel si myslel, že našel ráj.
Začal utrácet peníze plnými hrstmi.
„Takhle se má žít!“ volal Samuel a rozhazoval stříbrňáky.
Jenže čas plynul a měšec byl čím dál lehčí.
Jednoho dne Samuel sáhl do kapsy a nahmatal jen prach.
V tu stejnou dobu postihlo zemi veliké sucho.
Pole vyschla, obilí nevyrostlo a jídlo začalo být vzácné a drahé.
Samuelovi „přátelé“ zmizeli stejně rychle jako jeho peníze.
Hladový Samuel chodil od domu k domu a prosil o jakoukoli práci.
Nakonec ho jeden sedlák poslal na pole, aby pásl prasata.
Díval se na prasata, jak s chutí chroupou lusky z divokých stromů.
„I ta prasata se mají lépe než já,“ vzdychl si.
V tu chvíli, uprostřed toho největšího smutku a hladu, se Samuel zastavil.
V hlavě se mu vybavila tvář jeho otce.
Viděl otcovy laskavé ruce, jak lámou čerstvý chléb.
„Co to dělám?“ zašeptal si pro sebe.
„Můj otec má tolik služebníků a všichni se mají dobře.
A já tady umírám hladem.
Vím, co udělám.
Vstanu a půjdu k otci.
Řeknu mu: ‚Tatínku, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě.
Už si nezasloužím říkat se tvůj syn.
Prosím, přijmi mě aspoň jako jednoho ze svých dělníků.
Cesta zpátky byla dlouhá a těžká.
Samuel byl zesláblý, šaty měl roztrhané a v srdci měl obrovský strach.
„Pozná mě otec vůbec?
Nevyžene mě?“
Zatímco se Samuel blížil k domovu, jeho otec stál na cestě.
Dělal to tak každý den od té doby, co Samuel odešel.
Vyhlížel k obzoru a doufal.
A najednou uviděl v dálce postavu.
Člověk šel pomalu, hlavu měl sklopenou a vypadal jako ubohý žebrák.
Ale otec ho poznal podle chůze.
Otec nečekal, až syn dojde k bráně.
Ten starý, ctihodný muž se rozběhl!
Otec ho ale nepustil k slovu.
Nepotřeboval omluvy, viděl synovy slzy a jeho návrat.
Zavolal na služebníky: „Rychle! Přineste ty nejlepší šaty a oblečte ho!
Dejte mu na ruku prsten a na nohy boty!
Večer, když se starší bratr Jáchym vracel z pole, uslyšel hudbu a tanec.
Zarazil se a zeptal se jednoho ze služebníků, co se děje.
Když se dozvěděl, že se vrátil Samuel a otec pro něj uspořádal oslavu, Jáchym se velmi rozzlobil.
Jáchym se na něj podíval s hořkostí: „Tolik let ti sloužím jako otrok, nikdy jsem tě neneposlechl, a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se veselil s přáteli.
Otec položil Jáchymovi ruku na rameno a mírně řekl: „Dítě moje, ty jsi stále se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje.
Ale teď se musíme radovat a veselit, protože tvůj bratr byl ztracený a my jsme ho znovu našli.
V tom domě pak dlouho do noci svítila světla a ozýval se smích.
Samuel pochopil, že tátova láska není něco, co si musí zasloužit prací, ale že je to dar, který ho vždycky čeká, i kdyby udělal jakoukoli chybu.
Pane Bože, děkuji Ti, že mě máš rád jako ten laskavý tatínek z pohádky.
Děkuji, že mi odpouštíš, když udělám chybu, a že mě vždycky s láskou čekáš.
Pomoz mi, abych i já uměl odpouštět druhým.
Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny.
Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘
On jim rozdělil své jmění.
A když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pásť vepře.
Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má chleba nazbyt, a já zde hynu hladem!
Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou.
I vstal a šel k svému otci.
Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, padl mu kolem krku a políbil ho.
Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.
Otec však řekl svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
Starší syn byl právě na poli.
Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
Tu se on rozhněval a nechtěl jít dovnitř.
Otec vyšel a domlouval mu.
On mu však odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se veselil se svými přáteli.
On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
Milé děti, schválně, jak dobře jste poslouchaly příběh o Samuelovi, jeho tatínkovi a velké oslavě?
Podobenství o marnotratném otci: důraz na otcovu obdarování a milost.
Nejsem přece vepř - návrat „marnotratného“ syna se začne odehrávat ve chvíli, když se přistihl, jak si přeje, aby s ním zacházeli alespoň jako s jedním z prasat.
Ale tehdy si uvědomil, že přece…
Promluva na začátek postní doby o hříchu a marnotratném synu.
24. neděle v mezidobí C: Znáš marnotratného otce?
Chceme se cítit lépe. A tak se srovnávajíme s druhými.
Jó, Bůh nám odpouští a neustále na nás čeká, i když se od něj vzdálíme.
Marnotratný syn
tags: #marnotratny #syn #inspirace