Rajská sonáta Maxe Švabinského je monumentálním čtyřvětým cyklem dřevorytů, který vznikal v letech 1916-1920 a do jeho listu „Zjevení“ se promítá hluboký soukromý zážitek autora.
Původ a koncepce díla
Nový pojem rodiny, vysněný, poetický, romanticky podbarvený, počala rozvíjeti malířova obraznost a opojná píseň lásky předcházela nové dílo. Cyklus Rajská sonáta počal klíčit, aby ve čtyřech letech (1916-1920) uzrál v dřevorytovém díle. Tato monumentální čtyřvětá skladba neobešla se bez příprav a soubor kreseb, dokládajících rozvin myšlenky i studijní průpravu k dílu, poukazuje již sám k závažnosti nové práce.
V tropickém kraji, skutečném jen silou malířova vidění, vyvíjí se rajská idyla dvou láskou opojených lidí, využívajících svůj erotický úděl s neostýchavostí primitivů. Exotické prostředí stalo se nezbytností, aby thema zbaveno bylo všeho rmutu života všedního a vyznělo vysokou, svobodnou melodií, vyjadřující lásku jako mohutný pudový a citový živel, jako sílu ovládající život mimo určitý čas a reálný prostor. Smyslnost, roznícená láskou, otevřela v umělci bránu velikého tajemství života a nové poznání nutkalo k realisaci formou monumentální. Umělec, jenž cenil přírodu jako velikou ploditelku, jenž miloval její kypivou sílu, kolotání živých šťáv v žáru letních dnů, jejž vzrušovalo mysterium živočišného i rostlinného plození, jehož býval v přírodě svědkem, chtěl malířsky pochopiti a vyjádřiti Eros v jeho podstatě, zbavený všeho alegorického obalu a vší přítěže realistické.
Zprostil lásku všech složek dramatických a proměnil ji v čistou idylu dvou lidí, zamítl všechno, co bylo mohlo zastříti pravdu a kráse velikého životního jevu. Vývin myšlenky k Rajské sonátě byl živen osobními zážitky, jež napovídá všechny práce let 1916-1920. Dál se mimo město, v přírodě venkova, ve dnech letních, jež opojovaly smysly malířovy. Nebylo náhodou, že se tehdy pokusil o první vtělení Slunovratu, že se tehdy kmitl jeho hlavou první motiv Srpnového poledne, jenž dozrál nakonec v dřevorytu ve formě ženské postavy, vířící ve spirále nad rozvlněným žitným polem v horkém, stoupajícím vzduchem poledním.
Zjevení: první list a jeho symbolika
První list Rajské sonáty, nazvaný Zjevení, vznikl v prosinci 1916 - lednu 1917 a byl vyryt do dřeva jako monumentální dřevoryt. V něm se zjeví Adamův sen v noci o Evě: mladý muž spí s opřeným tělem o tygra, nad ním a pod ním však vyvstávají postavy a symboly, které vyzařují světlo a naději. Nahá žena se objevuje v nádechu světla nad palmou a pod ní i kolem ní se rozlévá jas, který působí jako zlatá monstrance oslňující tmavé pozadí lesa a exotických listnatých stromů.
Holubice, tradiční symbol Afrodity či Erota, vnáší do scény lásky světelný prvek. Kapradí odkazuje ke Svatojánské legendě a k magické moci letní noci; v pravém rohu dole je zajíc - symbol chtíče a plodnosti. Pelikán v levém rohu nahoře symbolizuje obětavou lásku rodičovskou, spolu s tygrem a zajícem utvářejí výjev ráje a exotické fauny. Švabinský tak pomocí dřevorytu dosahuje světelného efektu, který vkládá do scény hluboký duchovní význam a zároveň odstup od realistického zobrazení.
Pod palmou se odvíjí vyobrazení, které spojuje biblický motiv stvoření Adama a Evy, antické báje a mytické noci Svatojánské. Eva je zde formou světla a vroucí touhy, přičemž Adam a žhavé světlo kolem ženy vytvářejí scenérii, která napovídá o vzniku světa i lidského pudu. Víc než popis obrazu samotného, Zjevení reprezentuje autorův zájem o proměnu erotického pudu v symbolickou a mystickou energii, kterou rozvíjí i v dalších částech cyklu.
Technika a vývoj dřevorytu
„Zjevení“ je mimo jiné svědectvím o tom, že Švabinský již tehdy ovládal dřevorytový jazyk do té míry, že dokázal skloubit kresbu a rytmus s tatáž promyšleností, s jakou pracoval s barevnými médii u svých maleb. Podle tehdejších analýz šlo o první velký dřevoryt v jeho kariéře, kde se zrodila výjimečná kombinace dekorativní linie a světelného kontrastu. Jeho kompozice v ploše i prostoru je v rovnováze, tóny a linie jsou jasně definovány a rytmus díla je dán držením ostrých i měkkých křivek.
V doprovodných textech k Rajské sonátě se uvádí, že vznikla v kontextech různých fází jeho života, kdy se mu podařilo překročit hranici mezi malířstvím a grafikou - a to konkrétně v období 1916-1920, kdy si budoval svůj vlastní styl v dřevorytu a ranku rytiny. Významná část prováděcích studií k jednotlivým listům se zachovala v archivních textech, které ukazují, jak autor naplno využíval možnosti formálního poznání a tvarové ujasnění v rámci složité kompozice aktů a postav.
Historický kontext a portrétové souvislosti
Max Švabinský byl jedním z nejvýznamnějších představitelů českého moderního výtvarného umění a měl výrazný podíl na grafice a kresbě. V jeho díle se často objevují bájeslovné, biblické a antické náměty, které v Rajské sonátě dostávají svůj vrchol v symbolice a poetické nápadnosti. Mezi související díla patří i další grafické listy a cykly, jako jsou „Mé rodné kraje“ a „Chvála života“, které dokládají jeho rozsáhlý zájem o lidské emoce, krajinu a národní identitu.
Historické souvislosti a rodinné zázemí Švabinského také hrají roli při interpretaci cyklu Rajská sonáta. Vnitřní svět díky vztahům s milenkou Annou Procházkovou a rodinnými zkušenostmi z Kozlova u České Třebové se promítl do motivů lásky, sexuality a svobody, které v jeho díle rezonují s romantickým a symbolistickým dědictvím několika generací českého umění.
Chráněná a reprodukovaná díla v kontextu Rajské sonáty
V dokumentaci a publicistikách jsou zmiňovány i související práce a jejich tehdejší uznání. Například dřevoryt Srpnové poledne, který byl částečně inspirován obdobím, kdy se Švabinský věnoval milostným tématům a zahrnul do svých prací i prvky alegorií letního ráje. Znalci poukazují na obdobné postupy a symboliku, která se projevuje v různých dílech spojených s Rajskou sonátou a dalšími zlomky jeho tvorby.
| List Rajské sonáty | Rok | Technika | Sign. |
|---|---|---|---|
| Zjevení | 1917 | dřevoryt | vpravo dole M. Švabinský |
| Pod banány | 1917 | suchá jehla | - |
| Srpnové poledne | 1918 | dřevoryt | vlevo dole 2/100 |
Inspirace a interpretace Rajské sonáty částečně vycházejí z literárních textů a biografických svědectví. Doplňující popisy a výklady nabízejí vhled do vývoje techniky, motivů a symboliky, která tvoří jádro díla. K nim patří popisy okolností vzniku a doprovodné poznámky, jež objasňují ideový záměr i estetický kontext tvorby tohoto cyklu.
