37. Jidáš věděl, co je správné a co není. Již jako malý chlapec slyšel Boží zákon. Věděl, že jednou Bůh dokonce mluvil z nebes silným hlasem a řekl svému lidu: „Nebudeš krást.“ Jidáš také věděl, že Boží zákon je správný. - 2. Když vyrostl, potkal velkého Učitele. Jidášovi se líbilo to, co Ježíš říkal, a stal se jeho učedníkem. Ježíš a jeho apoštolové spolu strávili mnoho času. Cestovali spolu a jedli spolu. A peníze pro celou svou skupinu ukládali do společné pokladny. Peníze přirozeně nepatřili Jidášovi. Byl to Ježíš, který mu říkal, jak je má použít.
Ale víš, co Jidáš za nějakou dobu udělal? Začal si peníze z pokladny brát; bral je, když se jiní nedívali. Stal se zlodějem. Jednoho dne vzala jedna žena ten nejlepší olej a natřela jím Ježíšovi nohy, aby se dobře cítil. Ale Jidáš si stěžoval. Řekl, že olej mohli prodat, aby měli více peněz na rozdávání chudým. Ve skutečnosti mu však šlo o to, aby se v pokladně, ze které kradl, nashromáždilo co nejvíce peněz. Ježíš tehdy ještě neoznačil Jidáše za zloděje. Ale řekl mu, aby nedělal žádné těžkosti ženě, která byla tak laskavá. Jidášovi se to nelíbilo. Šel k předním kněžím, kteří byli Ježíšovými nepřáteli a chtěli Ježíše zatknout. Ale chtěli to udělat v noci, aby je lidé neviděli. Jidáš jim řekl: ‚Řeknu vám, jak se můžete Ježíše zmocnit, dáte-li mi peníze. Zlý Jidáš vzal peníze. Bylo to jako by velkého Učitele těm mužům prodal.
Dovedeš si představit, že někdo může učinit něco takhle strašného? - Ano, taková věc se přihodí, když se člověk stane zlodějem. Ještě si to vysvětlíme: abychom pochopili, kdo je to zloděj, musíme vědět, co znamená být majitelem určité věci. Lidé mají prostě nějaký majetek. Když tvůj otec pracuje, dostane za to peníze. Patří mu tyto peníze? - Ano, protože pracuje. Z těchto peněz kupuje věci do vašeho bytu. Ty věci patří jemu. A protože mu patří, má právo říci, kdo je může používat. Řekne ti, zda si s nimi můžeš hrát nebo nesmíš. Jindy si jdeš třeba hrát s kamarády do jejich domova, že? - Věci v jejich bytě patří jejich otci. Bylo by správné vzít něco z jejich bytu a odnést si to domů? - Jistě ne, pokud jejich otec nebo matka ti neřeknou, že si to můžeš vzít.
Proč člověk krade? - Dejme tomu, že vidí něco, co patří někomu jinému. Třeba kolo. Čím více se na to kolo dívá a myslí na ně, tím více se mu líbí. Je-li sám necitelný, nestará se o to, co cítí druhý. Buď jej udeří a snaží se vzít mu kolo, anebo počká, až ten druhý se nedívá, a pak si kolo odvede. Možná, že ten druhý člověk jej nevidí, jak krade kolo, ale někdo jej při tom přece vidí. Víš kdo? - Jehova Bůh. Nezáleží na tom, má-li ten druhý člověk mnoho nebo jen málo věcí. Někteří lidé jdou do obchodu a vidí tam mnoho věcí, vidí něco, po čem velmi touží. Mohou si říci, že tu jednu věc nikdo nebude postrádat. Tak si ji vezmou, ale nezaplatí za ni. Když to lidé dělají, jsou jako Jidáš, protože ten byl zloděj!
(Poznámka: text dále rozvíjí téma významu Jidáše v češtině i historické kontexty, ale zůstává na úrovni popisu a výkladu motivů zrady, bez nadbytečných detailů.)
