Miluj Boha nade vše a bližního jako sám sebe. Proč je láska tak důležitá? Protože až umřeme, budeme stát tváří tvář nekonečné věčné lásce. A budeme se s tím muset nějak vyrovnat. Jak jsme si vysvětlovali v pátek s dětmi, budeme jednou hodnoceni právě podle „lásky k Bohu“ a „lásky k bližnímu“. Tváří tvář Boží lásce poznáme, kolika lidem jsme svými myšlenkami, slovy a činy ublížili. Kolik lidských srdcí jsme zranili. A co víc, pochopíme, že Bůh tyto lidi nesmírně miluje. A tím, že jsme ubližovali jim, ubližovali jsme i jemu. On pro ně v Kristu umíral, aby je zachránil, a my jsme je svou lhostejností a zlobou zabíjeli. Toto poznání s sebou ponese velikou bolest a smutek. A jedinou útěchou nám bude opět Boží láska. I když ji na jednu stranu nebudeme schopni přijmout, bude nás na stranu druhou postupně osvobozovat. Až do té chvíle, kdy budeme schopni vstoupit do věčného světla.
Co nás připraví na setkání s Boží láskou?
Kdykoli si vzpomeneme na to, jak nás má Bůh rád, přijměme to jako poděkování a chválu za jeho lásku. Protože rozjímání o Boží lásce k nám nás připravuje na setkání s ní. Kromě lásky k Bohu máme rozvíjet i lásku k bližnímu. Za opatem jednou přišel člověk, který se zeptal: „Jak se mám naučit milovat bližní?“ Opat se zamyslel a pravil: „Pohledem.“ „Pohledem?“ podivil se muž. „Ano, pohledem,“ pravil opat. „Když uslyšíš o zloději, který okrádá lidi. Jak se na něho budeš dívat?“ Muž se zakabonil: „Jako na darebáka, který si zaslouží trest.“ Opat pokýval hlavou a ptal se dál: „Ale co když se dozvíš, že je to tvůj dávno ztracený, zbídačený syn? Jak se na něho budeš dívat?“ Muž se zamyslel a odpověděl: „Budu se na něho dívat s hněvem, ale také s lítostí a s touhou mu nějak pomoci a zachránit ho.“ Na to se opat usmál: „A tímto otcovským pohledem se na nás dívá Bůh. Je snadné druhé lidi posoudit, zařadit, odsoudit a zavrhnout. Ale dnešní evangelium nám říká, že je máme milovat. A znamením skutečné lásky je, že se snažíme je zachránit. Jediné, co si jednou poneseme na věčnost, bude naše srdce. A už dnes rozhodujeme o tom, zda bude naplněné láskou nebo nenávistí.
Ježíš už nyní očekává, že mu nabídneme VIP přístup do našeho srdce. Do všech zákoutí. Do všech úspěchů i proher. Aby jej mohl proměňovat, činit sobě podobným. Dovolme mu to.
Přikázání milovat bližního jako sám sebe
„Druhé [přikázání] je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ (MAT. 1., 2. (a) Co je podle Ježíšových slov druhým největším přikázáním v Zákoně? JEDEN farizeus chtěl Ježíše vyzkoušet a položil mu otázku: „Učiteli, které je největší přikázání v Zákoně?“ Jak jsme četli v předchozím článku, Ježíš mu odpověděl, že „největší a první přikázání“ zní: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ Pak dodal: „To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“
„Kdo je můj bližní?“ a odpověď Ježíše je podobenství o milosrdném Samaritánovi. V Lukáše 10:29-37 zasazené v kontextu, že bližní není jen člověk z našeho okruhu, ale ten, kdo potřebuje, a ten, koho sami potřebujeme. Přikázání „miluj svého bližního“ tedy získává nový univerzální rozměr a stojí na rovnici s láskou k Bohu.
Podle Jana 4,20: „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“ Proto musíme hledat rovnováhu mezi láskou k Bohu a láskou k bližnímu; obě přikázání jsou propojena a vzájemně si posouvají hranice poznání Božího. Přikázání blíženské lásky je uloženo jako druhé v pořadí, protože nás přivádí ke zdroji veškeré lásky: vede nás k Bohu. Právě Bůh je pramenem blíženské lásky. Nemůžeme milovat bližního, pokud nedovolujeme Bohu, aby nás miloval.
Praktické projevy lásky k bližnímu
Ježíš vyzývá k praktickým činům lásky: neodsuzovat, hledat pokoj se všemi lidmi, a pokud s někým ze sboru nevyjdeme, jít usmířit. „Miluj svého bližního“ znamená i odpouštět (1. list Petrův 3:15; 1. Korintským 13). Láska se projevuje tím, že se zajímáme o potřeby druhých, uskutečňujeme duchovní podporu a předáváme biblické pravdy jako cestu k duchovnímu pokroku (Římanům 15:4; Matouš 24:14).
Je důležité uvědomit si, že láska k bližnímu se projevuje i v postojích, které vyžadují pokoru a svobodu; manipulace a dominanci nad bližními jsou v rozporu s biblickým pojetím lásky. Uvědomělé zrcadlení na Boží lásku a odvaha kdokoliv otvírat cestu k Ježíši jsou klíčové pro pravé sesílání lásky do světa.
V praxi tedy platí: milujme Boha nade vše a bližního jako sebe samého; naplňujme toto dvojí přikázání tím, že jednáme s lidmi s respektem, odpuštěním a ochotou pomáhat. Při setkání s bratry i s nepřáteli můžeme být svědky Boží lásky tím, že nabízíme duchovní podporu, vlídnost a poutavé sdílení dobra z království.
Láska a svoboda ve vztazích
V každém vztahu lásky mezi dvěma lidmi musí být přítomna základní rovnost a bratrství. Před Bohem jsme si všichni rovni. Rozdíl zastávaných úloh ne ničí rovnost vyplývající ze skutečnosti, že máme všichni jednoho Otce v nebi. O základní rovnosti mezi lidmi hovoří i Ježíš: „Vy však si nedávejte říkat Mistře: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.“ A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec: jediný je váš Otec, ten nebeský.
Prosme o pokoru vůči lidem, na něž jsme odkázáni; prosme i o velkou svobodu, která nám umožní spravedlivě se bránit proti nepříslušné manipulaci. Prosme také, abychom si uvědomovali naše vlastní práva stejně jako práva lidí, kteří jsou na nás závislí.
Historie a výzva dnešní doby
Milovat bližního v sobě spojuje horizontální a vertikální dimenzi: láska k Bohu je zdrojem a motivací k lásce k lidem. V moderním kontextu se někdy objevují diskuse o tom, zda láska k bližnímu má zůstat „horizontální“ bez náboženského rozměru, nebo zda má být plně propojena s vírou. Evangelium však ukazuje, že skutečná láska spočívá v obou rovinách: láska k Bohu vede ke skutečné lásce k lidem a naopak.
Hledání pravé podstaty Zákona vede k závěru, že „miluj svého bližního jako sám sebe“ stojí na dvou pilířích: lásce k Bohu a lásce k lidem. Společně tyto dvě přikázání utvářejí plnost Zákona a Proroků. Jak učí Ježíš, každý, kdo miluje Boha a bližního, žije podle tohoto „královského zákona“ a naplňuje Boží vůli.
V sobě neseme zodpovědnost za to, jak své bližní přijímáme, jak s nimi zacházíme a jak se vyrovnáváme s pokušením manipulace. Uvědomění si manipulace i svobody dává prostor pro skutečné kroky lásky: otevřít své srdce pro druhé, sdílet Boží Slovo a být svědkem Krista v každodenním životě.