To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe? Tak veliké věci jste prožili nadarmo? Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží.
Historie brněnského sboru před rokem 1989 je již zevrubně popsána v historii letničního hnutí od Rudolfa Bubika. Jelikož se nejedná o klasický popis historie, ale spíše o beletrii, bude užitečné stručně připomenout faktografii. Historie brněnského sboru je spojena s řadou jmen. Patří k nim mimo jiné tři muži, a to jsou Ladislav Mečkovský a Bohuslav Tetiva, kteří stáli u jeho zrodu, a baptistický kazatel Pavel Titěra, který nasměroval brněnský baptistický sbor k hledání letniční zkušenosti.
Kořeny a rané kroky do letniční orientace
Ladislav Mečkovský pochází z jižních Čech, kde v roce 1926 ve svých dvaceti letech uvěřil na základě svědectví muže, který si přišel zacvičit do sokolovny. Při četbě Jiráska pak Mečkovský zatoužil po Bibli, která byla v té době nedostupná. Když se později obrátil, vstoupil do důstojnické školy Armády spásy a zakotvil v Brně, kde se i oženil. Po zrušení Armády spásy v roce 1949 navštěvoval evangelickou církev, v níž se stal laickým kazatelem a vyučoval v dětské besídce. Lidé zde ovšem odmítali učení o jistotě spásy, a tak oba manželé přešli k baptistům.
Bohuslav Tetiva pochází z katolické rodiny a ke Kristu se obrátil v osmnácti letech vlivem spolku brněnské Snahy, což bylo misijní mezidenominační hnutí. Sám pocházel z Kamenice nad Lipou. Když bydlel služebně v Bratislavě, připojil se k baptistům. Později se svojí manželkou Zorou žili šest let v obci Bučovice nedaleko Brna. Tam Tetiva navštěvoval evangelickou církev, v níž obcházel řadové členy a zval je na shromáždění. Společenství se záhy rozrostlo. Jelikož bratr Zory Tetivové emigroval do zahraničí, oba manželé se v roce 1948 dostali do vězení. Tetiva byl odsouzen na šest měsíců a jeho manželka na jeden rok. Ve vězení pořádal Tetiva se svolením vedení věznice křesťanská shromáždění.
Role Titěry a vznik brněnského letničního sboru
V roce 1954 se Tetivovi přestěhovali do Brna, kde se připojili k Bratrské jednotě baptistů. V roce 1962 Tetiva onemocněl astmatem a odjel do sanatoria v Tatrách. Zde na malém shromáždění křesťanů v Mengusovcích a Štole viděl uzdravení jedné ženy z nemoci ledvin a štítné žlázy a zároveň byl svědkem daru mluvení v jazycích jako výsledku křtu v Duchu svatém. Proto i on po této zkušenosti zatoužil. Na zformování brněnského letničního sboru měl však stěžejní roli jiný muž. Byl to kazatel a pozdější předseda Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů ThDr. Pavel Titěra. Ten se v září roku 1955 stal kazatelem brněnského baptistického sboru, kam přišel z Jednoty bratrské v Holešově.
Zhruba rok po svém nástupu do Brna začal ve sboru mluvit o členech Jednoty českobratrské na Těšínsku, kteří měli letniční orientaci, a někteří baptisté proto začali usilovat o duchovní dary. Tito baptisté v roce 1957 navštívili letniční orientovaný sbor Jednoty českobratrské v Hrádku a začali se v Brně scházet k modlitbám za křest v Duchu svatém. Skupinka se pozvolna rozšiřovala. Od roku 1959 již probíhala pravidelná nedělní modlitební shromáždění a v roce 1960 přijeli do Brna i těšínští letniční.
Konflikty, odloučení a vznik samostatného sboru
Od roku 1965 nastaly mezi Tetivou a Titěrou neshody kvůli náplni modlitebních setkání. Někteří členové začali modlitební shromáždění kritizovat, neboť v nich spatřovali řadu excesů. Například když jeden host vyučoval, že přijetí daru jazyků lze iniciovat rychlým opakováním určitého slova. Zhruba v tuto chvíli skupinku opustil pozdější pověřený kazatel Kristoslav Smilek. (Zajímavé ovšem je, že sbor pořádal kurzy Alfa, v jehož materiálech je tento způsob doporučován k iniciaci glosolálie). Jindy jeden ze členů formující se letniční skupinky začal na shromáždění nahlas mluvit v jazycích s výkladem, že v tomto sboru je zarmucován Duch svatý a někteří členové sboru napsali dokonce stížnost na ústředí v Praze. Rudolf Bubik později prohlásil, že touto formou zasahování do chodu baptistického sboru ze strany letničních došlo k jeho rozbití.
Staršovstvo BJB někdy okolo roku 1965. Tuto novou situaci již řešilo ústředí a v polovině července 1966 byla do Brna svolána schůze staršovstva. Výsledkem bylo prohlášení, že každý člen, který by byl letničně zaměřen, se musí vzdát svých funkcí ve sboru. Prakticky to znamenalo vystoupit ze staršovstva, ukončit kazatelskou službu i jakoukoliv službu vedení. Na sborovém shromáždění bylo členské základně sděleno, že pokud se kdokoliv dostaví na příští shromáždění, bude to znamenat, že se letniční zkušenosti zřekl. Tento stav byl pro letniční baptisty nepřijatelný, vyložili si jej jako vyloučení a v roce 1966 18 členů odešlo. Jejich zatím neformálním vedoucím se stal Bohuslav Tetiva.
Skupina se nejprve scházela po domech na chatě Tetivových poblíž brněnské přehrady, kde probíhaly modlitby s posty a posléze v domku manželů Mečkovských na ulici Vinařického 1. V přístavku domku fungovala i dětská besídka. Jeden ze členů, György Bencsik, zakoupil v té době na ulici Životského 10 v Brně domek, jehož dvorek nechal později zastřešit a který měl novému společenství sloužit jako modlitebna. Návrh stavby vytvořil architekt Brázda, člen Církve bratrské. Skupina kolem Bohuslava Tetivy nebyla jediným letničním společenstvím v Brně. Působil zde i Josef Novák, který měl kontakty se slovenskou Apoštolskou církví a v Brně později působil jako vedoucí stanice bratislavského sboru.
Novák přišel do Československa v roce 1947 z Volyně. Zakotvil v Podbořanech a v Žatci, kde se u baptistů zformovala letniční skupinka. V listopadu 1968 začal Novák navštěvovat i shromáždění vedené Tetivou. Novákova skupinka se, stejně jako letniční na Slovensku, nahlas společně a hlučně modlila v jazycích, což bylo pro bývalé baptisty nezvyklé. Ačkoliv mezi oběma skupinami existovaly kontakty, nikdy k sobě nepřilnuly a vedle jistých osobních důvodů to byla právě odlišná liturgie, která obě skupiny dělila.
Kontroverze a legalizace
Později vyšlo najevo, že Novák se v zahraničí vydával za vedoucího letničního hnutí v Čechách, za což pobíral i finanční obolus, a jednal za zády Rudolfa Bubika a přípravného výboru v legalizaci letniční církve na vlastní pěst. Přitom jeho skupina stála v roce 1977 při založení ilegální letniční církve Rozhodných křesťanů letničních. Proto byl dán do kázně, přičemž Bubik sám se zdržel hlasování. V Tetivově skupině působil i Ludvík Bocek, který podstatně formoval její základy a proroctví, že se skupina nemá připojovat k žádné církvi, včetně ilegálních letničních, protože si ji Bůh povolal jako „lid drobné práce“.
Bh události vedly k tomu, že v roce 1977 Tetivova skupina nefigurovala při ilegálním založení církve Rozhodných křesťanů letničních. Bockova proroctví vznikala tak, že se Bocek modlil v jazycích a jeho manželka přinášela výklad. Bocka později Bubikovo vedení označovalo za složitější, ale zůstával respektován mezi brněnskými letničními křesťany. Mělo jít také o prorockou službu pro sbor a veřejně prohlášené vize.
Nynějšími složitějšími kapitolami byly schůzky v srpnu 1979, kdy část bývalých baptistů přistoupila k věrouce Rozhodných křesťanů z Těšínska. Shromáždění sboru se stala pravidelná. Po konsolidaci sboru Rudolf Bubik provedl exorcismus „ducha Bockové“ z genetického základu sboru, i když někteří starší nebyli nadšeni; Bubik tedy raději mluvil o „duchu Bockové“, nikoliv o „duchu Bocka“.
Pastor František Apetauer a prorocká služba
Brněnský sbor měl prorocké sklony a jeho pozdější pastor František Apetauer, který se ke sboru připojil v roce 1980, byl Bubikem za proroka dokonce označen. Jeho dar proroctví byl iniciován tak, že jej Vladimír Novák označil jako toho, skrze koho přijde ještě během jistého setkání slovo proroctví. Apetauer pak byl přesvědčen, že mu Bůh ukazuje věci ze života křesťanů a prorokoval z kazatelny k jednotlivým členům sboru i např. návštěvníkům evangelizace a velmi často ke křtěncům. Ne všichni však jeho praxi schvalovali.
Další praxí byl tzv. „generální úklid“, spočívající ve vyznávání hříchů osvědčeným bratřím. Na kazatelské činnosti sboru se podíleli dále František Apetauer, Pavel Burai, Vladimír Novák, Jiří Malina, Miroslav Makovička, Josef Kendík, František Pala, Pavel Marván a další mužští členové sboru.
Sbor podnikal spanilé jízdy do okolí a měl vliv nejen na Moravu, ale i na oblasti v Čechách. Mezi spolupracujícími byl Ladislav Mach, Václava Svidenská a Vlastimil Fürst. Mezi lidmi, kteří tímto sborem prošli, byl Jan Klas, Dan Drápal a Václav Lamr. Lamr byl tehdy členem sboru a spolu s Mečkovským navštívili Liberec, kde posloužili ke křtu Duchem tehdejšímu kazateli Jednoty bratrské Votrubcovi, čímž přispěli k obživění libereckého sboru.
Křty, veřejná služba a období zatčení
Vzrůstající počet členů si vyžadoval i praxi vodního křtu. „Křty v brněnském sboru uděloval výhradně Bohuslav Tetiva, a to zhruba od roku 1979. Od té doby, až do jeho stíhání (leden 1983) proběhlo udílení křtů třikrát a bylo pokřtěno deset až patnáct osob. Obřad křtu byl udělen jednou v brněnské přehradě, podruhé v Brně-Líšni v malém rybníčku a naposledy již v domě Bencsikových, v nové křtitelnici.
Při křtech se držela tradiční křestní formule. V brněnském sboru byla hned od počátku vedena křestní kartotéka. Starší sboru v letech 1970-1988 vykonávali misijní cesty po celé Jižní Moravě a dále. Tajná překladatelská skupinka Zory Tetivové a Františka Palou překládala pašovanou literaturu a distribuovala ji. 11. ledna 1983 proběhla státní bezpečnostní prohlídka v rodinách členů a tři členové - Tetiva, Benczik a Novák - byli zatčeni. Literaturu a další věci policie zabavila.
Po návratu z vězení Tetiva čelil dalším obtížím, ale po modlitbách a léčení se jeho stav zlepšil. Policejní razie odradila některé členy; někteří odešli, většina zbylých se však nadále scházela. Brněnský sbor pokračoval v činnosti a prožíval nové období obnovy a služeb.
Významní jednotlivci a následníci
Mezi významné osobnosti, které se sboru dotýkaly, patřili lidé jako Jan Klas, Dan Drápal a Václav Lamr. Lamr spolu s Mečkovským navštívili Liberec, kde přispěli ke křtu Duchem tehdejšímu kazateli Votrubcovi, čímž podpořili obživení libereckého sboru. Tehdy se objevila řada charakteristických rysů, jako prorocká služba, mluvení v jazycích a výklad či další formy iniciace duchovní služby, které se staly součástí brněnské letniční komunity.
Na závěr by měl být připomenutý i duchovní odkaz, který prošel regionem: Pán Ježíš bude pokračovat ve své práci, a pokud zůstanou věrní, bude použit k dokončení díla v regionu. Dnes se rodí noví nástupci, kteří dál vedou shromáždění a rozvíjejí službu pro další generace věřících.
tags: #mirek #marvan #apostolska #cirkev