Ve španělském Oviedu se tuto sobotu konala beatifikace devíti mučedníků, kteří jako seminaristé zemřeli v letech 1934-1937 ve Španělsku. Prefekt vatikánské Kongregace pro svatořečení, kardinála Angelo Becciu v sobotním kázání v Oviedu řekl, že mladí seminaristé se stali „kořistí vražedného antikřesťanského revolučního běsnění“. Angelo Cuartas Cristóbal a jeho osm spolužáků, všichni ve věku mezi 18 až 24 lety, zemřeli v době, kdy ve Španělsku vrcholilo napětí mezi stoupenci anarchistické levicové ideologie a republikány, známé jako červený teror. Tehdy ve 30. letech minulého století ve Španělsku zemřelo na 6 800 kněží a řeholníků. Dnes je z těchto duchovních, ale i pronásledovaných věřících laiků blahořečeno přibližně 1300 osob, jak píše server Vatican News.
V sobotu beatifikovaní mučedníci z Ovieda byli zavražděni poté, co se rozhodli vrátit po prázdninách do semináře, přestože již měli zprávy o tom, že jim ve městě hrozí nebezpečí. Z věrnosti svému povolání a z lásky k Ježíši Kristu se do města vrátili. Podle kardinála Beccia mladíci pocházeli z různých názorových prostředí, zatímco jejich vrahy spojovalo nadšení pro ateismus a přesvědčení, že náboženství je opiem lidstva. Papež František při včerejší polední modlitbě o oviedských mučednících řekl: „Tito mladí čekatelé kněžství tak milovali Pána, že ho následovali i cestou kříže.“
Ve Vatikánské filmotéce byla představena kniha Marca Galla „V oku cyklóny - mučedníci Argentiny 70. let“, která přibližuje oběti tehdejší diktatury. V předmluvě ke knize papež uvádí František, že také dnes „šílené ideologie nadále sytí nenávist a zabíjejí mnohé jen proto, že nepřestali být Ježíšovými učedníky“. „Dávná historie mučednictví křesťanů se nikdy nezastavila. Šílené ideologie nadále podněcují nenávist a zabíjejí tolik lidí jen proto, že nepřestali být Ježíšovými učedníky“.
Tak začíná předmluva papeže ke knize „V oku cyklóny - Mučedníci Argentiny v 70. letech 20. století“, kterou napsal Marco Gallo. Svazek líčí osudy věřících i laiků pronásledovaných v Argentině během vojenské diktatury v 70. letech 20. století a snaží se osvětlit toto období argentinských dějin. Je to dílo, které nám pomáhá vzpomínat a otevírá okno nejen do Argentiny, ale i do světa svědků víry, kteří stále prolévají krev v mnoha částech světa. Uvnitř svazku najdeme řadu příběhů mnoha protagonistů církve, které papež připomíná svými slovy: „Původně existoval první seznam mužů, žen, kněží, biskupů zabitých nebo zmizelých v Argentině v oněch hrozných letech, který byl rozšířen Národní komisí pro zmizení osob.“
Právě seznam, který František cituje, je výchozím bodem výzkumu, který provedl autor, prof. Marco Gallo: „Kniha se zrodila z potřeby tehdejšího arcibiskupa Buenos Aires Jorgeho Maria Bergoglia pracovat na diskurzu mučednictví v Argentině. V roce 2010 mi dal tento seznam, který vypracoval monsignor Giaquinta, se všemi jmény řeholníků, ale i laiků, kteří byli zabiti během vojenské diktatury.“ Požádal, abychom se pokusili proniknout hlouběji do tohoto tématu; pustil jsem se do práce s materiály, které již byly zčásti publikovány, zejména o těch známějších postavách, ale i o dalších méně známých příbězích, které se mi podařilo rekonstruovat.“
Při prezentaci knihy si vzala slovo také Emilce Cudaová, sekretářka Papežské komise pro Latinskou Ameriku: „Je důležité pochopit, čí je to smrt: kdo je za ni zodpovědný? Z výzkumu profesora Galla vyplývá, že všichni mučedníci byli lidé, kteří se rozhodli stát při lidu, na straně těch, kteří trpí. Dnes je zásadní obnovit jejich příběh, protože vysvětluje, že jejich jedinou odpověností bylo šířit evangelium.“
V závěrečné řeči novinářka L'Osservatore Romano Claudia Silvina Perezová uvedla, že „pro Argentince bylo vždy důležité snažit se pochopit, co se v těch letech stalo. Kniha na to přináší některé odpovědi, zejména o roli katolické církve v Argentině. Diktatura byla černou dírou, která umožnila zrod církve mučednické, církve, s níž jsme se dosud nevyrovnali a která otevírá debatu o katolictví v této zemi“.
Z argentinských mučedníků papež František připomíná otce Pedra Dufaua, Alfreda Leadena, Alfreda Kellyho a seminaristy Salvadora Barbeita a Emilia Barlettiho, kteří byli zabiti 4. července 1976 „právě proto, že v srdci Buenos Aires se nemělo uchytit evangelijní kázání“. V Gallově knize je obsažen také příběh monsignora Angelelliho, blahoslaveného 17. dubna 2019, biskupa, na kterého má papež „nesmazatelnou vzpomínku“: „Poznal jsem ho zblízka krátce předtím, než jsem se stal provinciálem argentinských jezuitů. Mons. Angelelli miloval svůj lid, doprovázel ho na cestách, na perifériích, zeměpisných i existenčních. Tento muž víry a modlitby viděl, jak se z argentinských porodních bolestí, krve a bolesti rodí nová generace, která už není vězněm nenávisti a zášti, ale odpuštění a lásky.“
Papež se také pozastavuje nad dvěma slovy: milost, ale také nenávist, „to silné slovo, které používá i Ježíš, když nám říká: 'Nebojte se. Svět vás bude nenávidět, ale vězte, že ještě před vámi nenáviděl mě'. Mučedník může být považován za hrdinu, ale zásadní na mučedníkovi je to, že byl 'omilostněn': protože mučedníky z nás dělá Boží milost, nikoli odvaha. Církev dnes velmi potřebuje svědky, každodenní světce, ty, kteří žijí obyčejným životem, a ty, kteří mají odvahu přijmout milost být svědky až do konce, až do smrti“, uzavírá papež František předmluvu ke knize o argentinské vojenské diktatuře.
V neděli 18. října 2015 si katolická církev připomněla Světový den misií. Papež František napsal při té příležitosti krásný dopis zasvěceným lidem. „Misijní rozměr patří niterně ke každé formě zasvěceného života a nelze jej zanedbávat bez toho, že by to nezanechávalo prázdnotu, která zdeformuje charisma.“ Tato slova píše papež František ve svém poselství k Světovému dni misií, jež si katolická církev připomene v neděli 18. října 2015. Letošní připomínka je zasazena do Roku zasvěceného života. Papež se ve svém listu proto obrací především k těm, kteří se Bohu darovali zvláštním zasvěcením. Tito lidé podle Františka následují Krista, který vzal na sebe kříž a odevzdal se Otci, a přijímají tak i misijní povahu celého jeho života.
Při pohledu na Ukřižovaného poznávají velikost jeho lásky a vnímají, že si přeje pronikat ke stále více lidem. „Misie patří ke ‚gramatice‘ víry a je něčím nezbytným pro toho, kdo začne naslouchat hlasu Ducha, jenž člověku našeptává ‚pojď‘ a ‚jdi‘,“ píše František. Zvláště od zasvěcených lidí se očekává, že budou naslouchat Duchu, který vyzývá k vyjití na „velké misijní periferie“, mezi národy, k nimž se evangelium ještě nedostalo. Papež v této souvislosti vyzývá k četbě a meditaci dokumentu Ad gentes, od jehož vydání v prosinci uplyne 50 let.
V poselství k Světovému dni misií se také papež obrací na mladé, aby se nenechali oloupit o sen o skutečné misii, k němuž bude patřit naprosté sebedarování. Papež František se v pátek 31. května vydal na svou třicátou zahraniční cestu, která tentokrát vede do Rumunska. Tam v neděli 2. 6. blahořečí sedm řeckokatolických biskupů, kteří byli umučeni za komunistického režimu. „Pojďme společně“ je mottem cesty papeže Františka do Rumunska, které zní i v hymnu složeném k této návštěvě.
Rumunsko je nejvíce nábožensky založenou zemí Evropy, kde 80 % obyvatelstva je pravoslavného vyznání, dalších 6 % tvoří protestanté a 5 % katolíci. Papež František: „Pouta víry, která nás pojí, sahají až k apoštolům, zejména k Petrovu svazku s Ondřejem, který podle tradice přinesl víru do vašich krajů. Byli pokrevními bratry a stali se jimi též při prolití krve pro Pána. Mezi vámi také žilo mnoho mučedníků, a to i v nedávné době. Patří k nim sedm řecko-katolických biskupů, které s radostí prohlásím za blahoslavené.“
Athanasie Coşmeriuc: „Po nanebevstoupení Krista a seslání Ducha svatého odešel apoštol Ondřej do Velké Skýtiie, což je jih Ukrajiny a sever černomořské oblasti, a do Malé Skýtie, na toto území.“ Papežova návštěva začala v pátek v Bukurešti, kde se setkal s prezidentem, premiérem a dalšími politiky, představiteli občanské společnosti a poté s patriarchou a stálou synodou rumunské pravoslavné církve. O víkendu má papež na programu mše a setkání v katolických chrámech, které vyvrcholí v neděli ve Blaji blahořečením sedmi řeckokatolických biskupů. Tomáš Mrňávek dodává: „Řeckokatolická církev v Rumunsku byla zrušena v roce 1948.“
Papež František minulý týden uvedl, že koptští pravoslavní mučedníci, kteří v roce 2015 byli zabiti Islámským státem, budou přidáni na oficiální seznam svatých katolické církve. Tawadros II. uvedl, že koptská pravoslavná církev uznala svatost koptských mučedníků a slaví je spolu s ostatními novodobými mučedníky každý 8. amšír, šestý měsíc koptského kalendáře, který zhruba odpovídá 15. únoru gregoriánského kalendáře. „Dnes předáváme část jejich relikvií, namočených v jejich krvi prolité ve jménu Krista za církev, aby byli připomínáni v martyrologiu všech církví světa,“ řekl Tawadros.
Čtvrteční setkání papeže Františka s Tawadrosem II bylo zakončeno modlitbou v kapli Redemptoris Mater v Apoštolském paláci. Toto setkání bylo jednou z několika událostí, které připomínají 50. výročí historického setkání svatého Pavla VI. a alexandrijského papeže Šenudy III. a které bylo průlomem ve vztazích mezi katolickou a koptskou pravoslavnou církví. Ve středu papež František a Tawadros II. společně absolvovali týdenní veřejnou audienci ve Vatikánu a každý z nich vyjádřil vděčnost za přátelství obou církví.
13. 6. Při nedělní modlitbě Anděl Páně papež František připomněl deset nových blahoslavených - sester sv. Alžběty, jejichž mučednictví na sklonku druhé světové války bylo uznáno při sobotní beatifikační slavnosti v Polsku. „Těchto deset řeholnic zůstalo věrných až do konce, ačkoli čelily nebezpečí,“ řekl. Dřivejší dětství sester Paschalis Jahnové a jejích spolubratří poznáme na webu olomouckého arcibiskupství.
Devět z nich bylo Poláků, jedna z nich, sestra Paschalis Jahnová, pocházela z Mnichova. Všechny byly brutálně zavražděny vojáky Rudé armády mezi únorem a květnem 1945, když jim nebylo dovoleno sloužit trpícím. Věřící je okamžitě považovali za mučednice a jejich hroby jsou dodnes cílem poutí. Děkovnou mši bude sloužit arcibiskup Jan Graubner 18. června ve Sobotíně.
tags: #papez #frantisek #o #mucednicich #cirkve