Hubert pocházel z Akvitánie. Byl šlechticem a lovcem. Oženil se a záhy ovdověl. Rozhodl se pak pro službu Bohu. Asi roku 705 se stal biskupem v Maastrichtu a po přeložení sídla prvním biskupem v Lutychu. Má zásluhu na pokřesťanštění obyvatel Arden, je nazýván jejich apoštolem. Jeho památka byla dříve slavena ve spojení s podzimními hony. Narodil se kolem roku 655 v Akvitánii ve Francii. Podle legendy byl ze šlechtického rodu a stal se náruživým lovcem a milovníkem hýřivých zábav. Patřil prý ke dvoru franského krále Theodoricha III., ale srdce měl dobré a povahu ušlechtilou. Označován byl za lidumila a zastánce spravedlnosti. Kvůli opačné povaze majordoma Ebroina odešel od králova dvora do služeb vladaře Pipina Heristalského v Austrasii.
Legenda vypráví, že Hubert hledal útěchu v lovu a na Velký pátek se setkal s jelenem, kterému mezi parohy svítil kříž. Uslyšel prý otázku: "Proč stále jen hledáš a lovíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat Boha!" Pod vlivem tohoto zážitku se Hubert rozhodl věnovat svůj život službě Bohu. V té době se z vyhnanství vrátil do Maastrichtu biskup Lambert a Hubert ho požádal o přípravu k duchovnímu stavu. Našel v něm učitele pro cestu k dokonalosti. Vysvěcen na kněze působil jako jeho pomocník. Asi roku 705 byl biskup Lambert v obci Lutychu zavražděn. Hubert se stal jeho nástupcem na biskupském stolci a v Lutychu, na místě mučednické smrti předchůdce, postavil katedrálu. S velkou horlivostí se pustil do evangelizace a pokřesťanšťování obyvatelstva v Ardenách. Jeho činnost měla nedocenitelný význam. To, co připomínal věřícím a sobě, připomíná i nám: "Pokud žijeme, jsou nám dveře milosrdenství otevřeny. Ti, kdo si je nezvolí, budou muset projít branou zavržení."
Hubert se stal prvním biskupem v Liége - Lutychu podle papeže Sergia I. v roce 721. Zde také Hubert dne 30. 5. 727 umírá. Pochován byl v Lutychu v kostele sv. Petra, který založil. Již tehdy byly ostatky Hubertovy věřícími uctívány, aniž byl kanonizován. Jeho syn a nástupce Floribert dal 3.11. 744 hrob otevřít, Hubertovo tělo bylo nalezeno nezpráchnivělé a bylo přeneseno do nového sarkofágu. Při té příležitosti byl sepsán první Hubertův životopis. Církev zasvětila Hubertově památce právě zmíněný 3. listopad. Potomní lutyšský biskup Walcand dal 30. září 826 ostatky sv. Huberta tohoto apoštola Ardenn přenést do benediktinského kláštera Andage Andain, ležícího v centru Ardenn. Tamní vesnice se připomíná okolo roku 700. Beregisius, duchovní na dvoře Theodoricha III., založil tam klášter.
< p>V roce 811 se tam usadili benediktini od sv. Huberta mělo zvýznamnit tuto církevní lokaci, ostatně stalo se tak na žádost kláštera samotného s odůvodněním "ubi religiosus honorarentur sororari" - že by tu ostatky lépe byly ctěny. Zde možno hledat první kořeny potomní svatohubertské legendy: Obyvatelstvo horských Ardenn, po celý středověk zaměstnáním převážně lovci, muselo uctívat a mít za patrona lovce, kterým ostatně Hubert i byl. Po přenesení ostatků dostalo místo název Saint Hubert; leží na jihu nynější Belgie.Od 12. století odpočívaly ostatky sv. Huberta ve stříbrné pozlacené schráně na oltáři uprostřed kostela. V 16. století se však relikviář ztratil, pravděpodobně při vpádu Hugenotů v roce 1568. Od té doby bylo již několikrát po ostatcích marně pátráno. Za francouzské revoluce byli mniši vyhnáni, klášter zrušen, budovy se staly národním majetkem a nadále sloužily státní správě. Kostel byl církví odkoupen zpět u roku 1808, právě předtím, než měl být stržen. Stal se kostelem farním. Již po staletí nazýván bazilikou, byl jí prohlášen až v roce 1927, u příležitosti velkých oslav k 1200letému výročí úmrtí sv. Huberta.
Svatohubertský kult je nerozlučně spjat s jelenem, který představuje od nepaměti dokonalý typ lovné zvěře a je nejcharakterističtějším představitelem evropské zvěře. Trofej kapitálního jelena patří k nejvíce ceněným i u dnešního lovce. Posvátným a uctívaným zvířetem byl jelen již v pravěku: Naši předkové přisuzovali jelenu mnohé kouzelné vlastnosti, včetně léčitelských. Prvotní křesťanskou církví byl jelen přijat jako symbol světla, církve. Křesťanské legendy o posvátných jelenech, kteří přivedli pohany ke křesťanství, rozšířené téměř v celé Evropě.
V některých prvních křesťanských knihách se Kristus zjevuje jako jelen, který má stříbrné nebo zlaté paroží, jež samo svítí, nebo má světla na výsadách, nebo i kříž mezi parohy. Zobrazován byl jako desaterák k připomínce desatera božích přikázání. Zjevení jelena s křížem mezi parohy je zmiňováno v legendě o sv. Eustachovi z 2. století n. l. V legendě jde o potrestání lovce za přestoupení zákazu lovu ve sváteční den, vlastně však o potrestání za nemírné provozování lovu. Kajícímu se hříšníkovi se ovšem dostane milosrdenství. Do 7. století je relation k legendě o svatém Hubertovi.
Pražský arcibiskup Mons. Homilie během mše svaté ke cti sv. Huberta a na ochranu stvoření. Mše sv. Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je. Ani při pohledu na díla nepoznali umělce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvězd nebo mohutnou vodu nebo nebeská světla za bohy, vládce světa.
Vliv legendy a její obraz v moderním kontextu
Jestliže uchvácení krásou tvorstva je považováno za důkaz Boží moci, Křesťanské texty vyzývají k víře a vděčnosti za stvoření. Čím častěji na něj myslíme a čím víc mu děkujeme, tím víc se upevňuje náš vztah, naše přátelství. Není to jen o minulosti, ale i o našem vztahu k přírodě dnes. Někdy se nám může zdát divné či těžké jednat podle Božího slova, ale poslech Desatera se vyplácí i v situacích, které jsou pro nás nepochopitelné. Nakonec i to, že pro nás připravil místo v nebi. Jen na nás záleží, jestli se učíme mu věřit a spoléhat na něho. Důležité je, abychom nezapomněli chtít to, co chce on, dělat to, co se mu líbí. Potom roste jeho království i v nás. I v nás se pak odráží krása jeho díla podobně jako v krásném lese.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc.