Text vychází z širokého spektra uvedeného materiálu a spojuje náboženské interpretace s názory na to, jak vznikl vesmír, kdo stvořil Boha a jaká je role člověka v kosmu. Bůh stvořil vesmír, ale kdo stvořil Boha? autor: Radek Vranča. Ptát se, kdo stvořil Stvořitele, je stejné, jako se ptát, proč není koule hranatá, proč mokro není suché nebo proč kočka není pes. Bůh ze samotné definice je nestvořený, nemá počátek. Kdyby ho někdo stvořil, pak by byl pravým stvořitelem, kterého hledáme - ten první, ne ten druhý.
Podle textů Bible se čas teprve počítá tehdy, když byl stvořen vesmír; čas je veličina, která se dá měřit jen tehdy, pokud existuje hmota a prostor. Zkrátka - není-li hmota, nejsou hodiny, nejsou-li hodiny, není ani měření času. Jestliže tedy Bůh stvořil hmotu, pak tím stvořil i čas. Bůh žije ve věčnosti, v dimenzi, kde se čas nepočítá, a proto on vidí minulost, přítomnost i budoucnost v každém okamžiku. Žalm 90,2.4 připomíná tuto věčnost. Pro člověka je těžké si to představit, ale Bible ukazuje, že věčnost je součástí reality Boha.
Důkazy o vzniku vesmíru a role času
Vědecké zákony - první a druhý termodynamický zákon - ukazují, že vesmír má počátek a energii, která se postupně vytrácí. To znamená, že vesmír začal existovat a byl inteligentně stvořen. Psaní o tom, že vesmír má počátek a že Boha nelze „přelít“ do rovnítka s vědeckými výklady, bývá chápáno v rámci rozdělení: přírodní vědy popisují fungování světa, náboženské texty dávají smysl a význam stvoření a vztah člověka k Bohu. Bible říká, že vesmír vznikl „díky jeho obrovské síle a ohromující moci“.
Nepostrádají ani interpretace židovských midrašů a kabalistických textů, které zkoumají počátek světa a roli světla, temnoty a energie. Midraš vytváří obraz počátečního konfliktu mezi jednotou nebe a země a jejich následné rozdělení. Zohar a další kabalistické práce popisují, jak se světlo stvořené na počátku vyvíjí a jak může být skrýváno a znovu objeveno v průběhu dějin.
Genesis a dvě zprávy o stvoření
V Genesis 1 a 2 nalezneme dvě doplňující se zprávy o stvoření. První věta začíná „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“ a v dalších verších následuje šest dní tvoření. Není však jasné, jak dlouhé byly jednotlivé dny - mohou označovat období, nikoli nutně 24 hodin. Bible neříká přesný rok vzniku vesmíru ani doby, ale vyjadřuje, že vesmír má počátek a byl stvořen Bohem. Titul Elohim je zde používán v množném čísle, ale v jednotném slovesném tvaru, což svědčí o majestátu a vznešenosti Boha. To vede k závěru, že Bůh je nestvořený a čas nemá pro něj počátek.
Podle věrouky, Bůh stvořil svět pro lidský vztah k němu a pro správu světa. V židovské tradici, včetně midrašů, se objevují úvahy o tom, co znamená být člověkem, odkud pocházíme a kam směřujeme. Mýty o počátku nejsou pouze teologickými spekulacemi; slouží také jako obrazné průvodce, jak číst současnost a budoucnost, a jak chápat Boží vůli a spravedlnost ve světě plném bolesti a utrpení.
Jak ritualizovat poznání světa
Vědecký a náboženský pohled spolu nemusí být v rozporu. Bible může poskytnout obdiv k Božímu dílu a světu, ale odpovědi na technické otázky o vzniku a fungování vesmíru patří do světských věd. Důležité je rozlišovat mezi "jak" a "proč" - věda ukazuje mechanismy, víra ukazuje smysl. Matthew 11:25 připomíná, že Ježíš chválí Boha, že skryl některé věci od moudrých a zjevil je maličkým, což vyjadřuje úctu k tajemství Boží moudrosti.
V průběhu textů se objevují výzvy k úctě k Bohu a k odpovědnosti člověka vůči stvoření. Zohar ukazuje cestu k léčení světa prostřednictvím lásky a studia Tóry, a tím obnovuje spojení mezi Nebes a Zemí. Budoucnost světa je spojena s božím řízením a lidmi, kteří se rozhodují žít v souladu s Božími pravidly a s respektem k přírodě.
Závěrečné shrnutí pohledu na počátek
Texty spojují tvrzení, že vesmír má počátek a že Bůh je nekonečný a nestvořený, s důkazy z termodynamiky a s hlubšími interpretacemi midrašů a kabalistických textů o roli světla, temnoty a energie. Všechny tyto proudy směřují k tomu, aby lidé chápli svět jako dílo Boží vůle a milosti a aby chápání vědy a víry nebylo v konfliktu, ale vzájemně se doplňovalo.