Madona Vyšehradská a její kontext v dílně Mistra vyšebrodského oltáře

Umění » České sakrální umění » Madona vyšehradská (po roce 1355)Informace o díle leznámý mistr, blízký mistru vyšebrodského oltáře, tempera na dřevě, kostel sv. Petra a Pavla, Vyšehrad, Praha

Z okruhu blízkého Mistru vyšebrodského oltáře vzešlo několik děl tehdy převratného italizujícího slohu, který byl v Čechách nadšeně přijat, následován a zdokonalován, což je samo o sobě v Evropě nebývalým fenoménem.

Jedním z těchto obrazů je desková malba Madony vyšehradské.

Jde o nový typ takzvané madony pokorné, přicházející do Čech z Itálie a představující další stupeň humanizace mariánského námětu.

Překrásná madona se zlatými vlasy je dodnes k vidění v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Informace o autorovi Příjmení a jméno: Neznámý mistr Lot a jeho dcery

Sen proroka Eliáše Simeón a malý Ježíš Svatý Petr Svatý Petr a kohout

Klanění čtyřiadvaceti starců (1357) Ukřižování emauzské (1365) Kamenování Krista na vinici (1360) Zvěstování Panny Marie (kolem roku 1360) Kristus se Samaritánkou u studny (kolem roku 1360)

Votivní obraz Švihovských (po roce 1505) Predela s obrazem Zvěstování (1505), výřez Votivní obraz Švihovských (po roce 1505), detail

Apoštol Pavel (po roce 1410) Svatý Jan Evangelista (po roce 1410) Klanění tří králů (před rokem 1490) Nesení kříže (po roce 1500) Narození (po roce 1500)

Bičování Krista (po roce 1500) Navštívení Panny Marie (po roce 1500) Navštívení Panny Marie (po roce 1500), detail Narození (po roce 1500), detail Kristus před Kaifášem (po roce 1500) Korunování Krista trním (po roce 1500) Korunování Krista trním (po roce 1500), detail

Nesení kříže (po roce 1500), výřez Triptych s obrazem sv. Trojice (po roce 1510), detail Ukřižování (po roce 1500) Svatý Václav peče hostie (1360-1361) Křest svatého Otýlie (1378) Mučení svaté Kateřiny (kol. roku 1425) Nesení kříže (po roce 1415) Ukřižování (po roce 1415) Mučení sv. Apolény (kolem roku 1425) Zajetí sv. Jakuba (1420-1430) Oltář svatojiřský - střední deska Smrt Panny Marie (kolem roku 1470) Sv. Jeroným (kol. 1370) Sv. Řehoř (kol. 1370) Sv. Alžběta Apoštol Lukáš Apostol Matouš Sv. Kateřina Beránek Boží (1365) Ježíš Kristus v hrobě (1360) Sv. Maurikios (1360) Ukřižování (1360) Klanění tří králů Prorok (1360) Prorok (1360) Církevní otec (před rokem 1365) Klanění tří králů (před rokem 1367), detail Ukřižování (1360) Bolestný Kristus (Kristus v hrobě)(1365-1367) Karel Veliký Prorok Sv. Anežka Římská Sv. Ludvík Sv. Řehoř Svatý biskup Svatý rytíř Svatý Kryštof (kol. roku 1380) Madona roudnická (po roce 1380) Zmrtvýchvstání Krista (1380-1390) Kristus na hoře Olivetské (1380-1390) Sv. Kateřina, Máří Magdaléna a Markéta Ukřižování ze Svaté Barbory (1375-1380) Narození (1370) Kladení Krista do hrobu (1380-1390) Bolestná Panna Marie (před rokem 1380) Madona z Veveří (před 1350) Diptych s obrazem Madony s dítětem a Bolestného Krista (před rokem 1360) Narození Krista (1350) Zvěstování Panny Marie (před rokem 1350) Madona z Veveří (před 1350), detail Zvěstování Panny Marie (před rokem 1350), detail, Panna Marie Narození Krista (před rokem 1350), detail, Marie s Kristem Klanění tří králů (před rokem 1350), výřez Klanění tří králů (před rokem 1350), detail, Panna Marie Kristus na hoře Olivetské (před rokem 1350), detail, Kristova tvář Ukřižování (před rokem 1350), detail, Kristova tvář Ukřižování (před rokem 1350), detail, ženy pod Křížem Oplakávání Krista (před rokem 1350), detail, Kristus a Marie Zmrtvýchvstání Krista (před rokem 1350), detail, Kristus Seslání Ducha Svatého (před rokem 1350), detail, Panna Marie Oplakávání Krista (před rokem 1350) Seslání Ducha Svatého (před rokem 1350), detail, Panna Marie Zavedení slovanské liturgie (1912) Svatá hora - Hora Athos (1926) Madona v lilijích (1905) Svatá Kateřina (před 1420) Zvěstování Panny Marie (kol. roku 1450) Scéna s Přemyslem oráčem z rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě (asi 1134) Madona z Říma (před rokem 1360) Madona svatovítská (před rokem 1396) Nástěné malby ve Smíškovské kapli - Postava z votivní scény (1485-1492) Assumpta z Deštné (kol. roku 1450) Svatá Barbora s donátorem (1482) Nástěnné malby v Hašplířské kapli - Ukřižování na východní stěně kaple (po roce 1493) Klanění tří králů (1510), výřez Votivní deska abatyše Perchty z Boskovic, s obrazem mše sv. Řehoře (1480) Nástěnné malby ve Smíškovské kapli - Setkání královny ze Sáby s Šalamounem (1485-1492) Svatý Mauricius (po roce 1498), výřez Panna Marie oděná sluncem (asi 1367) Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi (kolem roku 1371) Madona z Jindřichova Hradce (kolem roku 1400) Svatý Jiří (1510 -1520), výřez Smrt Panny Marie z Košátek (1345) Mostecká madona (po roce 1340) Smrt Panny Marie (kolem roku 1355) Klanění tří králů (kolem roku 1355) Klanění tří králů (kolem roku 1375) Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi (kolem roku 1371), výřez s postavou císaře Karla IV.Epitaf Jana z Jeřeně (1395) Madona vyšebrodská (kolem roku 1420) Triptych roudnický - Smrt Panny marie (kolem roku 1410) Nástěnné malby ve Smíškovské kapli - Postava z votivní scény (1485-1492) Madona Kladská (po roce 1350) Ukřižování (1350) Madona svojšínská (po roce 1410) Letnice v katedrále v Salzburgu Narození svatého Václava (1640) Ukřižování v katedrále v Salzburgu

Známka vznikla v rámci projektu Umělecká díla na známkách. „Aršík vychází v nákladu 22 tisíc kusů a je vyhotoven ocelotiskem z ploché desky. Autorem grafického návrhu je Tomáš Říha, který si na aršík známky kromě obrazu vypůjčil i tři znaky z krytu obrazu doplněné o ornament z oltáře, na kterém je v bazilice umístěn.

Gotický obraz Vyšehradské madony byl namalován kolem roku 1355 temperou pro špitální kostel Pokory Panny Marie postavený pod Vyšehradem. Autor je neznámý. Madona byla později přesunuta do baziliky svatého Petra a Pavla, kde získala alternativní název Dešťová madona - podle legend měl totiž jeden z vyšehradských kanovníků sen, že má nést obraz procesím do kostela v Emauzích a prosit za déšť.

Kromě známky s Vyšehradskou madonou nyní pošta vydala i známku s orientalistou Bedřichem Hrozným (1879 - 1952) v hodnotě 74 korun.

Obraz Madony s Ježíškem v náručí byl vytvořen okolo roku 1345 a je připisován okruhu Mistra vyšebrodského oltáře, který působil právě v této době.

Na Moravu jej zřejmě přivezl markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV., na jehož dvoře působila dílna Mistra vyšebrodského oltáře.

Kdo byl přímým objednavatelem obrazu a jak přesně se do kostelíku dostal, nevíme.

První zmínky o obrazu nacházíme ve farní kronice z doby po skončení Třicetileté války.

S jistotou můžeme říci, že podle guberniálního rozkazu z roku 1791 se obraz, který byl již prokazatelně zapsán v majetku farnosti, měl stěhovat do farního chrámu ve Veverské Bítýšce.

Obraz byl však o tři roky později, v roce 1794, umístěn zpět v kostelíku Matky Boží, a to jako oltářní obraz zasazený nově do rokokového rámu.

Důvodem zamýšleného trvalého přenesení obrazu do farního kostela ve Veverské Bítýšce bylo nařízení o zrušení kostelíku dle josefinských reforem, k čemuž však nedošlo.

Roku 1932 deskový obraz objevil historik umění profesor Evžen Dostál, který o něm také mimo jiné napsal, že se jedná o jeden z nejvzácnějších gotických obrazů u nás.

Obraz Madony z Veveří se tak dostal ve známost a na podzim roku 1936 byl vystaven na výstavě moravského gotického malířství a sochařství v Moravském zemském muzeu v Brně.

Následně byl předán na výstavu a k restaurování do Prahy a vzhledem k následným válečným a politickým událostem následujících let zde již zůstal. Ovšem pouze fyzicky, nikoli majetkově.

Až tehdejší ministerstvo zemědělství jej v roce 1958 převedlo Národní galerii v Praze.

Po několika soudních přích se obraz veverské Madony v roce 2016 vrátil zpět do brněnské diecéze, do majetku farnosti Veverská Bítýška, která ho zapůjčila jako exponát do Diecézního muzea spadajícího pod správu Biskupství brněnského.

Vizuální a symbolické prvky Madony z Veveří Pro výtvarné umění je typické užití atributů, symbolů a specifických barev.

U středověkých děl byl zaužívaný kánon zobrazování - jakési typické zobrazení.

Díky tomu si je mnoho děl velmi podobných, přestože pocházejí z rukou rozdílných umlců.

Jedním z hlavních námětů středověkých děl bylo zobrazování Panny Marie.

První obrazy s mariánskou tematikou vznikaly po efezském koncilu v roce 431.

Za nejreprezentativnější typ mariánského obrazu z tohoto období je považována tzv. Hodégétrie - ikona nosící název podle kláštera Hódégon v Cařihradu.

Zástupcem tohoto typu Madony je tzv. černá Svatotomská Madona, která je oltářním obrazem v bazilice minor na Mendlově náměstí.

Jako nejlyričtější typ Madony bývá označován typ Glykofilúsa, zvaná též Eleúsa, tedy Panna Marie něžně milující.

Tomuto typu se podobá také právě Madona z Veveří.

Ta však nedostává zmíněnému typu zcela, je již ovlivněna italskými gotickými vlivy, tvář Krista se již nedotýká tváře Panny Marie, je zde pouze něžný pohled Krista na matku.

Ve středověkém malířství se nejvíce užívaly barvy červená, modrá, zlatá, bílá, zelená a žlutá.

Vše záviselo na důležitosti díla, protože získání některých barev (zpravidla červené a purpurové) bylo velmi nákladné.

Vzhledem k náboženskému charakteru většiny maleb se s nimi však setkáváme velmi často, obrazy nebyly vnímány jen jako malby, ale jako svatý předmět sám o sobě.

Nejednou byly zlaceny, vsazovány drahé kameny a jinak zdobeny.

Barva purpurová, později červená, byla barvou života, barvou krve a barvou králů.

Barva modrá byla barvou trpělivosti, klidu a věrnosti.

Bílá barva symbolizuje čistotu, bývá připisována i Panně Marii jako výraz jejího panenství.

Koruna a diadém na hlavě Panny Marie mají několik významů.

Z hlediska dějin umění se jedná o ovlivnění francouzskou deskovou malbou, která je zřetelná z účesu a právě užití zároveň koruny a diadému (zřejmě podle Blanky Valois).

Z hlediska duchovního pak má koruna ukázat Pannu Marii jako královnu nebes.

Diadém je naopak symbolem panenství a symbolizuje tak mystické zasnoubení Panny Marie s církví.

Barevnost oděvu Panny Marie také není náhodná.

Červená je barvou krve nebo barvou královskou - Panna Maria jako královna.

Modrá je barvou nebes, odvahy a víry.

Kombinace těchto barev, zpravidla modrý šat a červený plášť, tak znázorňuje královnu nebes.

Na obrazu Madony z Veveří nacházíme proměnu tohoto úzu, není zde šat a plášť, ale pouze červený plášť, který je modře podšitý; barevnost je tedy dodržena.

Bílý šátek navíc znázorňuje jednak nevinnost a dílem fyzickou i duchovní čistotu.

Pozadí obrazu je vyvedeno ve zlaté barvě. Zlatá barva symbolizuje biblický Nový Jeruzalém a jeho záři.

Jedná se o techniku nanášení plátkového zlata na původní rytý ornament dubových listů, které jsou od pradávna symbolem nesmrtelnosti.

Dokonalost malby je zřetelná především na průsvitné košilce, do které je oděn Ježíš.

Stehlík v rukou Krista má několik významů.

Pták v gotice symbolizoval duši člověka, tedy i člověk je součástí tohoto obrazu.

Stehlík je mimo jiné symbolem Kristova budoucího utrpení.

Konkrétně stehlík má pak červenou hlavičku, protože podle legendy na Kalvárii vytrhl trn z Kristovy hlavy a kapka krve, která na něj skápla, navždy zbarvila jeho hlavu.

Recepce a průběh osudu díla V sochařské tvorbě je fond NGP v období vlády Karla IV. zastoupen velmi skromně, přičemž jde o stěžejní období české státnosti, kterou ztělesňuje právě vláda Karla IV.

I proto jde podle odborníků o významnou akvizici.

Po formální stránce Madona z Havraně podle nich vykazuje pravděpodobně dílenskou příbuznost s díly spojovanými s Mistrem Bečovské madony.

Madona na andělském trůnu z Havraně je socha trůnící Madony s Ježíškem, sedícím na jejím levém kolenu.

Představuje Pannu Marii podpíranou dvojicí muzicírujících andělů.

Pod jejíma nohama je třetí andělská postava. Tím je dotvořen celek inscenující nanebevzetí Panny Marie a oslavu tohoto aktu na nebesích.

Roku 1932 deskový obraz objevil historik umění profesor Evžen Dostál, který o něm také mimo jiné napsal, že se jedná o jeden z nejvzácnějších gotických obrazů u nás.

Obraz Madony z Veveří se tak dostal ve známost a na podzim roku 1936 byl vystaven na výstavě moravského gotického malířství a sochařství v Moravském zemském muzeu v Brně.

Následně byl předán na výstavu a k restaurování do Prahy a vzhledem k následným válečným a politickým událostem následujících let zde již zůstal. Ovšem pouze fyzicky, nikoli majetkově.

Až tehdejší ministerstvo zemědělství jej v roce 1958 převedlo Národní galerii v Praze.

Po několika soudních přích se obraz veverské Madony v roce 2016 vrátil zpět do brněnské diecéze, do majetku farnosti Veverská Bítýška, která ho zapůjčila jako exponát do Diecézního muzea spadajícího pod správu Biskupství brněnského.

Související monumentální díla a kontext Františkánská madona (kolem 1415 nebo 1430) je monumentální řezbářské dílo pozdního krásného slohu, které kompozičně navazuje na Plzeňskou madonu.

Některými detaily připomíná díla z okruhu Mistra Týnské Kalvárie. Socha pochází z hlavního oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie františkánského kláštera v Plzni a je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.

Madona na andělském trůnu z Havraně je socha trůnící Madony s Ježíškem, sedícím na jejím levém kolenu. Představuje Pannu Marii podpíranou dvojicí muzicírujících andělů. Pod jejíma nohama je třetí andělská postava. Tím je dotvořen celek inscenující nanebevzetí Panny Marie a oslavu tohoto aktu na nebesích.

tags: #mistr #vysebrodskeho #oltare #madona #vysehradska