Martina Viktorie Kopecká slýchá nespočet lidských příběhů a tajemství a sama dlouho téměř karla schovávala. Trvalo jí několik let, než veřejně promluvila o tom, že žije se ženou. Bylo těžké to říct nahlas? I tahle varianta byla ve hře. Na druhou stranu její nadřízený, pan biskup, o jejím „tajemství“ už dlouho věděl. A současně je ráda, že její církevní rodina to unesla. Co se týče ní samotné, nijak se nezměnila. Jsem pořád tou stejnou farářkou, jakou jsem byla před lety. Jsem to zkrátka pořád já.
Veřejnost ji často vidí v roli fary, odvaha, kterou prokázala, otevírá prostor pro diskusi o rodových a sexuálních otázkách v církvi. A co Její cesta do duchovní služby?
První kontakt s vírou a biblií
Většina lidí má Bibli doma v knihovně, ale u nás tam byly atlasy anatomie. Pro Bibli jsem šla do knihkupectví v Lounech předtím, než jsem pak v říjnu nastoupila do prvního semestru studia teologie. Vybrala jsem si dětskou, obrázkovou, na krásném papíře. Pro základní představu byla dostačující, ve druháku už jsem ale poučeně běžela pro český ekumenický překlad.
Podnikání cesty ke kněžství a rodinné očekávání
Mají ženy v něčem výhodu? V naší církvi převažují maličko v počtech duchovních ženy. A jsou i další církve, které volají ženy do služby. Ale je pravda, že většinová veřejnost si pod pojmem „duchovní“ představí spíše muže, kněze. Neumím škatulkovat podle pohlaví, každému z nás jde něco jiného a ve službě je opravdu široké pole možností, čemu a komu se věnovat.
V Křesťanské praxi není jen teologie, ale i psychologické a rodinné dimenze. Do práce ve velké korporátní firmě přišla zkušenost, která jí pomohla v organizaci a plánování, ale delegování zůstávalo výzvou. Troufnu si tvrdit, že mi to jde s excelem. Taková papírová kartotéka členů není nic pro mě. Baví mě vytvářet pořádek, a k němu tabulky patří. Chodí mi jich denně desítky. A ráda bych řekla, že si umím opravdu dobře plánovat čas, ale někdy nemám po dvanácti hodinách práce hotovou ani půlku úkolů.
Práce farního společenství a pastorační rozhovory
Nejvíc se těším na nedělní bohoslužbu, na křty, svatby i pohřby, liturgické obřady mi dávají smysl, těší mě. Smutné příběhy doprovázejí ty šťastné. Po letech praxe není zase až tak náročné naslouchat a soustředit se, tohle se člověk časem dobře naučí. Smyslem pastoračního rozhovoru je dotknout se významu víry v životě člověka. Nejde o terapii ani koučování, je to spíš doprovázení.
Otevřenost o soukromí a životní styl
Otevřeně mluvíte o tom, že žijete se ženou. Bylo těžké tenhle fakt říct nahlas? Bylo. Ale jsem ráda, že jsem to udělala. Než jsem se ve své knize „vyzpovídala“, žila jsem v podstatě dvojí život. Jeden v šedém bahně, ve kterém jsem nějak existovala, a druhý ve fantaziích, ve vnitřním světě. A najednou jsem vše mohla překlopit a od té doby žiju v každodenní přítomnosti. Je to pro mě obrovská úleva.
Kromě duchovenské služby píše i knihy. Pavouček Varhánek je určena dětem a rodinám. Je to složité, ale plné naděje a porozumění. Rozumím... Jenže je těžké se o těchto věcech dozvědět víc, pokud k tomu člověka nevede rodina a nenaučí se to ve škole, potom možná na tuto oblast rezignuje a vrátí se k ní až tehdy, když má konkrétní důvod. A tak jsem chtěla napsat knihu, která nabídne otázky a odpovědi malým i velkým. Není to katechetická příručka, je to doprovázení.
Růst a směřování k budoucnosti
V životě po mém boku stojí Andrea Salome. Stala jsem se frekventantkou dvou psychoterapeutických výcviků. Věnuji se konzultacím v rodinné terapii a v rámci supervizního řízení se připravuji k závěrečné atestaci. Objevuji psychomotorickou psychoterapii Pesso Boyden a aplikuji její prvky do své práce v mnoha úrovních. Aktuálně prožívám s Andrejkou její teologická studia na Husitské teologické fakultě UK a opakuji si své znalosti hebrejštiny, řečtiny a latiny. Sloužím Bohu a lidem v kostele sv.
Hledání rovnováhy a inspirace
Co mi vykouzlí úsměv na tváři? Dění na zahrádce ve všech ročních obdobích. Káva, kterou mi přinese moje žena kamkoli, kde se zrovna ocitnu. Vítání našich pejsků a kočiček, když se vracíme domů. Setkání s kamarádkami, lekce francouzštiny, objevy v antikvariátech a úsměvy druhých lidí.
Jako farářka se setkává s otázkami veřejnosti a své zkušenosti sdílí i formou veřejných besed a talkshow. Nesnaží se být dokonalá, ale pravdivá a skutečná. Pokud někdo neví kudy kam, radí, aby zůstal stát na místě a rozhlédl se okolo; někdy stačí zmapovat základní potřeby a teprve poté řešit duchovní rozměr života.
Klíčové momenty a knihy
Deník farářky, Zpověď farářky a Pavouček Varhánek patří mezi dějové kousky, které doprovázejí její veřejné působení. Biblion vydal řadu titulů s komentáři a deníky, které propojují staré texty s moderními inspirativními osobnostmi. Mladá fárka v ní vyznává lásku k ženě a zároveň sdílí osobní kroky k otevřenějšímu vyrovnání se s náročnými tématy ve společnosti a církvi.
