V přítomnosti strachu a nejistoty často vyvstává nezbytnost čelit vlastní vině a najít cestu k Bohu, která vede k uzdravení, pokoji a službě druhým. Text vychází z duchovního průvodu Řádu Božího hrobu a jeho reflexe během Velkého pátku, kdy se poutníci modlí za viníky, trpící i za svět kolem nás.
I. Zeptal se Ježíše: Odkud jsi?
Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. Pilát mu řekl: Se mnou nechces mluvit? Nevíš, že mám moc tě propustit, a že mám moc dát tě ukřižovat? Ježíš odpověděl: Neměl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má větší vinu ten, kdo mě tobě vydal. Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Jak často jsem byl v zástupu těch, kdo volají po podřízení se politické moci a nehledí na své svědomí! Smrt dnes prochází mezi námi a dívám se na ni zblízka, a tak chci vyznat před mými bratry a sestrami všechny zrady Pána, které cítím jako svou vinu.
II. Pilát řekl židům: Hle, váš král!
Aniž se židé umoudřili, vzali Ježíše a nesli kříž na Golgotu. Hledím na tebe, Ježíši, který jsi na sebe vzal kříž - Ty, který jsi Boží Slovo učiněné tělem, živoucí Slovo nebeského Otce, které dává život veškerému stvoření. Chtěl ses ztotožnit s těmi nejubožejšími lidmi a vybral sis úděl odsouzených na smrt. Dnes, když svět prochází tragickou situací, stojíš vedle nás. Tvá Přítomnost se stále více blíží křížové cestě všech lidí. Dej, ať jako člen Řádu Božího hrobu také já mohu odvážně přijmout a nést nabízený kříž, a následovat tak tvé kroky, aniž bych hledal ty správné důvody k útěku od skutečnosti.
III. Všichni jsme bloudili jak ovce...
„Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou.“ Jako poutník Řádu Božího hrobu ve své mysli procházím o tomto Velkém pátku cestou Via Dolorosa v Jeruzalémě. Tvé pašije, Pane, nejsou jenom starobylou historií. Pokračují v našem světě. Vidím tě, Ježíši, jak padáš pod křížem, vidím tvé tělo, zkrvavené po bičování, tvou hlavu korunovanou trním. Docházejí ti síly. Kolika lidem už docházejí síly v nemocnicích, kde jsou zničeni utrpením, intubovaní, dýchají namáhavě kyslík z hadice… Odpusť nám nedbalosti při prevenci této nemoci. Společně se všemi, kdo onemocněli vážně koronavirem, se k tobě modlíme. Modlíme se k tobě za ně, namísto nich.
IV. Maria a dar milosti
Anděl jí řekl: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Na stezce kříže se nacházíš i ty, Maria, protože jsi nalezla milost u Boha. Připomínáš si slova anděla v den Zvěstování a obnovuješ své bezpodmínečné ano, i přes drama, které se odvíjí před tvýma očima. Pohled Syna věčného Otce se střetává s tvým pohledem, plným slz a něhy. Dej nám svůj pohled, Maria, abychom i my mohli být svědky naděje v situacích, které nám připadají bezvýchodné. Paní a Královno Svaté země, patronko našeho Řádu, tobě svěřujeme ty nejvíce znevýhodněné ve Svaté zemi, především v těchto okamžicích pandemie.
V. Simon z Kyrény a naše poslání
Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény a vložili na něj kříž. Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly. Jako členové Řádu Božího hrobu jsme byli vyvoleni ne k vítězství a dekoracím, ale k tomu, abychom ti pomáhali nést kříž, Pane Ježíši. Křížových ran nosíme na našich pláštích, aby nám připomínaly naše poslaní. Rozšiřujeme svůj pohled i své srdce a modlíme se k tobě za všechny, kteří potřebují pomoc v našem okolí, v našich městech, na našich ulicích, v našich farnostech: za nemocné, za staré, za osamocené a všechny, kdo jsou ještě více oslabení. Otevři naše oči a učiň nás otevřenými k žádostem o pomoc a solidaritu.
VI. Ochrana a uzdravování
Pane, buď oporou všem členům našeho Řádu, kteří pracují v oblasti zdravotnictví. Dej, ať dámy a rytíři, kteří pracují jako lékaři a zdravotníci, jsou ikonami Boží něhy a blízkosti. Naše modlitba chce zahrnout i zdravotníky, lékaře a nemocniční personál i všechny, kdo se odvážně starají o ochranu a léčení našich nemocných bratří a sester. Vše, co dělají druhým, dělají tobě! Dej, abychom naši práci vždy považovali za naše poslání, abychom dávali přednost službě lidem před ziskem.
VII. Modlitba za odpuštění a za sílu
Sám sebe vydal na smrt, dal se přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky. Každý z tvých pádů, Pane, je pro nás pozváním, abychom se spolu s tebou pozvedli a abychom se nikdy nenechali zbavit naděje, i když situace vypadá sebevíc beznadějně. V těchto okamžicích zdravotnické krize mnozí lidé na celém světě po týdnech uzavřenosti ztratili práci a nedostávají mzdu. Dej nám, prosíme, abychom viděli to, co pro ně můžeme konkrétně udělat. Mnoho lidí by v nadcházející ekonomické krizi mohlo ztratit svou důstojnost. Buď v onom pádu vedle nich přítomný se svou láskou, inspiruj všechny nás, členy Řádu, abychom pro mnohé z nich byli nástroji pomoci, aby se mohli pozvednout, a především pro ty, kdo žijí ve Svaté zemi, kde jsou celé rodiny závislé na naší pomoci.
VIII. Ženy Jeruzalémské a slzy světa
Provádí se modlitba i za děti po celém světě. Ježíšova matka a dívky Jeruzalémské prochází bolestí a nadějí. Vyprošujeme rodičům sílu vidět budoucnost dětí i přes těžkosti současnosti. Rytíři a dámy Řádu Božího hrobu chtějí podporovat lásku ve všech rodinách, protože láska je zdrojem rovnováhy každého člověka. Především chceme toto všeobecné poslání uskutečňovat v našich vlastních rodinách.
IX. Následovat Krista i tvá modlitba k Otcovi
Mezitím hluboce zkoumáme, co znamená smýšlení Krista: i když má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovným Bohu, vzal na sebe podmínky služby a stal se člověkem. Modlitba za učedníky, aby byli tam, kde je On, znamená i pro nás, že musíme být připraveni na nejistotu cesty, ale ne na opuštěnost. Ježíšovy slova o zachování od zlého a o prostém hledání Boží přítomnosti nám dávají sílu vyjít vstříc světu a pomáhat druhým.
X. Zraněná víra, pokání a odpuštění
Naše svědomí bývá zraňováno vinou a zlem, ale Boží Duch probouzí svědomí a ukazuje, co je skutečná lítost nad hříchem. Pokání není jen litovat skutku, ale obrátit své srdce k Bohu a k bližním. Bible nás vede k upřímnému vyznání a k tomu, abychom od Boha přijali proměnu, která nás vede k životu podle Boží vůle. Královská lítost Davida i příběhy výběrčího daní ukazují, že opravdu pokání vyžaduje změnu srdce a životní postoj.
XI. Kristův kříž a naděje pro ztracené
Ježíš trpěl a nakonec zemřel, avšak Jeho oběť otevírá cestu k odpuštění a novému životu. Dokonalý vzor lásky a milosti nám ukazuje, že největší milost je dát druhým šanci na odpuštění. Bez oběti Ježíše by nebylo možné osvobození od moci zla, a jen v Něm nacházíme skutečnou svobodu a pokoj. Když čteme o Ježíšově ukřižování, uvědomujeme si, že naše vina vyžaduje božskou odpověď - odpuštění, proměnu a nový začátek.
XII. Zmrtvýchvstání jako konček cesty
Velký pátek má svůj souvislý závěr: Kristus vydobyl smrtí nový život, a tak každé utrpení může být i zdrojem požehnání. Každé odpuštění, které přijímáme i dáváme, proměňuje naše srdce a naše vztahy. Pane, nauč mě nést svůj kříž s důvěrou v Boží milost a s láskou k sobě i k druhým. Ať se naše životy stanou svědectví o tom, že i v nejtemnějších chvílích zůstává Kristus světlem a cestou k věčnosti.
XIII. Josef z Arimatie a dary milosrdenství
Josef z Arimatie je zdrojem inspirace pro naše skutky veřejné i soukromé pomoci. Modleme se za odvahu brát na sebe rizika a pomáhat tam, kde lidem chybí lidská blízkost a důstojnost. Modlíme se za staré lidi, kteří umírají bez podpory a bez křesťanského doprovodu, a svěřujeme jejich duše do Božího království.
XIV. Sobota a připomínky naděje
V sobotní klid po pohřbu nás vyzývá k reflexi: co my připravujeme pro druhé, abychom vyhledali gesta naděje? Rytíři a dámy Božího hrobu nenavrhují jen trápení, ale i možnosti, jak pomáhat a jak být světlem v temnotě. A tak sílí naše víra, že po každé noci přijde ráno, a že Zmrtvýchvstání je skutečné narození života pro každého, kdo se k Bohu obrátí.
