Je to moderní vědecká detektivka, kterou televizní dokumentaristé připravovali plných devět let. Její základ byl položen před více než šesti sty léty, kdy císař Karel IV. nechal ozdobit hlavní vchod chrámu sv. Víta skleněnou mozaikou. Jenže mozaika brzy po roce 1371 začala chátrat a vlivem pražského počasí mizela pod vrstvou soli. Až roku 1992 Gettyho nadace z Los Angeles nabídla spolupráci při restaurování. Osmiletá soustředěná práce špičkových odborníků a téměř milion dolarů z nadace přinesly kýžený výsledek.
Autorem předlohy mozaiky byl pravděpodobně Nicolò Semitecolo, centrální pole ale vzniklo rychleji, aby symbolicky vstup do chrámu připomínal boží svatost už při vstupu. Karel IV. a jeho čtvrtá manželka Eliška Pomořanská klečí pod Kristem, který v prostředním poli soudí lidstvo. Nalevo klečí Panna Marie, napravo Jan Křtitel a Apoštolové, s tradičním rozdělením do tří polí nad gotickými oblouky Zlaté brány. Po stranách jsou scény Posledního soudu a nad nimi pás rostlinných motivů s původně medailony Kristova umučení.
Mozaika je složena z téměř milionu skleněných kostek v desítkách odstínů, některé části využívají křemeny namísto skla. Nad portál byla osazena roku 1371 a její vzor má hlavní inspiraci v italské tradici, nejspíše benátských dílnách. V době svého vzniku byla největší hrdostí pražského hradu a její význam přesahoval estetiku - byl spojen s výpravami a soudy císaře Karla IV., které se konaly na hradním nádvoří. Karel IV. pravděpodobně našel vzor pro umístění mozaiky v italské Lucce, a tak mozaika sloužila zároveň jako duchovní i veřejná památka.
Dokončení díla se datuje zpočátku na rok 1370 a posléze na 1371. Kritici a historici uvádí, že centrální pole bylo dokončeno jako první z praktických důvodů - vstup do chrámu skrze portál měl nechat návštěvníky uvěřit v božství hned při vstupu. Výtvarný návrh pražské mozaiky bývá připisován benátským mozaikářům; Antonín Matějček se domnívá, že šlo o dílo benátských mistrů, kteří použili dovezené sklo. V průběhu středověku se na různých vjezdech do katedrál objevovaly fresky a skulptury s námětem Posledního soudu, a tak i pražská mozaika měla svůj význam ve výchovné rovině pro nevzdělanou středověkou společnost.
Pražský hrad jako celek je dominanta české historie, a katedrála sv. Víta s mozaikou tvoří její ústřední vizuální prvek. Zlatá brána jako původní hlavní vstup do chrámu je pojmenována podle zlatého pozadí Posledního soudu a je jedním z nejvýznamnějších výtvarných děl této lokality. Návrh a realizace katedrály sv. Víta prošly dlouhým vývojem: styl gotický, s centrálními věžemi a s bohatým prostorem chóru, později doplněný o renesanční a barokní prvky. Hlavní věž Chrámu sv. Víta dosáhla výšky 96,5 metru, avšak konečné podoby z roku 1929 dosáhla až po rozsáhlé dostavbě pod vedením Josefa Mockera a Kamila Hilberta.
Stavba a výzdoba katedrály se vyvíjely během staletí pod vlivem politických a hospodářských podmínek českého státu. Na nároží chóru a na dolaďování interiérů se podílely významné osobnosti - například architekt Petr Parléř, který do katedrály vložil unikátní síťovou žebrovou klenbu, a později jeho nástupci. V roce 1929 byla katedrála slavnostně otevřena, a to při příležitosti výročí tisíciletého výročí smrti svatého Václava za účasti prezidenta T. G. Masaryka. Adekvátní kaple a reliéfy uvnitř katedrály připomínají české vládce i světce, mezi nimiž jsou zvláště významní svatí Václav, Vojtěch a Vít, a také další patroni jako svatí Ludmila, Zikmund a Prokop.
Přibližně v době modernizace a restaurování mozaiky probíhala i adaptace a konsolidace hradních prostor, zahrnující archeologické výkopy a odhalení částí předrománské rotundy. Restaurátorská práce na mozaice byla vedena Viktorem Foersterem a postupně pokračovala i v 20. století s řadou zásahů (1959-1960, 1967, 1978, 1980). V letech 1998-2000 byla zavedena nová koncepce údržby s ochrannými lakovými vrstvami, které vytvářejí bariéru mezi sklem a atmosférickými vlivy. Funkčnost ochranné vrstvy je každoročně kontrolována a ucelený systém restaurování přispívá k tomu, že mozaika zůstává čitelná a významná pro návštěvníky i badatele.
Mozaika Posledního soudu je rozložena do tří polí; centrální obraz Krista soudce obklopeného anděly držícími nástroje utrpení a nad ním Veraikon. Pod mandorlou klečí čeští patroni - sv. Prokop, sv. Zikmund, sv. Vít a sv. Ludmila na levé straně, a svatí Václav, Vojtěch a Maria Leo na pravé straně. V dolních polích se zjeví vzkříšení a trest v podobě duší v nebi a pekle, zatímco andělé po stranách sbíhají na scénu a intonují poselství soudného dne. V levém poli se zobrazí mrtví vstávající z hrobů a andělé je přijímají; v pravém poli duchovní trest a trestaní duše padají do pekla.
Celé dílo je dílem výjimečného řemesla, které zachycuje klíčové teze křesťanství a působí na diváka jak po stránce náboženské, tak vizuální. Zprávy o vzniku mozaiky můžeme sledovat v kronikářských záznamech Beneše Krabice z Weitmile, ačkoli samotný obraz nebyl součástí počátečních plánů průvodu chrámovým portálem. Z hlediska techniky je mozaika unikátní v regionu Zaalpí a její restaurátorské zásahy v 20. století patřily mezi největší výzvy v oblasti historických sklářských děl.
Historie katedrály a její kontext ve městě
Pražský hrad je tradiční sídlo českých panovníků a od roku 1918 také sídlem prezidenta republiky. Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je její srdce a duše, spolu s výstavnými interiéry, které zahrnují jak gotické, tak novověké prvky. Představuje klíčový prvek české národní identity, a její mozaika Posledního soudu je jedním z nejnavštěvovanějších a nejvýznamnějších ikonografických děl v Evropě středověku.
Na výzdobě se podíleli významní 20. století umělci: Alfons Mucha, Max Švabinský, Vojtěch Sucharda a další. Hlavní věží katedrály prochází výjimečná architektura - dílo Petra Parléře, jehož zásah připravoval půdu pro moderní dostavbu a pro síťové klenby uvnitř. Z historických destinací stojí za zmínku Zlatá ulička, která spolu se Zlatou branou a katedrálou tvoří jednu z nejkouzelnějších výklopných scén Pražského hradu.
V roce 1997 se zasvěcení katedrály rozšířilo o další světce - katedrála je dnes zasvěcena svatým Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi, a od roku 1992 byla nalezena dohoda o vlastnictví, která ukončila dlouhé spory mezi státem a církevními institucemi. Příběh katedrály a mozaiky tak zůstává živým svědectvím bohaté historie Prahy, její architektury a kultury, stejně jako svědectvím o staletích restaurátorského umění a ochraně kulturního dědictví.
V současnosti je katedrála přístupná návštěvníkům s otevíracími časy a s akcentem na expozice Příběh Pražského hradu a další muzejní a duchovní objekty. Věž nad hlavním portálem nabízí výjimečný výhled na okolí a z jeho věží se rozeznívají tradiční zvony, které tvoří součást kulturního dědictví Prahy. Závěrem lze říci, že mozaika Posledního soudu na Zlaté bráně je nejen uměleckým dílem, ale i hlavním svědectvím o vztahu člověka k času a k boží spravedlnosti, který se v průběhu staletí proměňoval spolu s podobou samotné katedrály.
Detaily techniky a restaurování mozaiky
Mozaika je složena z čirého a barevného skla, v některých částech z křemene a různých barevných odstínů, a je držena v olověném pásku. Původní zlaté kostky a zlacení se v průběhu 20. století částečně zachovaly, avšak došlo k velkým ztrátám materiálu. Při restaurování mezi lety 1998 a 2000 byla zavedena nová technologie - systém ochranných lakových vrstev, které tvoří bariéru mezi mozaikou a vlivy prostředí. Krátké prosebné pásy a fiály rámují jednotlivá pole mozaiky a dodávají jí mimořádnou geometrickou a vizuální čistotu. Restaurátorská práce se prováděla také v rámci archeologických výzkumů spojených s dostavbou katedrály, a to pod Hilbertem a jeho týmem.
Podrobnosti o technice a historii mozaiky jsou shrnuty v odborné literatuře a článcích: dotýkají se nich práce Ivany Kuzourova a dalších autorů, kteří popisují postupy restaurátorských zásahů a historické souvislosti vzniku díla.
Praktické informace pro návštěvníky
- Areál Pražského hradu je otevřený každý den od 6:00 do 22:00, katedrála a objekty uvnitř od 9:00 do 17:00 (mimo neděle 12:00-17:00). Poslední vstup do katedrály bývá v 16:40.
- Na velkou jižní věž lze vystoupat denně od 10:00 do 18:00 (poslední vstup 17:30).
- Katedrála je součástí prohlídkových okruhů A a B (vstupné 450/300 Kč).
- Korunovační klenoty jsou uloženy v korunní komoře v jiho-předsíni kaple sv. Václava; dveře mají sedm zámků a vyžadují součinnost klíčů sedmi majitelů.
Nacházíte se v místě, které spojuje legendy s historií, gotiku s renesancí a moderní péčí o dědictví. Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je jedním z nejvýznamnějších symbolů české státnosti a kultury, a mozaika Posledního soudu na Zlaté bráně zůstává jednou z nejpůsobivějších ukázek středověkého výtvarného umění ve střední Evropě.