Plzeň, Karlovy Vary - Dnes je Popeleční středa. Věřícím začíná čtyřicetidenní půst, jehož smyslem je duchovní očista. Končí tak čas masopustu, který začal v lednu na Tři krále. Kněží na Popeleční středu udělují lidem takzvaný popelec, tedy znamení kříže popelem na čelo. Na Popeleční středu žehná kněz při bohoslužbě popel připravený z jívových ratolestí požehnaných v předchozím roce při obřadech Květné neděle. Název popelec pochází z 10. století, kdy se udílel kajícníkům na znamení pokání.
Od 11. Letos udělování popelce komplikuje epidemie nemoci covid-19. Vzhledem k platným opatřením proti koronaviru je omezený počet účastníků bohoslužeb. V Plzeňské diecézi, která zahrnuje Plzeňský a Karlovarský kraj, proto budou kněží udělovat popelce u dveří téměř 30 kostelů. Biskup Tomáš Holub vyzval všechny lidi, aby si pro starý symbol přišli. "Byl bych rád, aby si tento symbol mohl každý prožít úplně tak, jak chce, a přemýšlel, co je v této situaci, která je složitá, pro něj nadějné," uvedl biskup. Sám bude popelec udělovat u kostela Nanebevzetí Panny Marie v centru Plzně a později pak u dveří kostela sv.
Již ve starověku a v novozákonní tradici se jáhnové pojí s podporou liturgie a službou lidem. Jáhenská služba je jedna z nejstarších a zároveň nejnovějších služeb v církvi. Již v Novém zákoně se mluví o jáhnech (1 Tim 3,8-13; Flp 1,1). Časem ale tato služba ztratila svou funkci, až teprve 2. vatikánský koncil znovu objevil její hodnotu. Slovo „jáhen“ pochází z řeckého slova „diákonos“, které označuje služebníka. Základem je sloveso „diakonein“, sloužit. Slovo „diakonia“ (služba) patří k slovům, která se v Novém zákoně vyskytují velmi často, protože služba je základní rysem Kristovy postavy.
Na Popeleční středu jsou věřící označováni popelem, který symbolizuje pokání a pomíjivost, a popelec pochází ze spálených ratolestí loňské Květné neděle. Popelec tedy vznikl jako gesto kajícnosti, které se rozšířilo z liturgie ke všem věřícím. Ad 1. Přestože se nejedná o svátost, je popelec znamením pokání. Ad 2. Žádná svátost ani svátostina se eucharistii nevyrovná. A přestože nejznéšenější eucharistii může rozdělovat laik, méně důstojnou svátost svěcení může udílet jen biskup. Ad 3. Pokoncilní liturgie nezná nesvátostné rozhřešení udílené ministranty knězi. Absoluce v úkonu kajícnosti dnes nemá povahu rozhřešení, které udílí jeden druhému.
V rámci postní doby a jáhnství se klade důraz na propojení liturgie a života. Co je náplní práce jáhna, to poznáme na jeho službě při liturgii: jáhen má při slavení mše svaté své speciální místo a své specifické úkoly. Na začátku přináší slavnostním způsobem evangeliář a má být tím, kdo přináší evangelium do farnosti. Radostnou zvěst o Boží lásce, zvěst naděje, povzbuzení, útěchy a odpuštění. Přinášet evangelium znamená věřit evangeliu, učit evangelium, žít evangelium. Dalším úkolem jáhna je přednášet přímluvy a vyzývá k modlitbě ostatní. Třetím úkolem je spolu s knězem přijímat obětní dary a vyučovat věřící. Čtvrtým úkolem je udělování některých svátostí a vedení bohoslužeb; jáhen nezpovídá ani neslouží mše svaté.
Liturgickým oděvem jáhna je štóla a dalmatika. Není to náhrada za kněze; jáhen je zosobněné služebné poslání církve. Slova: „Jestli církev potřebuje jáhny, tak ne proto, že jí chybějí kněží, ale proto, že je církví.“ Z hlediska liturgie má jáhen zvláštní postavení a módu, kterou poznáme - štóla šikmo přes levé rameno a dalmatika.
V průběhu času se jáhnství rozlišuje na přechodné a trvalé. Přechodný jáhen slouží na cestě ke kněžství a může být ženatý v latinské církvi, pokud splní podmínky; trvalý jáhen zůstává jáhenem natrvalo a ke kněžství nesměřuje. Jáhen může křtít, asistovat při uzavření manželství a vést pohřby, ale nemůže slavit mši svatou ani proměňovat chléb a víno. To je hlavní rozdíl mezi jáhnem a knězem. Kněz slouží jako pastýř a učí, odpouští hříchy a shromažďuje společenství kolem eucharistie. Jáhen je tedy služebník, který působí v liturgii i mimo ni, a jeho služby se zaměřují na lidi v nouzi.
Istota služby jáhna spočívá v tom, že jáhen je mostem mezi oltářem a ulicí, rozumí jazyku liturgie i běžnému životu. Rozlišujeme jáhny - kandidáty kněžství a jáhny trvalé. Pokud jáhen pouze čte evangelium, podává přijímání a doprovází pozůstalé, ale při eucharistické modlitbě ustoupí stranou, jeho služba zůstává klíčová a hlubší než jen pouhá liturgie. Jáhen může vést bohoslužbu slova, ale svátostné úkony si ponechává pro kněze a biskupa.
V rámci Popeleční středy zůstává důležité, že se věřící na znamení kajícnosti označují popelem, a že jáhn není jen pomocník, ale plnohodnotný svěcený služebník. Popel se zrodil jako gesto pokání, které má být v liturgii i mimo ni znamením naší potřeby obrácení a obnovy. Popelec má hluboký historický a teologický význam v kontextu postní doby a liturgické služby jáhna, která propojuje liturgii s živým společenstvím věřících.
