Rok začal jako úderem do bubnů, když anglikánský biskup Tony Palmer, blízký přítel Františka, dal ve známost na konferenci charismatických vedoucích osobní poselství Velekněze, ve kterém vyzval všechny křesťany, aby se spojili.
Palmer to vysvětlil slovy: „Protest je u konce.“ čímž samozřejmě byla myšlena reformace.
Jednou z témat, která se často objevují v souvislosti s nárůstem dialogu mezi křesťanskými tradicemi, je role papeže a jeho symbolů moci v historickém a duchovním kontextu.
Ta role byla a je zkoumána i v souvislosti s ikonografií a insigniemi, které provázejí volbu a inaugurační rituály papeže.
Setkání a světové impulzy
13. Washington Post píše, že John Boehner (R-Ohio) zcela formálně pozval papeže, aby mluvil na kongresovém shromáždění v roce 2015.
Nancy Pelosi (D-Kalifornie) svou radost z toho vyjádřila, že se k pozvání Boehnerse připojuje, protože ji papež svým poselstvím o „Pokoji, soucitu a bratrství“ inspiroval.
„Protestanté Spojených Států budou prvními, kteří vztáhnou ruku přes propast, aby uchopili ruku spiritismu (rozuměj: charismatické hnutí); podají ruku přes propast, aby si jí potřásli s římskou mocí, a pod vlivem tohoto trojnásobného spojení půjde tato země ve šlépějích Říma a pošlape právo na svědomí.“
Krátce po těchto událostech se v kontextu diskuzí objevují i názory, že papežství má potenciál sjednocovat katolíky a další věřící napříč světem.
Známé okamžiky a poselství
9. 25. Poprvé navštívil papež František nejdůležitější svatá místa muslimů, Židů a křesťanů v Jeruzalémském starém městě v poslední den své cesty na Středním východu.
František mluvil před 53000 charismatiky, kteří se shromáždili k 37. setkání v Římě pro Obnovení v Duchu. Zatímco ty masy „mluvily v jazycích“, on klečel a modlil se za ně.
Papež skromně připustil, že se předtím u charismatického hnutí necítil moc dobře, ale zjevně se u nich tentokrát cítí mnohem lépe.
Ekumenické snahy a konkrétní kroky
5. 15-ti členná delegace, zahrnující pastora Joele Osteena a členy Meaga-Církve mormonů, se setkala s papežem Františkem, aby s ním probrala otázku: „Můžeme najít společnou půdu pro to, aby Ježíšovo poselství mohlo být neseno dále, aby ještě více lidí mohlo zažít radost křesťanské víry?“
Osteen zvolal: „Cítím se velmi poctěn a pokořen.“ Řekl, že je papež dobrosrdečný, osobní a velmi radostný. Ještě dodal: „Líbí se mi, že tento papež zkouší, zvětšit církev, ne zmenšit.“
Historie papeské moci a symboliky
Insigniemi biskupa a papeže jsou klíčové pro pochopení moci a autenticity úřadu. Rybářský prsten (anulus piscatorius) je základní insignií papežů a připomíná sv. Petra a poselství „být rybáři lidí“; prsten je symbolem věrnosti a duchovního „zasnoubení“ biskupa s Církví. Na prstenu je portrét rybáře sv. Petra a jméno papeže v latině. Po smrti nebo abdikaci papeže je prsten rozlomen.
Pallium byl kdysi bílý pás dlouhý 2,6 metru z ovčí vlny s šesti vyšitými křížky; papež nosí i pallium s černými křížky jako arcibiskup. Od 13. století bylo součástí tiára trojí koruny symbolizující Nejsvětější Trojici a trojí papežskou moc: učitelský, kněžský a královský.
Papežská berla, zobrazená s křížem na konci, symbolizuje poslušnost pouze Ježíši Kristu; dříve bývala bohatě zdobená. Pektorál nosí biskup na řetězu kolem krku a je kovový kříž na prsou.
Papežská sutana je bílá klerika s bílým páskem; Mozeta (papežská čepice) má různé varianty dle období a hodnosti, u papeže tradičně bílá. Kardinálové bývají červené mozety, biskupové fialové; papež používá více druhů mozet podle období liturgického roku.
Pokrok v institucionální oblasti a právo
Papež František zrušil papežské tajemství v případech sexuálního zneužívání a zneužívání nezletilých kněžími. Informoval o tom Vatikán. Důraz byl kladen na bezpečnost a ochranu obětí a zlepšení dohledových mechanismů.
Konkrétně se jedná o zrušení papežského tajemství v motu proprio Vos estis lux mundi, které se týká dosud důvěrně chráněných informací a vyšetřování v rámci církevní justice.
Změny v normách zakotvených v Sacramentorum sanctitatis tutela rozšiřují okruh velmi závažných trestných činů a umožňují účast laických právníků na postupech vedoucích vyšetřování a soudů.
Concláve a volba papeže
Concláve - Tajemství papežské volby. Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy. Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí, pokud možno bez průtahů, aby se nerozutekli, kde je to pravé místo, kam neproniknou intriky a vlivy představitelů světské moci? Jedině v izolaci v uzavřeném prostoru, tedy v konkláve.
Od doby vzniku ve 13. století funguje konkláve podle ustálených principů, z nichž jeden - naprosté utajení interních informací - nebyl vždy naplňován zcela úspěšně. I díky tomu může fundovaný autor čtenáři zprostředkovat některé nečekané, mnohdy bizarní okolnosti a podrobnosti týkající se samotné volby i osobností papežů.
Další historické a společenské kontexty
Raná papežská moc se vyznačovala souběhem světské a duchovní autority; papežové si nárokovali nadřazenost nad všemi světskými vládci a zasahovali do politiky Evropy. Renesanční papežové podporovali umění a vědy a později po protireformaci zpečetili svou roli jako pevnost katolictví proti protestantské reformaci.
Papežský stát existoval v různých obdobích a zahrnoval široké teritorium; jeho zánik nastal, když italské vojsko v roce 1870 obsadilo Řím. Papež Pius IX. byl „vězně“ na některé z období, zatímco jiné pontifikáty zavedly reformy a modernizaci.
