Centrum sv. Sáry - sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi - je terénní (uskutečňuje se přímo v rodině, ve školách, na úřadech atd.) a ambulantní služba (zájemci či uživatelé přicházejí přímo do Centra sv. Sáry), která podporuje rodiny v obtížné životní situaci, kterážto může mít negativní dopad na vývoj dětí. Cílem je obnovení fungování rodiny, umožnění zdravého vývoje dítěte v přirozeném prostředí, prevence odebrání dítěte z rodinného prostředí či vytvoření podmínek pro navrácení dítěte z ústavní péče.
blah. Pocházela ze Slovenska, kde prožila převážnou část svého života jako studentka, začínající učitelka, knihařka, zapálená novinářka a řeholní sestra sociálních služeb (SSS) budující charitu. Další zemí jejího života bylo Maďarsko. Zde působila ponejvíce v Budapešti. Zřídila univerzitní vzdělávání pro pracující ženy a domy pro dělnice. Za války zachránila více jak stovku Židů a svůj život obětovala za druhé pro lásku dávající smysl životu.
Životní osudy Sary a jejich význam pro charitativní činnost
Narodila se 11. 5. 1899 v Košicích na Slovensku. Otec Leopold měl po svém otci hotel "Schalkház" na dolním konci ulice Hlavná, který po roce 1873 patřil mezi nejluxusnější na Slovensku a stal se místem narození Sáry. V jejich dvou letech však zemřel otec. Matka Klotilda přihlásila Sáru do základní školy. Rodný hotel byl v roce 1945 znárodněn, změněn na Slovan a po 18 letech nahrazen novou výškovou budovou stejného jména. Sára, s určitým přerušením, prožila na Slovensku asi 37 let života.
Jako žačka a studentka byla Sára temperamentní povahy, veselé mysli a původkyní duchaplných žertíků. Na škole projevovala smysl pro literární tvorbu. Nastoupila pak na učitelský institut, který dokončila v závěru první světové války. Zaměstnání učitelky vykonávala pouze rok. Po vzniku Československa v roce 1918 prý raději své povolání opustila, než aby slibem vyhověla požadavku, s nímž nesouhlasila. Vyučila se knihařskému řemeslu a psala jako novinářka i do maďarských periodik. Novinářský průkaz měla od r. 1919.
Uvádí se, že jako členka Národní křesťansko-socialistické strany Československa se dostala do vedoucího týmu a stala se redaktorkou stranických novin. V letech 1922-1923 byla několik měsíců zasnoubená, ale došla k závěru, že se kvůli své povaze pro manželství s hospodářským správcem nehodí a zásnubní prsten vrátila. Začala pak uvažovat o jiném povolání. V roce 1927 se seznámila se Společností Sester sociální pomoci v Košicích a v dalším roce absolvovala jejich kurz sociální služby. Tehdy ještě byla závislou kuřačkou, ale s rozhodnutím zbavit se zlozvyku zažádala o přijetí do řeholního institutu sester sociální pomoci.
V únoru začala noviciát v Szegváru. Potom nějakou dobu v Košicích pracovala na organizování charity. Své první sliby složila o slavnosti Seslání Ducha Svatého v roce 1930 v Szegváru. Po dvou letech byla poslána do Komárna organizovat charitu podobně jako v Košicích, jenže v mnohem těžších podmínkách. Mimo své hlavní poslání měla na starosti vedení kuchyně pro děti a 26 hodin týdně vyučovala náboženství jako katechetka. Zároveň redigovala časopis "Katolická žena".
Pro svou vyčerpanost byla představenými v roce 1934 povolána zpět do Košic. Její velká vyčerpanost vedla představené k pochybnosti o vhodnosti povolání. Z toho důvodu jí nebylo dovoleno složit další sliby; a nosit řeholní oděv prý nebyla hodna. Sledování a zkoušky, které nastaly, prožívala velmi bolestně. Pro Kristovu lásku je však přijímala z lásky k němu a tak v ní dozrávala milost nepřetržitého důvěrného kontaktu s Božským Snoubencem, kterému stále zůstávala věrná.
Když maďarští benediktinští misionáři hledali sestry na výpomoc do misií v Brazílii, podala si Sára žádost, aby tam byla poslaná. Generální představená tomu byla nakloněná a povolala ji na přípravu pro tuto misi do mateřského domu v Budapešti. Nepříznivě vyvíjející se události druhé světové války však znemožnily uskutečnění plánované cesty do Brazílie. Věčné sliby sestra Sára složila přesně po deseti letech od prvních a své původní motto "Alleluia!" rozšířila o "Ecce ego, mitteme!" - to znamená "Zde jsem, pošli mne!"
V srdci měla touhu, aby v případě pronásledování církve mohla obětovat svůj život za druhé. Z její činnosti v Maďarsku je připomínáno, že asi rok po věčných slibech byla povolána do čela Hnutí katolických pracujících žen a dívek a stala se i redaktorkou jeho časopisu. Založila první vysokou školu pro pracující ženy v Maďarsku a v Budapešti Dům pro pracující ženy. V roce 1942 si pomaďarštila své příjmení na Salkaházi jako protest proti narůstající nacistické ideologii i podlézání Němcům ve společnosti.
Asi v začátku roku 1944 Sára napsala hru o sv. Markétě Maďarské (kanonizované r. 1943), která se hrála jen jednou v březnu, protože po okupaci Maďarska nacisté jakékoliv náboženské produkce zakázali. Tou dobou sestra Sára organizovala záchranu více jak stovky pronásledovaných Židovských občanů. V rámci institutu sociálních sester, které stály na straně těch, kteří se ocitli v tísni, se jednalo o záchranu tisícovky Židů, kterým poskytovaly úkryty, jídlo i falešné doklady. Sára řádový dům v obvodě Ferencváros, který zřídila pro pracující ženy, využívala k pomoci Židům.
Mezi jejími pomocnicemi se vyskytla zaměstnankyně, která zřejmě kvůli náklonnosti k jednomu nacistovi vyzradila, že se v domě pomáhá pronásledovaným. O Vánocích, když Rudá armáda obklíčila Budapešť a německé jednotky s ní zuřivě bojovaly, maďarské oddíly Šípových křížů zv. též "NILAS" obklíčily "Dům pro pracující ženy" patřící Institutu a při pátrání po Židech zajistili s jednou katechetkou čtyři uprchlice. Představila se jim však jako odpovědná vedoucí domu, což vedlo k jejímu zadržení. Večer téhož dne byla od Šípových křížů s dalšími zadrženými dopravena na Petöfiho most. Nacisté ji vysvlékli a ona před zastřelením poklekla a udělala kříž. Pak ji vhodili do ledového Dunaje.
Sářina oběť byla Pánem přijata a žádná jiná sestra z jejího řeholního institutu už nebyla během války zabita. Papež Benedikt XVI. 28. 4. 2006 podepsal dekret o jejím blahořečení a obřad slavnostního vyhlášení vykonal 17. 9. 2006 před bazilikou sv. Štěpána v Budapešti kardinál Erdö, primase v Maďarsku.
Další část vyprávění se přesouvá k propojení příběhů s moderními komunitními iniciativami. Tisíce Romů z celé Francie, ale i z dalších evropských zemí, se každoročně v květnu sjíždí na pouť do Saintes Marie de la Mer, kde uctívají patronku Kali Sáru. Romové tak nacházejí v této tradici inspiraci a naději, a zjevuji se tak v kontextu romské kultury a křesťanství.
V ČR se Kali Sára slaví na Romfestu Kali Sára a festival zahrnuje kopii sochy a programy v Letňanech; socha bude požehnána a poté bude mít své čestné místo, k němuž lidé mohou přistupovat, obejmout, pohladit a zapálit svíčku se svými prosbami. Součástí bude procesí. Česká verze sošky patronky bude putovní a navštíví i kostel v Jindřichově Hradci.
Životní příběh Sáry je spojován s příběhem rodiny a znevýhodněných dětí. Pro Aloisi, vdovu provozující hospodu, se život obrací, když se její dceři Kristě v lese zjevuje Panna Marie. Krista bývá adorována i nenáviděna; ona sama může sledovat, zda je zjevení skutečné nebo zda je to něco jiného. Romové v příbězích nacházejí paralely s Kali Sárou a její rolí patronky a ochránkyně.
V rámci publikací a vydavatelství jsou uvedeny i praktické informace o dopravě a distribuci knihy, stejně jako zkušenosti s nákupem a expedicí v ČR a zahraničí.
Festival Kali Sára představuje pro Romy z Evropy významnou duchovní i kulturní událost s návštěvností až 50 tisíc lidí ročně. Festival poskytuje prostor pro prosby, modlitbu a setkání komunity, která si zachovává svůj původ a tradice napříč kontinenty.
Aktuální podpora rodin Sárou: finanční pomoc a cílové částky
Jedním z hlavních bodů dnešní spolupráce Nadace je podpora rodin s dětmi prostřednictvím konkrétních cílů a finančních příspěvků. Podle dosaženého cíle jí zajistíme odpovídající formu bydlení: 400.000 Kč - Nový start: Kauce, první tři nájmy, kompletní vybavení pokojů a nejnutnější spotřebiče, oblečení a doučování pro bratry, terapie pro všechny tři. 1.500.000 Kč - Pět let v bezpečí: Tato částka zajistí doplatek na nájemné a energie na celých 5 let (do plnoletosti obou bratrů), k tomu náklady na studium a dlouhodobou psychoterapeutickou péči. 3.500.000 Kč - Domov, který jim nikdo nevezme: Příspěvek na pořízení vlastní menší nemovitosti, která bude pro sourozence celoživotní kotvou a definitivní tečkou za minulostí.
Vaše finanční pomoc může zachránit tři sourozence s neskutečně těžkým osudem. Pomůže také tomu, aby bratři měli možnost alespoň zbytek dětství strávit v rodině plné lásky, pochopení a klidu.