Narození Albrechta Dürera a jeho renesanční odkaz

Teprve tehdy, po 550 letech od 21. května 1471, se v Norimberku narodil „král německé renesance“, malíř, grafik a teoretik umění Albrecht Dürer (1471-1528).

Umělecké sklony začal projevovat již v dětství a postupně se vypracoval na post dvorního malíře, císaře Maxmiliána I. Habsburského.

Je označován za jednoho z největších renesančních malířů severní části Evropy.

Do jeho velkolepého díla patří více než 1100 kreseb, 34 akvarelů, 108 mědirytů a leptů, kolem 246 dřevořezů a 188 maleb. Za svůj život vytvořil téměř 200 maleb, mědirytin a dřevořezů a přes 1100 kreseb.

Dürerovi předkové pocházeli z Uher, jeho otec byl zlatník.

Albrecht, pojmenovaný po otci, se narodil jako třetí dítě z osmnácti dětí.

Již jako dítě projevoval velké nadání.

Otec ho poslal do uznávané malířské dílny Michaela Wolgemuta (1437-1519).

Tam ve svých 13 letech namaloval jeden ze svých autoportrétů, který je dnes vystaven v pařížském Louvru.

V roce 1475 Dürer starší koupil dům na úpatí norimberského hradu, tedy na nejlepší adrese.

Dnes je zde muzeum A. Jak bylo tehdy zvykem prohlubovali si umělci své vzdělání cestováním.

Dürer se vydal na cestu v dubnu 1490.

Po Německu a Nizozemsku skončil v Basileji, kde byl přijat za tovaryše na výrobu dřevořezů.

Vrátil se v květnu 1494 a v červenci se oženil s devatenáctiletou Agnes Freyovou (1475-1539).

Dürer se tímto sňatkem dostal mezi městský patriciát.

Několik týdnů po svatbě se vydal na druhou cestu (utíkal i před morem), pravděpodobně navštívil Benátky.

Domácí ani zahraniční pověst si Dürer nicméně zpočátku nevytvářel svými malířskými díly, ale prostřednictvím mědirytů a sérií dřevořezů.

Proto se monogram „AD“ poprvé objevuje na jeho grafických dílech až kolem roku 1495.

V letech 1505 až 1507 však opět pobýval v Benátkách jako host Fuggerů, mocné rodiny bankéřů.

Zde vznikla na objednávku německých obchodníků pro kostel San Bartolomeo Růžencová slavnost.

Císař Maxmilián I. v roce 1512 přijal nejvýznamnějšího norimberského umělce do svých služeb jako dvorního malíře.

V roce 1515 mu Maxmilián udělil doživotní rentu.

V roce 1520 odešel Albrecht Dürer s manželkou Agnes z Norimberka na svou poslední cestu.

Jeho cílem byly Flandry a Brabantsko a účelem cesty návštěva císaře a kvetoucích nizozemských měst, kde byla šance získat výhodné zakázky.

V roce 1519 Maxmilián zemřel a na trůn nastoupil jeho vnuk Karel V., Dürer si nechal rentu potvrdit osobně přímo u Karla V.

V Nizozemí, pravděpodobně na výletě po moři v okolí Seelandu, si Dürer uhnal nemoc, ze které se už neuzdravil.

Trpěl horečkou, nevolností, mdlobami a bolestmi hlavy - možné příznaky chronické malárie.

Albrecht Dürer zemřel 6. dubna 1528.

Byl pohřben pod prostou bronzovou náhrobní deskou na hřbitově Johannisfriedhof.

Pirckheimer složil nesmrtelný epitaf: Quicquid Alberti Dureri mortale fuit, sub hoc conditur tumulo.

Pramen jeho vlasů se stal u následujících generací předmětem uctívání a dnes je uchován ve vídeňské akademii.

Dürerova posmrtná maska byla pravděpodobně zničena při požáru, jenž zachvátil mnichovskou Rezidenci v roce 1729.

Umělcovy ostatky se ztratily při úpravách hřbitova v roce 1550.

Byl prvním německým umělcem, který psal o svém životě, jako první zacházel s autoportrétem jako se samostatným žánrem, akvarel a tisk přivedl již v raném stádiu k umělecké a technologické dokonalosti, jako první v Německu kreslil akty podle živých modelů a jako první podpořil své praktické dílo umělecko-teoretickými pojednáními.

Ve srovnání s ním obstojí jedině Leonardo da Vinci - ovšem Dürer své výsledky prezentoval podstatně systematičtěji než Leonardo.

V roce 1525 vydal v Norimberku první knihu o matematice pro dospělé v němčině Uvedení do měřictví a roku 1527 Nauku o opevňování.

Jeden z jeho nejznámějších obrazů, Růžencovou slavnost (1506), najdete ve sbírkové expozici Staří mistři ve Schwarzenberském paláci.

„Panna Maria s Ježíškem na klíně žehná. Madona dává požehnání v podobě růžencových věnců. Shromáždění věřící - růžencové bratrstvo odříkávají modlitbu růžence.“

Je zde zobrazené několik důležitých postav. Maxmilián I., král a budoucí císař, papež, sv. Dominik.

Vzadu pod stromem je sám malíř, drží v ruce ceduli, Cartellino, na níž je napsáno: Toto dílo namaloval Albrecht Dürer Germanicus v r. ….

Umělec na koleno P. Marie namaloval mouchu - stejně jako jiní malíři před ním.

Doufal, že diváky před obrazem nachytá a budou ji chtít odehnat.

Tento žert používali již antičtí malíři.

Dnes tam mouchu nenajdete.

Při nepříliš povedeném restaurování obrazu ji v devatenáctém století odstranil litoměřický malíř Johann Gruss.

Významné Dürerovo dílo muselo být kvůli značnému poškození v minulosti několikrát restaurováno, pravděpodobně třeba i v sedmnáctém století Karlem Škrétou.

Mělo se sice za to, že neblahý vliv na obraz měly jiné klimatické podmínky v Čechách, benátské archivy ale odhalily informace, že bez úhony nebyl už v Benátkách.

Dürer použil na podložku obrazu nekvalitní topolové dřevo a při malování pracoval s nevyzkoušeným materiálem.

Dokončení Růžencové slavnosti mu přineslo zadostiučinění po nevlídném přijetí v Benátkách.

„Chodili se na něj dívat nejrůznější velmoži i velký Mistr Bellini.“

A Albrecht Dürer moc dobře věděl, že namaloval své životní dílo.

Také v jednom dopise napsal: Lepší obraz, než ten můj v celé zemi není, dodala kurátorka.

O obrazu se dozvěděl císař Rudolf II. a zatoužil ho mít ve svých sbírkách.

Pro císaře ho pořídil panovníkův nákupčí uměleckých děl Hans von Aachen.

Císař neváhal za přírůstek do svých sbírek zaplatit horentních devět set dukátů.

Současná cena obrazu je nevyčíslitelná.

„Asi jako hodnota Karlštejna, nedá se říct,“ uvedla kurátorka.

Olýjomalbu o rozměrech 162 x 192 centimetrů z Benátek do Prahy přes Alpy nesli čtyři silní muži, zabalenou do koberců a položenou na tyčích.

V hradních sbírkách přečkala Růžencová slavnost i třicetiletou válku.

V roce 1782 v josefínské dražbě byla vyvolávací cena obrazu směšně nízká - jedna zlatka.

Koncem osmnáctého století se dostala do majetku Strahovského kláštera.

Premonstráti obraz nechali zrestaurovat v letech 1839-1841 Janem Grussem (1790-1855).

Gruss nejen odstraní mouchu na koleně Madony, ale přemaloval téměř celé nebe.

Opravdu kvalitního restaurování se Růžencová slavnost dočkala až ve 20.

Ve třicátých letech olejomalbu odkoupil stát.

O prodej se zasazoval především sběratel a ředitel předchůdkyně Národní galerie Vincenc Kramář.

„Jak uvádí jeden článek v dobovém tisku, jeden z důvodů, proč Vincenc Kramář chtěl, aby obraz získal stát, bylo, že klášter premonstrátů nebyl v té době ještě pro ženy přístupný, a proto se Kramář rozhodl, že chce obraz zpřístupnit českým ženám,“ objasňuje ředitelovy pohnutky Kotková.

Prvorepubliková vláda za obraz měla zaplatit tři miliony a zároveň převést do vlastnictví premonstrátů tři nemovitosti (statek Kynžvart a dvory Valdov a Hrzín).

Strahovský řád se v devadesátých letech obrátil na soud s tvrzením, že stát závazek nesplnil.

Autoportrét v kožichu z roku 1500. „Mne zaujal intenzivní, magicky upřený pohled.“

Někdy se to vykládá tak, že Dürer se připodobnil k podobě Ježíše Krista, ale tím chtěl říci, že on je ten následovník Ježíšův.

Kromě toho z portrétu čiší sebevědomí, pevné přesvědčení o tom, že je opravdu výjimečný, v čemž se projevuje i výchova jeho matky Barbary.

Zajíc, akvarel o rozměrech 25×22,5 cm, z roku 1502 vlastní vídeňská Albertina.

Před dvěma lety byl vystavován na velké výstavě.

Albertina vlastní 140 prací, to je největší dürerovská sbírka na světě.

Kresby jsou uchovávány v depozitářích a vystavují se zřídka aby se nepoškodily.

Je otázka, jak zajíce umělec namaloval, modelem mu určitě nestál.

Olga Kotková říká: „Domnívám se, že si přinesl zajíčka z louky do ateliéru.“

Nově objevená Dürerova grafika jasně dokazuje, že když se ve starobylé Praze sáhne do archivu, může to skončit i zcela mimořádným objevem.

Nedávný Týden Akademie věd přinesl prezentaci nového objevu.

Badatelky Sylva Dobalová a Markéta Kučerová nalezly zcela nečekaně v Knihovně Akademie věd první vydání slavného dřevořezu Albrechta Dürera (1471-1528).

Po skončení jedné přednášky si výzkumnice povšimly, že když pozvednou grafický list, který ukazovaly posluchačům, proti světlu, spatří něco, co připomínalo tiskovou vadu.

Když se znovu zadívaly na místo, kde zvláštnost objevily, pochopily, že jde o vodotisk.

Ten sloužil kdysi k označování výrobce papíru.

Jejich další kroky proto vedly do mezinárodního katalogu vodoznaček, v němž záhy zjistili, že „filigrán“ ve tvaru kotvy odpovídá vzácnému prvnímu vydání Dürerova dřevořezu.

Ačkoliv dílo nepodrobily infračervené analýze ani metodě C14, při rozboru díla podle mezinárodních katalogů bezpečně zjistily, že jde o mimořádný objev, na nějž by byl pyšný i fiktivní profesor Robert Langdon.

Srovnávací analýza ukázala, že platí všechna poznávací znamení.

Kromě jiného i délka doprovodného textu a tiskové mezírky v rámečku, který obrázek lemuje.

Obrázek obsahuje i legendární monogram AD a rok tisku.

Pět řádků, které jsou uvedeny nad kresbou, je také důležitým identifikačním znakem.

Pozdější verze mají trošku jiné znění: Jsou v nich pozměněna některá slova, někdy je text dokonce zapsán v jiném jazyce než v němčině, a to třeba v nizozemštině či italštině.

Text prvotisku také obsahuje chybné vročení. Namísto roku 1515 uvádí rok 1513.

Popisek má následující znění: „V květnu r. 1513 po narození Krista přivezli mocnému králi portugalskému, Manuelovi, do Lisabonu z Indie takové živé zvíře. Nazývají jej Rhinoceros (nosorožec). Zde je jeho portrét. Má barvu skvrnité želvy. A je pokryt tlustými, velmi pevnými pláty. Veliký je jako slon, ale je nižší a velmi dobře vyzbrojený. Na nose má silný a ostrý roh, který si brousí o kameny. Toto divoké zvíře je smrtelným nepřítelem slona. Slon se ho velmi bojí, neboť když na něj zaútočí, vrazí mu hlavu mezi přední nohy a rozpáře slonovi břicho, proti čemuž se slon nedokáže bránit. Neboť toto zvíře je tak vyzbrojeno, že mu slon nemůže nic udělat. Také říkají, že nosorožec je rychlý, strašlivý a lstivý.“

Nosorožec v Evropě a jeho šíření do Dürerovy dílny

Moravská kresbička putuje z Lisabonu do Norimberku.

Sám Dürer však zvíře nikdy neviděl.

Jak badatelky zdůrazňují, první zobrazení „nového zvířete“ pořídil moravský rodák Fernandes De Moravia v Portugalsku, kam 20. května 1515 připlula loď s nosorožcem, jejž portugalskému králi Manuelu I. věnoval indický vládce.

Moravan kresbičku rozeslal známým v Evropě. Tak se obrázek dostal až do Dürerovy dílny v Norimberku.

Ačkoliv není jisté, zda Dürer sám připravoval matrici, ani zda provedl tisk, dochovala se přípravná kresba podle portugalské kresbičky i doklad o autorství grafické úpravy výjevu.

Vzhled nosorožce byl totiž záměrně nadsazen, aby vynikla síla a mohutnost zvířete.

Víme to z Dürerových traktátů, kde se nad takovou stylizací zamýšlel.

Indický obrněnec

Nosorožec byl pro obyvatele Evropy velkou neznámou.

Existují o něm sice zmínky už z antiky, zejména od Plinia Staršího z doby krátce po přelomu letopočtu.

Tyto zmínky však časem zapadly, takže když portugalská loď přivezla zvíře v květnu 1515, byla to situace ne nepodobná prezentování mimozemské bytosti.

Obří zvíře, obrněné pláty jako středověký rytíř a s mohutným rohem na hlavě, neviděl v Evropě té doby asi nikdo.

Písemné zvěsti, které byly doprovázeny konkrétnimi ukázkami živočichů z nových světů nebo alespoň jejich obrázky, jitřily představivost obyvatel Starého kontinentu.

Nosorožec měl štěstí, protože dlouhou cestu z Indie přežil.

Utopil se však později u italských břehů na palubě lodi, na níž cestoval jako dárek papeži, od něhož chtěl portugalský král získat uznání územních nároků v Indii.

K papeži se zvíře nakonec dostalo, ale pouze jako vycpanina.

Historie nosorožce v Praze a význam pro sbírky Akademie věd

Do sbírek Knihovny Akademie věd v Praze se tisk dostal nejspíše díky sběratelské činnosti prvního ředitele instituce Františka Horáka na konci padesátých let 20. století.

Badatelky se domnívají, že příčinou kusých informací o díle bylo to, že tisk nepatřil mezi klasické knihovnické jednotky.

Jeho zaevidování bylo proto stručné a bez bližších informací o akvizici.

Přes dobrou probádanost Dürerova díla nevíme, kolik listů s nosorožcem bylo vytištěno.

Prvními vydáními se chlubí několik významných světových výtvarných institucí, například Britské muzeum, pařížský Louvre anebo Metropolitní muzeum umění v New Yorku. A nyní i Knihovna Akademie Věd v Praze.

Oblíbeným detailem obrazu je anatomicky nesprávný druhý roh, umístěný nad hlavou zvířete.

Může jít o záměr - růžek ukazuje na místo, kde je monogram umělce - ale nejspíše jde o dobové zkreslení.

Obraz na titulce - Hans Schäufelein; Narození Krista Zvěrokruh 12/2020 ...

Závěr a kontext dnešní interpretace

Za tou, co máš v duši svý.

1. Růžencová slavnost jako významné dílo a jeho rekonstrukce.
2. Historie nosorožce a jeho šíření do Evropy a do Dürerovy dílny.
3. Vliv Dürera na matematiku a techniky tisku v raném 16. století.

tags: #narozeni #krista #durer