Přesné datum založení kostela není známo, ale je jasné, že se tak stalo po husitských bouřích, při kterých byl v Nových Benátkách zpustošen klášterní chrám (dnešní zámecký) zasvěcený Panně Marii i s přilehlým klášterem Cyrilů, který byl založen roku 1349 Janem V. z Dražic na počest jeho strýce Jana IV. Z Dražic pražského biskupa. Tehdejší kaple sv. Máří Magdalény byla postavena na hradebním terénu poblíž severní hradební branky. Asi v letech 1561 - 1570 (někdy se uvádí až rok 1590) byl na jejím místě Jindřichem z Donína postaven chrám ve slohu tzv. opožděné gotiky a u něho založen hřbitov. Páni z Donína, kteří přispěli k rozkvětu města i celého panství, byli v této době již velcí zastánci a ochránci Jednoty bratrské, a proto při tomto chrámu založili její sbor. Jeho správcem se na krátkou dobu stal snad i pozdější biskup Jan Augusta.
Pomyslným sídlem Jednoty byla nedaleká Mladá Boleslav, nazývaná v té době též Řím na Jizeře pro svůj značný kulturní význam s ní spojený. Konec této doby relativního rozkvětu i konec činnosti Jednoty přinesla, stejně jako pro většinu Čech, třicetiletá válka. Benátky obsazovaly střídavě oddíly císařské, saské a švédské. Kostel byl v roce 1640 zpustošen, okna vytlučena a veškerý vnitřní mobiliář zničen. Bohoslužby se zde konaly jen jednou za rok a to na svátek sv. Máří Magdalény. Tento stav trval až do druhé poloviny 17. století.
Jelikož byl v této době kostel Narození Panny Marie zahrnut do zámeckého areálu, byl kostel sv. Máří povýšen na farní. Tato událost jistě přispěla k tomu, že roku 1664 začal tehdejší majitel Benáteckého panství a generál císařské armády za třicetileté války Jan z Werthu s generální opravou kostela. Pozdně gotickou stavbu nechal přestavět v barokním slohu. Během této nejvýznamnější opravy bylo přebudováno a zvýšeno především průčelí s hlavním portálem a na východní straně přistavěna čtvercová sakristie a oratoř se štítem, okna byla opatřena novými vitrážemi.
Interiér kostela doznal významnějších změn až o několik desetiletí později, kdy Benátky vlastnili páni z Klenové. Nejvýznamnějším z nich se stal Ignác Zikmund z Klenové, který byl přítelem jednoho z mecenášů barokního umění v Čechách - Františka Antonína Šporka - a snažil se mu vyrovnat. V této době se na benáteckém zámku potkává mnoho osobností tehdejší kultury a Nové Benátky se stávají jedním z jejich drobných venkovských center.
Nejúspěšnějším z nich byl Petr Brandl, který pro tehdy již děkanský kostel sv. Máří Magdalény vytvořil ve své dílně pozoruhodný oltářní obraz. Představuje světici ozářenou prudkým světlem, jak se modlí a vedle ní leží umrlčí hlava. Současně probíhala i celková úprava interiéru kostela. Roku 1740 byl opatřen kazatelnou s reliéfy čtyř evangelistů, zhruba o deset let později, tedy okolo roku 1750, přibyly dva boční oltáře.
Vlevo je zasvěcen sv. Barboře se sochami sv. Háty a sv. Barbory a v zaskleném tabernáklu je soška sv. Rosalie, na menze je potom reliéf stínání sv. Barbory. Oltář vpravo je zasvěcen Svaté rodině se sochami sv. Františků. Vrcholem interiéru je rokokový hlavní oltář od M. Gruma z roku 1760. Výše zmíněný starší obraz světice v rámu je nesen anděly a po stranách oltáře jsou sochy sv. Petra a Pavla na menze neumístěn reliéf Ježíše dobrého pastýře.
Za zmínku určitě stojí i cínová křtitelnice, která je významnou památkou tepeckého umění a je jedinou dochovanou částí původního interiéru. Byla zhotovena roku 1489 mistry Jiljím a Matějem z Nového Města Pražského. Opravena byla roku 1733, kdy také dostala nové víko. Farářem tu byl tehdy František Franzan, který v ní roku 1722 pokřtil mimo jiné i Jiřího Antonína Bendu, pozdějšího slavného hudebního skladatele.
V presbytáři byl také umístěn sedes knížete a arcibiskupa Antonína Petra Příchovského, který vlastnil benátecké panství od roku 1769 a zdejší farnost povýšil roku 1777 na děkanství. S titul oficiálně zanikl v polovině devadesátých let dvacátého století v rámci reforem druhého vatikánského koncilu, s jeho rodovým znakem. Od této úpravy se již zachoval interiér téměř beze změn. Přibyl jen poslední boční oltář Panny Marie vpravo u vítězného oblouku se sochami národních světců sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava (odcizena v roce 1995).
V roce 1878 proběhla oprava interiéru kostela a v roce 1892 byl zakoupen nový varhanní stroj z kostela sv. Před kostelem u bočního vchodu jsou tři reliéfy rokokových náhrobků (jeden částečně ukraden v roce 1999). První patří bývalému primasi Františku Rebensteicherovi z Blankenfeldu a je z roku 1730, druhý z roku 1743 Kateřině Gaigrové a třetí Dorotě, manželce Šaška z Mezihoře.
Na dnes již zrušeném hřbitově, rozkládajícím se kolem kostela, jsou pochováni významní farníci jako Václav Jaromír Picek a deska v jižní zdi kostela připomíná také poslední odpočinutí vlasteneckého básníka z doby národního obrození Věnceslava Rába. Na konci dvacátého století byl v interiéru upraven liturgický prostor podle doporučení druhého vatikánského koncilu.
Na přelomu století potom proběhla výměna střešní krytiny a části krovů, rekonstrukce exteriéru kostela, předsklení vitráží pocházejících z druhé poloviny 19. století a oprava jižní vitráže v presbytáři. U kostela stávala také dřevěná zvonice, která ale podlehla zubu času a do dnešních dob se nezachovala. Zvony z ní jsou dnes umístěny ve věži zámeckého kostela Narození Panny Marie vybudované roku 1702 a patří tedy ke kostelu sv. Máří Magdalény. Dalo by se to nazvat jakousi malou benáteckou anomálií.
Two two-choir two-spired chrám Navštívení Panny Marie patří k velmi známým poutním místům v oblasti Jizerské hory a je Národní kulturní památkou. Ve 14. století tady stál malý dřevěný kostelík, ten se postupným rozšiřováním stal významnou církevní památkou. K vysvěcení kostela došlo v září 1498 biskupem Janem ze Salhauzenu. Panství bylo dlouho majetkem Biberštejnů, posléze ho vlastnil Ferdinand I., rod Redernů, Albrecht z Valdštejna, Gallasové a Clam-Gallasové.
Za Gallasů pocítil zejména nově zbudovaný barokní kostel v Hejnicích největší slávy - poutě přitáhli i několik set-tisíců věřících. Návštěvníci zde mohou spatřit dřevěnou gotickou plastiku Hejnické Madony a další památky. Dochovaná část původně velkého betlému libereckého malíře Josefa Siebera je uvnitř chrámu k vidění v době vánoční. Autem sem z Liberce na Frýdlant vede I/13, vlakem do Hejnic po trati Liberec - Frýdlant, v Raspenavě přestup, autobus z Liberce přes Mníšek a Raspenavu. Necelé dva kilometry od Hejnic jsou Lázně Libverda. Pěšky po červené turistické značce.
Kompletní historie Benátek
Další součástí textu je souhrn různých poutních a sakrálních památek, jejichž význam přesahuje rámec jedné lokality a ukazuje evropské kontakty mezi Benátkami a českými zeměmi prostřednictvím architektury a umění.
tags: #navstiveni #chramu #1538 #benatky