Diecéze, bazilika a židovská čtvrť v Třebíči tvoří unikátní soubor památek, který svědčí o vrstevnaté historii moravského města a jeho vývoji od středověku po současnost. Město leží na obou březích řeky Jihlavy a dělí svou historii mezi klášterní zakládání, kolonizaci, hospodářský rozvoj i tragické kapitoly druhé světové války. Příběh Třebíče začíná založením benediktinského kláštera mezi lety 1101 a 1104 na návrší nad řekou, který postupně přerostl v centrum města a duchovního života.
V první polovině 13. století bylo pravděpodobně rozhodnuto přeměnit dřevěný klášerní komplex na kamennou formu a vznikla tak kostelní bazilika Panny Marie Nanebevzetí (bazilika sv. Prokopa), dnes jedním z UNESCO světových dědictví. Pod klášterem vzniklo tržní sídlo, kde se obchodníci a řemeslníci shromažďovali z širokého okolí. Pod vládou Přemyslovců Ottokara II. stál o závěru 13. století kolonizační město Třebíč na pravém břehu Jihlavy, zatímco židovská komunita se začala formovat na levém břehu a postupně se stala významnou součástí města.
Židovská čtvrť vznikla spontánně podél řeky a svědčí o životě komunity, která byla nucena žít v omezeném prostoru z důvodu politických omezení. Typická stavba čtvrti je často koncipována jako kondominátní dům s vysokou složitostí formy a různorodostí stylů; na ulici býval obchod či dílna, zatímco vyšší podlaží sloužila k bydlení. V blízkosti čtvrti stojí bazilika svatého Prokopa na kopci s výhledem na čtvrť a původně byla součástí benediktinského kláštera, který byl v 16. století nahrazen palácem, k němuž se kostel pojí.
Židovský hřbitov leží mimo židovskou čtvrť, za kopcem a má dvě části - starší z 15. století a novější z 19. století. Celý komplex židovské čtvrti, hřbitova a baziliky má vysokou míru autenticity a zachovalý je i hřbitov s množstvím náhrobních kamenů z různých období. Stavba čtvrti a její struktury si uchovaly původní materiály, konstrukce a jednoduché dekorace; mnoho interiérů zůstalo nedotčeno a vykazuje vysokou míru autenticity.
Historická hodnota Třebíče byla oficiálně uznána v roce 2003, kdy se bazilika svatého Prokopa, židovská čtvrť a bývalý židovský hřbitov staly součástí seznamu světového dědictví UNESCO, čímž se Třebíč stala dvanáctým místem v České republice na seznamu UNESCO. Třebíčská architektura si udržela autentické vrstvy od pozdního středověku až do 20. století; urbanistická struktura čtvrti i vztah čtvrti k bazilice a dalším historickým čtvrtím města zůstaly zachovány.
Správa památek probíhá v rámci města Třebíč ve spolupráci s Židovskou obcí Brno, farní správou římskokatolické církve (bazilika svatého Prokopa) a Kraj Vysočina (hlavní budovy bývalého klášera - později palác). Plán správy a pravidelné aktualizace se uplatňují kvůli rozsahu majetku a složitému vlastníckému uspořádání. Z hlediska ochrany je místo chráněné zákonem jako urbanistická památková zóna a částí vnitřní ochranné zóny spolu s přístupovými liniemi vizuální integrity celého areálu.
V průběhu dějin prošlo Třebíčí řadou zásadních změn. Gotická podoba města byla doplněna historizujícími fasádami, a kolem poloviny 14. století byly hradby města postaveny, čímž město zůstalo chráněné až do 18. století. Farní kostel svatého Martina získal barokní klenbu v 17. století a v jeho okolí vznikly později další sakrální stavby. Rozvoj města v 19. století a počátku 20. století byl spojen s průmyslovým rozvojem obuvi, zpracování kůže, nábytkářského průmyslu a dalších odvětví; výstavba gymnazií a nových průmyslových podniků posílila ekonomiku Třebíče.
V období druhé světové války postihla město, především židovskou komunitu, tragédie koncentračních transportů a ztráty velké části židovského života. Po válce došlo k obnově a rekonstrukci urbanistické struktury, avšak romantizující renesanční rysy města zůstaly jen v částečně dochované podobě. Rozvoj městské expanze v 70. a 80. letech byl spojen s výstavbou Dukovanské jaderné elektrárny a Dalešické vodní elektrárny na řece Jihlavě, což vedlo k rychlému nárůstu počtu obyvatel.
Nyní je Třebíč známá mimo jiné pro tehdejší židovskou čtvrť, kterou doplňuje kaple a synagogy a pro baziliku svatého Prokopa, která dohromady představují klíčové dílo světové kulturní dědictví. Město si i nadále udržuje pracovní plány pro správu dědictví a pravidelný dohled nad stavem památek spolu s orgány veřejné správy a náboženskými institucemi. Dědictví Třebíče slouží jako důkaz kontinuity a proměny evropské kultury a náboženství od středověku po moderní dobu.
- UNESCO světové dědictví: bazilika svatého Prokopa, židovská čtvrť a starý židovský hřbitov (2003).
- Historický vývoj: zakládání kláštera, kolonizace, rozvoj řemesel a obchodu, rušení a obnova ve středověku až po 20. století.
- Ochrana a správa: město Třebíč, Židovská obec Brno, farnost římskokatolické církve, Vysočina region; plánování a údržba památek podle mezinárodních standardů.
- Kulturní a sociální kontext: židovská komunita a její hřbitov, bazilika na kopci, urbanistická autenticita a architektonická rozmanitost čtvrtí.
Známá místa a poznámky: ve staré čtvrti lze navštívit Rejskou synagogu a model čtvrti z roku 1850 v Rejstrové synagoze; v blízkosti se nachází muzeum v domě Seligmana Bauera; Třebíčský zámek hostí Muzeum Vysočiny s expozicemi o geologii, světu portálů a o historii Valdštejnů na Třebíči a o lidech, místech a osudech.
Třebíč – město památek UNESCO | Židovská čtvrť, věž a Bazilika sv. Prokopa
Historické údaje a věcné detaily zůstávají klíčovými pro pochopení kontinuity kulturního dědictví Třebíče a pro zabezpečení jeho ochrany pro budoucí generace.