Nejslavnější rocková opera 20. století se stala během dvaceti let od české premiéry legendární klasikou. Zcela nové nastudování chce završit náročnou cestu souboru za moderním hudebním divadlem. Ostravská inscenace je odrazem doby, místa a lidí, pro které vzniká.
Muzikálový soubor Národního divadla moravskoslezského je držitelem světového rekordu. Jesus Christ Superstar se stal ikonou, která do České republiky dorazila i přes četná uvažování o jiných podobách představení.
Nejslavnější rocková opera 20. století, která se stala legendární klasikou, byla uvedena na ostravských prknech Divadla Jiřího Myrona pod režijním vedením Jiřího Nekvasila. První premiéra proběhla 17. 3. 2016, druhá 19. 3. 2016, a soubor se prosazuje moderním pojetím, které se posouvá mimo historické kulisy do současnosti.
Režijní a scénografický kontext
Na rozdíl od předchozích českých uvedení, kde byl děj často zasazen do historických kulis, ostravský Ježíš putuje do dneška. Neznamená to, že by režisér šel cestou čistě minimalistické výpravy; naopak výprava je monumentální. Scéna Davida Baziky je založena na replice baziliky Božského Spasitele, která stojí před divadlem, a dodává inscenaci monumentální rámec.
Kostýmy Marty Roszkopfové ilustrují posun k dnešku - obleky, džínové soupravy, minisukně či kožené bundy, Máří Magdalena nosí dredy a Pilát obléká vojenskou slavnostní uniformu. Moderní prostředí doplňuje i posun lokací do Ostravy, čímž vzniká silná místopisná rovina, která inscenaci dodává současný nádech.
Celé modernizování zaujalo čtenáře i diváky; drobné změny na textu provedené Michaelem Prostějovským, autorem přebásnění, byly zřejmé. Přidání písně Kaifáše a Annáše Tak zní naše vůle, inspirované filmem z roku 1973, a zároveň prodloužení verze Pilátova soudu patří mezi nejsledovanější změny - i když jejich dopad je pro fanoušky různý a subjektivní.
Hudba a herecké výkony
Hudba Jesus Christ Superstar zůstává silným pilířem inscenace - Jakub Žídek, Marek Prášil a Petr Košař se podílejí na zvukovém zajištění a aranžmenech, které musí být slyšitelné a zároveň umožňovat solistům i sboru dýchat. Hlasitost a vyváženost hudby jsou klíčové pro srozumitelnost textů a výraz sólistů.
Režisér Jiří Nekvasil využívá početnou company, která tvoří davovou masu, jenž Ježíšovi nejprve naslouchá a následně ho vydírá k ukřižování. Na jevišti se objevují přes čtyřicet členů company, a právě tato davová dynamika posiluje atmosféru a efekt šílenství davu.
Hudebně zřetelná romantika a taneční pojetí v ostravském nastudování nejsou hlavní doménou - choreografie spíše doprovází slova a hudbu, s výjimečným zaměřením na písně Song krále Heroda a Superstar. Nezřídka se ovšem věnuje pozornosti jednotlivým pěveckým výkonům a hereckému ztvárnění.
V hlavní roli Ježíše Krista se druhá premiéra blížila Lukášem Vlčkem (alternuje Peter Cmorík), což bylo od režiséra odvážné. Vlček zpívá barytonem a přináší originální barvu interpretace - v Getsemanské zahradě se potvrzuje jeho charakterová a herecká síla, která diváka dostává do centra dramatického děje. Ježíš je tak prezentován jako postava, kterou lze sledovat v řeči těla i ve zpěvu.
Jidáš Iškariotský je vnímán jako vypravěč muzikálu - postava, která plynule proplouvá scénou a sleduje Ježíše i ostatní. V Ostravě Jidáše alternují Lukáš Adam a Roman Tomeš. Romanova role přidává hereckou jistotu a výrazový potenciál, zatímco Adam mu dává silnou pěveckou linku. Máří Magdalénu, kterou ve scéně hrají tři herečky - Martina Šnytová, Vendula Příhodová a Hana Fialová - doprovází výrazná interpretace i náboj, který posouvá děj směrem k současnosti.
V Pilátově roli se v druhé premiéře objevil Roman Harok, alternovaný Tomášem Savkou. Role dvou Pilátů je doplněna i dalšími hereckými výkony, které spolu vytvářejí vyvážené herecké i pěvecké partie. K dalším významným výkonům patří Kaifáš Juraja Čiernika, který svým hlubokým hlasem dodává scénám grády a temný tón.
Scény a hudební úpravy
Drobná hudební úprava na konci Vše psát od prvních řádků je pro tradiční fanoušky citelná - působí jinak než dříve a působí odklon od známé struktury. Změny do obsahu zachycují motivaci kněží k odstranění Ježíše, kterou lze číst už z písně Zemřít by měl. Přidání písně Tak zní naše vůle vyvolalo rozmanité reakce, pro některé koncepce to bylo přínosem, pro jiné spíše extrémem.
Celkové zpracování Ostravy prezentuje kombinaci moderního ztvárnění a věrohodného rockového zázemí. Zvuk živého orchestru a jeho souhra s pěveckým ansámblem je pro store vysoce hodnocené a inscenace si zachovává energii a působivost hlediště. Davové scény jsou jedním z největších trumfů, které dokážou divákovi přiblížit atmosféru, kterou dílo vyzařuje.
Kontrast mezi původními texty a novým přístupem k postavám vzniká zejména v moderním pojetí, kde ostravská scéna a kostýmy vytvářejí výjimečný obraz. Herecké výkony jsou obecně hodnoceny jako vysoce profesionální, s výjimečnou souhrou company a živým orchestrem, ačkoli někteří diváci postrádají tradiční určitou chemii mezi hlavními postavami.
| Role | Herec | Poznámka |
|---|---|---|
| Ježíš Kristus | Lukáš Vlček / Peter Cmorík | alternace, baryton |
| Jidáš Iškariotský | Lukáš Adam / Roman Tomeš | významné herecké vedení |
| Máří Magdaléna | Martina Šnytová / Vendula Příhodová / Hana Fialová | více alternací |
| Pilát Pontský | Roman Harok / Tomáš Savka | druhá premiéra |
| Kafiáš | Juraj Čiernik | hluboký sametový hlas |
Výkony dalších rolí působí vyrovnaně a profesionálně, což umožňuje plynulý průchod příběhem. V Ostravě se inscenace posunuje směrem k dnešku, a to včetně prostředí, flow scény a vizuální prezentace - i když některé hudební úpravy zůstávají pro některé fanoušky nevyřčené a vyvolávají různé reakce.
Závěr
Inscenace Ostravy je svěží a ambiciózní, a přesto si drží výjimečnou kvalitu hudebních i hereckých výkonů. Drum a orchestr vynikají, a to i v náročných pasážích, které vyžadují mohutný zvuk i citlivé zvládnutí textu. Příběh Ježíše, Jidáše a Máří Magdalény zůstává nadčasový, a ostravské nastudování ukazuje, že rocková opera může být i v moderní interpretaci silným kulturním prožitkem.