Barokní sloup Nejsvětější trojice z roku 1752 se nachází na náměstí Míru. Byl vysekán z pískovce a jeho výška je 8,8 m. Pochází z dílny místního sochaře Kleina. Mezi jeho nejlepší díla ve Šluknově patří kromě sousoší i sochařské výzdoby kazatelny a oltářů v kostele Sv. Václava. Sloup Nejsvětější trojice se nachází uprostřed šestiboké kuželkové balustrády, z níž vystupuje jednolitý blok základního soklu, který je na hranách opatřen pilíři. Nad nimi jsou pak umístěny sochy tří patronů v mírně nadživotní velikosti - sv.Václav, sv.Florián a sv.Jan Nepomucký. Sloup pokračuje vzhůru ve formě trojbokého obelisku, z něhož se od vrcholu ve spirále odvíjejí oblaka s hlavami sedmi andílků. V dolní třetině jehlanu obelisku je osazeno titulní sousoší Nejsvětější trojice s patřičnými atributy a u jeho nohou pak sedí na oblaku sv.Panna Maria.
Nápad k záměru umístění a popisu místa je součástí širšího kontextu sakrálních památek v regionu Českého nizozemí. Trojboká kaple Kaple Nejsvětější Trojice u Mikulášovic je označována jako významná sakrální památka v regionu. Trojboká kaple, jak se této stavbě nejčastěji říká, je mezi podobnými stavbami v regionu výjimečná nejen architektonickým řešením, ale i nezvyklou mohutností. Kaple byla dokončena v letech 1736-1742, a její stavba pochází z pískovcových kvádrů ze Labských pískovců. Interiér kaple kdysi obsahoval tři výklenkové oltáře, z nichž jeden byl věnován památce svaté Panny Marie, což odráží mariánský kult v předválečné historii Českého nizozemí. Po poválečných událostech zůstávala kaple opuštěná a chátrala, avšak nyní se stala turistickou atrakcí a významnou památkou, která leží na trase Mariánské modré poutní cesty a zároveň vyznačuje hranici mezi Českosaským Švýcarskem a Českým Nizozemím.
Trojboká kaple je postavena z pískovcových kvádrů a nachází se na místě původní dřevěné kaple; mezi lety 1736 a 1742 ji na místě původní kaple vybudovali místní stavitelé z Lipové a Mikulášovic. Vnitřní prostory dříve obsahovaly tři výklenkové oltáře, z nichž jeden byl věnován Marii. Interiér kaple bohužel stále připomíná období poválečné devastace, což je patrné na archivních fotografiích. Z vnějšku kapli rámuje trojúhelníkový půdorys symbolizující Trojjediného Boha, tedy Svatou Trojici. Kromě architektonické výjimečnosti kaple je známo, že v 19. století došlo k úpravám interiéru v novogotickém stylu a že vitráže z roku 1887 doplnily prosvětlení kostela v Jindřichovicích pod Smrkem, což dokumentuje dopisovaný kontext. Vitrážové výplně v presbytáři zobrazují čtveřici světců a jsou zapuštěny do renesanční edikuly s kladími a anděly, čímž se stávají významným dokladem doplňkové výzdoby v období přelomu 19. století a naznačují vlivy novogotiky v regionu. Donátorem jednotlivých oken byl Johann Felix Heintschel von Heinegg, pocházející z Jindřichovic pod Smrkem; okna byla věnována rodinou a mají dedikační nápisy v němčině. Tyto vitráže patří k nejmladší vrstvě stavebních úprav kostela, přesto jsou významným kulturním dokladem dané doby a odrážejí pestré kontakty s okolním průmyslovým i kulturním prostředím západních Saska a Čech.
V blízkosti kostela Nejsvětější Trojice stojí Křížová hora s křížovou cestou a kaplí Povýšení sv. Kříže, která patří mezi 14 křížových cest na Šluknovsku a obsahuje 11 rokokových zděných kapliček s reliéfními výjevy pašijového příběhu. Farní kostel Nejsvětější Trojice se nachází v jižní části hřbitova; písemné prameny uvádějí zasvěcení sv. Barboře v roce 1665, následné zasvěcení sv. Jindřichovi a v roce 1713 k kostelu připadá patronát Nejsvětější Trojice. Současná podoba kostela vznikla podle literatury v roce 1670 přestavbou staršího objektu z druhé poloviny 15. století; v 18. století došlo k dalším úpravám interiéru a v letech 1683-1771 měl kostel statut filiálního kostela spadajícího pod kostel sv. Kateřiny v Novém Městě pod Smrkem. V roce 2010 bylo objeveno středověké zdivo věže a dochovaný relikt štítu starší středověké lodi. Hlavní vstup do kostela je na západní straně; před ním stojí štíhlá hranolová věž s cibulovou bání, lucernou a křížem, ke které přiléhají schodišťové přístavky. Okna presbytáře byla doplněna vitrážemi zobrazujícími svaté Veroniku, Felix, Julii a Františka Xaverského; vitráže doplňuje renesanční edikula s kladími a andělskými postavami. Tyto okna ztvárnila firma Glasmalerei C.L. Türke ze Žitavy, donátorem byl Johann Felix Heintschel von Heinegg, často spojovaný s rodinou a jejich podnikáním v textilním průmyslu, které mělo významné exportní kontakty po Evropě a do dalších regionů. Vitráže v kostele v Jindřichovicích pod Smrkem tedy slouží jako důkaz propojení místní kultury s širším křižováním kulturních a průmyslových vlivů regionu.
Odkud vychází současný význam: Kaple a sloup tvoří propojovací bod mezi tradičním duchovním dědictvím a moderní turistickou infrastrukturou. Kromě samotných staveb se region vyznačuje i významnými pěším a cyklistickými trasami, včetně Mariánské modré poutní cesty, která propojuje mikulášovické a brtníky a vede kolem trojboké kaple až na Hančův vrch a k rozhlednám Weifberg a Tanečnice. Přímo kolem Trojboké kaple prochází cyklotrasa č., což ukazuje na současnou integraci náboženských památek do rekreačních aktivit návštěvníků. U některých map je prostor kolem kaple označován různě („Upěti lip“ nebo „U pěti lip“), což svědčí o místních názvových variacích a potřebě jednoznačné orientace. U samotného kostela lze sledovat postupné vrstvy historiografických zázemí od raného baroka po novogotiku a vitráže z období konce 19. století, které doplňují zásadní ikonografii s důrazem na svaté a mariánské motivy.
tags: #nejsvetejsi #trojice #ceske #svycarsko