Dějiny lidstva jsou dějinami válek. Jako by každý den s sebou přinášel důvody, proč bojovat a mrhat mnohdy nevinnými životy. Ani v novověku tomu nebylo jinak. Zbláznili bychom se, kdybychom na všem zlém nehledali nějaká pozitiva. S příchodem novověku, zejména pak jeho velice významné etapy renesance, se k lepšímu změnil přístup k běžnému poddanému, nebo lépe, k občanovi. Města se začala starat o své chudé v chudobincích, o nezaopatřené děti v sirotčincích. Vznikaly nové nemocnice a školy. Pro ty, co poznali „madam Válku“ bezprostředně a okusili všech jejich svodů, pro zmrzačené a nemohoucí vojáky vznikaly v metropolích tzv. invalidovny. U nás třeba přímo v Praze. Ano, pokud se řekne Invalidovna, většina z nás si představí právě tu pařížskou. Právem. Nejedná se jen o světově proslulou vojenskou nemocnici a domov pro válečné veterány, ale i o jednu z nejznámějších a nejkrásnějších pařížských památek. Málokdo však o ní něco ví. Ludvík XIV. byl velkým panovníkem, skutečným symbolem sjednocené Francie. Za svou více než sedmdesát let dlouhou vládu podporoval kromě vědy, vzdělání a umění i sociální politiku. Roku 1670 se Ludvík XIV. rozhodl vystavět palác pro staré a nemocné vojáky, kteří se obětovali pro Francii. Jeho slovo bylo rozkazem, a tak se skutečně stalo. O 6 let později, tedy v roce 1676, stálo již na předměstí Paříže jádro Invalidovny. To se po dalších 32 let rozšiřovalo, například o kapli, kterou rozhodně vojáci ztrápení bolestmi a výčitkami potřebovali. Celkem komplex budov Invalidovny pokrývá 17,5 hektaru a uvnitř se nachází neuvěřitelných 15 nádvoří. Ačkoliv původně měla nemocnice sloužit jen pro válečné invalidy, její role nakonec byla mnohem větší a zářnější. V den Velké francouzské revoluce, 4. července 1789, nebyla role vojenské nemocnice zrovna záviděníhodná. Právě ve sklepech Invalidovny toho dne rozlícený pařížský lid našel muškety a děla, které ještě v ten den obrátil proti Bastile. Napoleon Bonaparte zemřel sice v roce 1821 na ostrově Sv. Heleny, ale v Invalidovně našel místo svého posledního odpočinku až o několik let později. V roce 1840 se sám francouzský panovník Ludvík Filip přičinil o to, aby ostatky této velké francouzské osobnosti byly přesunuty do Paříže, do Invalidovny. Pod zlatou kopuli, kde hrob Napoleona můžeme najít i nyní, se přesunul v roce 1861. Po dokončení rekonstrukce Invalidovny zde Napoleon Bonaparte konečně našel svůj klid. Slyšeli jste o Dreyfusově aféře? V roce 1894 francouzská rozvědka přinesla informace o tom, že by se na vysokém armádním postu měl nacházet německý špión. Právě před Invalidovnou byl téhož roku Alfred Dreyfus, kapitán francouzského dělostřelectva židovského původu, až ostudně degradován a odsouzen k vězení na Ďáblově ostrově ve Francouzské Guyaně. Pozdější informace vinu Dreyfuse vyvrátily a on byl o několik let později zproštěn viny. Na přelomu 19. a 20. století vzniklo v Invalidovně velké Armádní muzeum. Funguje dosud a řadí se tak mezi nejstarší armádní muzea v Evropě. Invalidovna na svůj původ a hlavní účel nezapomněla ani do dnešních dní. Ačkoliv se prostory pro vysloužilé vojáky dávno změnily a přesunuly do menšího, v areálu Invalidovny stále sídlí Národní institut pro válečné veterány, který provozuje domov pro seniory, lékařské, chirurgické a poradenské centrum. A to je právě to, čím je Invalidovna výjimečná. Při její návštěvě neuvidíte jen prázdné zdi, které smutně vzpomínají na svou dávno zašlou slávu, ale historický odkaz, který stále dýchá. Navíc tento odkaz žije ve formě okázalého barokního skvostu.
"Již zvenku Invalidovna silně zapůsobí na každého kolemjdoucího. Co teprve návštěva interiérů? Pro milovníky vojenství je téměř povinností si projít zdejší rozsáhlé muzeum a také Dóm Invalidovny s hrobem slavného císaře a vojevůdce Napoleona I. Projížďka po Seině při západu slunce, piknik u Chrámu lásky, večer v rytmu tanga nebo šálek horké čokolády v jedné z nejslavnějších pařížských cukráren.
