Fanoušci brněnské Zbrojovky navštívili v úterý zasedání městského zastupitelstva. Touží po návratu fotbalu za Lužánky. Na trávníku se proháněly legendy československého fotbalu, které z tribun pravidelně hnaly desítky tisíc fanoušků. A v roce 1978 zde Zbrojovka dokonce oslavila jediný titul v klubové historii.
Lužánky. Ikonické místo brněnského fotbalu, které dlouhá léta chřadlo, je najednou pro Zbrojovku opět hlavním tématem. „Věřím tomu, že nikam jinam nebude na Zbrojovku chodit tolik lidí jako na nový stadion za Lužánkami,” říká legendární brankář Zbrojovky Josef Hron. Tohle místo dýchá historií.
Po dlouhá desetiletí byl stadion za Lužánkami vyhlášený mimořádnou kulisou i výjimečnými diváckými návštěvami. Třicet tisíc fanoušků na zápase? Žádný problém. Na tribunách se několikráte sešlo i více než čtyřicet tisíc příznivců, oficiální rekordní návštěva je ještě dokonce o více než deset tisíc vyšší.
„Za Lužánkami takové návštěvy byly tradicí. Přišel jsem z Blanska do dorostu Zbrojovky v roce 1968 a tehdy jsme jako dorostenci za Lužánkami hráli zápasy těsně před áčkem. Ve druhém poločase už na náš zápas bylo na tribunách klidně patnáct tisíc lidí, na áčko pak bylo úplně plno. Byl to stadion, který na vás okamžitě zapůsobil, já měl to štěstí, že na mě potom takhle působil dalších patnáct roků,” vzpomíná další legenda Zbrojovky Karel Jarůšek.
Právě on společně s Hronem patřil do zlaté party, která na legendárním stánku oslavila dosud jediný titul Zbrojovky. Na lavičce tehdy seděl Josef Masopust, desítky tisíc fanoušků pravidelně vítaly hráče Zbrojovky pokřikem „Už jsme tady!” a na jaře roku 1978 si společně užili mistrovské oslavy, které se u některých protáhly do celého týdne.
„Nadšení začalo už před titulem, diváci vytvářeli neskutečnou kulisu. Přicházeli jsme ke stadionu vždy hodinu před zápasem a nemohli jsme ani projít dovnitř, protože plac před ním byl plný lidí, kteří zůstávali v okolí i po zápase,” líčí Hron. Přitom tehdy už se vytvořila fanouškovská komunita, která zápasy za Lužánkami brala jako společenskou událost, ke stadionu mířila klidně dvě hodiny před zápasem, aby prvně s přáteli u piva a klobásy probrala novinky, následně si užila dění na trávníku.
Unikátní atmosféra vydržela až do devadesátých let, kdy za Lužánky na zápasy nejvyšší české soutěže chodily rekordní návštěvy, kterým se dosud ani zdaleka nic nepřiblížilo. V říjnu 1996 sledovalo duel Zbrojovky a Slavie 44120 diváků. „Před takovými návštěvami se za Lužánkami hrálo skvěle. Bylo to neskutečné, člověk opravdu až cítil tu sílu z obecenstva, šel mu mráz po zádech. Pro Brno byly Lužánky chrámem fotbalu,” podotýká Zdeněk Valnoha, který nastoupil do památného duelu se Slavií, za Zbrojovku odehrál přes 160 utkání.
Přestože poslední ligový zápas se na legendárním stadionu odehrál v roce 2001, poslední týdny dokazují, že Brno žije Lužánkami i o téměř čtvrt století později. Jakmile se s nástupem Vojtěcha Kačeny do Zbrojovky objevila možnost návratu klubu do svého domova, ve fanoušcích se vzbudila euforie, hromadně opět podepisují petici, chystají tematická chorea, v úterý dokonce vyrazili na jednání zastupitelstva.
Společenská událost „Stadion má svou historii. Spoustu lidí k němu má mimořádný vztah, na Srbskou pak ani nechtěli chodit, protože Zbrojovka pro ně byla spojená s Lužánkami. Ke stadionu chodili mnohem dřív, než začal zápas, nebylo to jen o fotbale, ale o setkávání se, vznikla z toho společenská událost. Lužánky tomu nahrávají, kdyby tam vyrostl nový stadion, tak by to bylo přesně jako v zemích na západě, kde jsou často v okolí stadionů velká prostranství,” porovnává Pavel Holomek, dvojnásobný nejlepší ligový střelec Zbrojovky, který za Lužánkami nastoupil téměř dvěstěkrát.
Ten navíc připomíná i velmi výhodnou lokalitu ikonického stánku v rámci Brna. „Vlastě tam příliš nemusíte řešit dopravu. Vždy skončil zápas a lidi vyrazili na vlak a šalinu nebo se klidně pěšky rozešli domů. Třeba u Komety je to podobné. Rondo se naplní fanoušky, kteří se po utkání vydají pěšky na vlak či šalinu, i když to se samozřejmě bavíme maximálně o necelých osmi tisících lidí,” nastiňuje Holomek.
Návrat Zbrojovky za Lužánky by byl obrovskou událostí pro fanoušky i současné hráče, možná ještě více by ho však uvítaly bývalé osobnosti a legendy Zbrojovky. Některé z nich se dennodenně schází v nedalekém Bobycentru, kde vzpomínají na zlaté časy brněnského fotbalu. „Vzpomínek je moře, už je pomalu zapomínáme, právě proto si je vždy společně připomínáme u kafe,” usmívá se Hron.
Brno prostě věří, že po několika neúspěšných snahách už tentokrát návrat Zbrojovky domů klapne. „Neumím si ani připustit, že by nový stadion Zbrojovky vyrostl někde jinde a za Lužánkami by místo něho vyrostly baráky. Klidně půjdeme demonstrovat na radnici, aby to vyšlo,” říká s mírnou nadsázkou Hron. „Prostranství, které je za Lužánkami, je úplně unikátní, to víme všichni,” navazuje na něho Holomek.
Jisté je, že oživení slavného místa je nejblíže ze všech pokusů. Komplikací ale před novým vedením Zbrojovky stojí ještě dost. „V životě už nikdo jiný s takovou nabídkou nepřijde. A pojďme si říct, že nový stadion za Lužánkami by byla odměna nejen pro fanoušky a současné i bývalé hráče, ale pro celou jižní Moravu.
Tanah Lot „země v moři“ je jedním z nejposvátnějších chrámů Bali. Přírodní a kulturní kontext vázaný na mýtus o Karni Matě a Tanah Lot roste z legend, které jsou propojené s vírou a krajinou. Když stojíte na útesech a díváte se, jak se slunce noří do moře, pochopíte, proč se říká, že na Bali je každý západ slunce modlitbou.
