Neviditelný Bůh zjevuje sebe sama svým dílem - stvořením, které nese na sobě viditelné stopy Hospodinovy slávy. Kdo je schopen vidět, vidí. Hospodin zjevuje svou vůli svým slovem a ihned ji proměňuje v hmatatelnou skutečnost. Pronáší slova a slovem také tvoří. Kdo je schopen Boží hlas slyšet, slyší.
První slova, jimiž Bůh promluvil k člověku, zněla: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ První zmínka o tom, že lidé se začali bát, když Boží hlas uslyšeli, je v Genesis 3,8: „Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku.“
Zákaz jedení ovoce ze stromu poznání byl pronesen jen k Adamovi; Eva ho znala od Adama. V Mojžíšových knihách se dočítáme, že Bůh promluvil k Sáře, která nevěřila, že by mohla otěhotnět: „Ale ano, smála ses.“ (Gn 18,15) K Evě i k Sáře Bůh mluvil káravě, a to často prostřednictvím Božích poslů - andělů.
Hospodin takto promlouval i k Hagaru a Marii z Nazareta; avšak zprávy o těhotenství a mateřství bývaly spojeny s zaslíbením. Ježíš během svého pozemského života mluvil k ženám často v různých záležitostech. Hospodin mluvil k mnoha lidem ve snu a z různých míst: z ohně, z hore, z mračna či z oblaku, z nebe, a často z místa nad truhlou svědectví.
Různé způsoby Božího mluvení a vztah člověka k hlasu
Setkání s Božím hlasem nebylo pro obyčejné lidi snadné; proroci bývali pronásledováni nebo zabíjeni. Když Bůh přestane k člověku mluvit, není to odstranění jeho vůle, ale spíše skutečnost, že člověk již neslyší. Naslouchání Božímu hlasu vyžaduje vnímavost: nejen tichý hlas v modlitbě, ale i vnímání Boží vůle v jednání druhých lidí a v různých událostech kolem nás.
Davidova zkušenost ukazuje, že Hospodin s ním mluvil v různých dobách, dokud David plnil Boží vůli. Když se David dopustil hříchu s Batšebou, Bůh k němu promluvil prostřednictvím proroka Natana. Slovo Hospodinovo tak ukazuje, že Boží hlas má vždy konkrétní etický a morální rozměr a úzce souvisí s Boží vůlí vůči lidu.
Nakonec, když Bůh mlčí, je možné, že Hospodin nadále mluví, jen člověk neposlouchá. Prorocký hlas se může ztratit, pokud lidé ztratí naslouchavost; tehdy lidé spoléhají na „slovo“ psané v deskách zákona a prorocké spisy.
Zázrak a porušení „přírodního řádu“
Podle biblického poselství byly „přírodní řády“ Boží nástroje, jimiž Bůh stvoření řídí a udržuje. Zázrak není pouhým projevem nadpřirozeného, ale Božím činem, který nás vrací k Boží realitě. Zázraky se mohou dít i skrze lidské ruce, a víra je pro jejich poznání darem, ne produktem samotného zázraku.
Slova jako ot, teras či thauma ukazují na Boží záměr a zjevení Jeho slávy; jejich významy zahrnují údiv, znamení a zásah, který potvrzuje Boží plány. Zázrak tedy nemusí být důkazem víry u těch, kdo ji odmítají; víra sama otevírá oči pro zázrak. Naopak, Boží zásahy vedou k poznání Jeho přítomnosti, lásky a milosti, a často směřují k překonání iracionality času a smrti.
Prorocké poselství a jejich význam pro dnešek
Prorocké texty a jejich mluvení o Boží vůli bývají chápány v kontextu tehdejšího jazykového vyjádření, avšak jejich jádro zůstává: Bůh mluví ke svým lidem, kdykoliv jsou otevřeni. Písmo ukazuje mnoho případů, kdy Bůh prostřednictvím Ducha svatého, snů, vizí a slova proroků ukazuje cestu, potvrzuje pokoj srdce a vyvedení z bezvýchodných situací.
V současnosti je důležité rozlišovat mezi Božím hlasem a lidskou interpretací. Když Bůh mluví, Svatý Duch v nás potvrzuje pokoj v srdci. Jednak musí být poselství v souladu s psaným Božím slovem (Ga 1,8-9). Tím se zamezí šíření falešných zjevení a umožní skutečné vedení Božím Duchem.
Whitefield a probuzení: hlas, který otřásal národy
George Whitefield byl klíčovým hlasem 18. století. Jeho kázání, silný a jasný hlas a oddanost Kristu vedly k probuzení v Americe a Británii. Jeho učení o novém narození a Regeneraci formovalo duchovní dění tehdejší doby; jeho slova a životní příklad ukázaly, že Boží hlas může změnit celé společnosti. Whitefieldova služba a způsoby, jakými se snažil zasáhnout široké publikum, ilustrují, že Boží lid potřebuje hlasy, které vytrhnou z apatie a vedou k opravdové víře a pokání.
V jeho kázáních šlo o jasné vyzývání k proměně života, nikoli o pohodlí. Hlasy probuzení nemusí být příjemné, ale musí odhalovat Boží vůli a vyvádět z hříchu. Whitefield a jeho současníci ukazují, že Boží hlas není pouze teoretickým konceptem, ale životní realitou, která má moc změnit srdce a, skrze něj, i svět kolem nás.
Praktické důsledky pro dnešního čtenáře
Každý člověk by měl rozvíjet zvyk tichého naslouchání Bohu, rozlišovat Boží hlas od ostatních myšlenek a nechtít nahrazovat Boží slovo lidskými představami. Písmo uvádí, že Slovo Boží je živé a ostřejší než dvousečný meč; a že testem je shoda s psaným Slovem (Žd 4,12; Ga 1,8-9).
V dnešní době lze - mimo tradičním kanálům - nalézt Boží světlo i v reakcích církve na nouzi, utrpení a pronásledování. Bůh stále mluví skrze Ducha svatého, skrze ztišení a meditaci nad Božím Slovem, a skrze svědectví církve. Celé Písmo ukazuje, že Bůh mluvil a stále mluví, a že Jeho hlas je záměrem k našemu dobru a k Jeho slávě.
