Význam slova koncil

Koncil (z lat. concilium - rada, porada) nebo též synod (z řec. σύνοδος - setkání) je církevní sněm biskupů, který má za cíl projednat a urovnat záležitosti týkající se církevní nauky a praxe. Obecně je koncil ve vlastním a přísném slova smyslu shromáždění biskupů Církve katolické svolaných k tomu, aby soudili a rozhodovali o záležitostech církevní nauky a kázně, a to pod legitimní (zákonnou) autoritou.

Nejprve se zamyslíme nad tím, co vlastně vůbec je koncil. Koncil se také označuje slovem synod (případně synoda), které je pro změnu řeckého původu. Pochází od řeckého slova synodos (přesněji od polatinštělé podoby tohoto slova synodus), které vzniklo ze slov syn a hodos. Slovo syn znamená česky příslovce zároveň, spolu a předložku s, se a slovo hodos znamená cesta, stezka, chůze, takže synod je podle své etymologie schůze. V naší práci budeme užívat termín koncil, protože je podle našeho názoru pro svou největší specifičnost termínem nejvhodnějším: má ze všech tří pojmů nejmenší rozsah (a největší obsah).

Druhy koncilů a rozlišení od synod

Podává nejprve etymologický rozbor pojmů koncil a synod. Poté definuje pojem koncilu pozitivně i negativně, tj. odlišením od diecézního synodu, biskupského synodu a biskupské konference. Dříve než přistupuje k výkladu ekumenického koncilu, uvádí ještě koncily partikulární - provinční a plenární.

Dalším církevněprávním orgánem, pro který se sice užívá označení synod, ale který opět není koncilem v pravém a přísném slova smyslu, je nový orgán, jenž vznikl po Druhém vatikánském koncilu: biskupský synod. Koncilem není biskupský synod proto, že nemá právo rozhodovat. Další druh shromáždění biskupů, který není koncilem, je biskupská konference, respektive její plenární zasedání: ve své dnešní podobě je - stejně jako biskupský synod - novým typem církevněprávního orgánu. Od koncilu se liší biskupská konference tím, že nemá vlastní zákonodárnou moc, ale jen zákonodárnou moc delegovanou, tj. svěřenou jí papežem, a to buď obecně kodexem nebo zvláštním pověřením.

Synod či synoda je shromáždění biskupů, kteří jsou vybráni (tedy je to malá skupina z biskupů) k jednání nad nějakým tématem. Může jít o určitou zeměpisnou oblast nebo o konkrétní téma. Dnes církevní právo odlišuje biskupskou synodu od diecézní synody. Biskupskou synodu svolává papež a konzultuje s vybranými lidmi, především biskupy různá témata. Diecézní synoda představuje podobě konzultaci na úrovni místní církve. Synoda sama nemůže rozhodnout o nějakém dogmatickém postoji. Vždy jen předkládá papeži pohled na určitou věc a papež ze synody sepisuje závěr (často formou písemného dokumentu, např. papežské exhortace).

Ekumenický (všeobecný) koncil - definice a znaky

Podle výše uvedeného rozdělení koncilů se druhý základní druh koncilu nazývá všeobecný (universale, generale) nebo ekumenický (oecumenicum). Ekumenický koncil je shromáždění biskupů Katolické církve svolaných z celého křesťanského světa k tomu, aby soudili a rozhodovali o záležitostech církevní nauky a kázně, a to pod autoritou papeže.

Srovnáme-li tuto definici s obecnou definicí koncilu, vysvitnou nám specifika ekumenického koncilu, tedy to, co ekumenický koncil činí ekumenickým a čím se odlišuje od ostatních druhů koncilu. Jak už bylo řečeno, v případě koncilu užíváme označení ekumenický, protože jde o shromáždění biskupů z celého světa. Základ však mají oba významy slova ekumenický společný, totiž vyjádření něčeho celosvětového: v případě koncilu celosvětového episkopátu Katolické církve a ve významu druhém celosvětového křesťanstva.

Účastníci ekumenického koncilu

Účastníky ekumenického koncilu je nejprve třeba rozdělit na ty, kdo mají rozhodující hlas (suffragium deliberativum) - jen ti se nazývají koncilní Otcové (Patres concilii) - a na ty, kdo tento rozhodující hlas nemají a mají nanejvýš hlas poradní (suffragium consultivum). Vlastním právem se mohou a mají účastnit s rozhodujícím hlasem ekumenického koncilu všichni biskupové Církve katolické, jak to i ostatně vyplývá z definice ekumenického koncilu.

V minulosti se koncilů též zúčastňovali světští panovníci nebo jejich vyslanci, aby koncil chránili, případně i předkládali své návrhy, a heretici a schismatici, aby se před koncilem zodpovídali ze své hereze nebo schismatu. Jako i ve středověku se jich účastnili teologové, pozorovatelé z jiných církví atd., ale v minulosti neměli možnost hlasovat nad závěry synody. To se změnilo v novodobých dějinách na současně běžící synodě.

Podmínky ekumenicity koncilu

Podmínkami vyžadovanými k tomu, aby nějaký koncil byl ekumenický, jsou už zmiňovaná specifika ekumenického koncilu, totiž to, že jde o shromáždění biskupů svolaných z celého křesťanského světa a že je pod autoritou římského papeže. Vyžaduje se, aby byli svoláni na koncil všichni biskupové. Tak na prvních osmi východních koncilech byla jen velmi slabě zastoupena západní latinská církev, avšak toto zastoupení se chápe jako dostatečné, neboť zde byl většinou svými legáty zastoupen papež. Tyto východní koncily také projednávaly otázky, které západní církví momentálně nehýbaly (na druhé straně to byly většinou otázky týkající se víry celé církve). Podobně na tridentském koncilu bylo hlavně zpočátku přítomno poměrně dost málo biskupů, a přesto se tento koncil chápe jako ekumenický.

Mluvili jsme o tom, že papež svou autoritu nad ekumenickým koncilem vykonává tím, že ho svolává, že mu předsedá a že ho potvrzuje. Avšak z těchto tří způsobů vykonávání jeho autority nad koncilem je zcela nutné pouze to třetí, totiž, aby koncil potvrdil.

Historický kontext a význam

Apoštolové - biskupové - se museli sejít, aby rokovali o zásadních otázkách života z víry (Sk 15). Další klíčový sněm (koncil) známe z roku 325 (Nicejský koncil), který formuluje vyznání víry, jak ho dnes recitujeme při mši. Koncil svolal císař Konstantin - křesťanský konvertita - krátce poté, co křesťané získali náboženskou svobodu díky Milánskému ediktu z roku 313. Více než 300 biskupů se tehdy sešlo, aby vyhlásili jednotné vyznání víry, vyřešili zásadní spory o podstatu Krista a upevnili jednotu církve, kterou rozdělovala ariánská hereze.

Hlavní otázkou sporu bylo, kým skutečně je Ježíš Kristus. Podle ariánství byl Kristus stvořený - tedy měl počátek, nebyl věčný a neměl stejnou božskou podstatu jako Bůh Otec. Nicejský koncil tuto nauku jasně odmítl a potvrdil, že Syn je „zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem“. Vzniklo tak nicejské vyznání víry, které křesťané po staletí vyznávají.

Ačkoli měl koncil podporu císaře, jeho závěry nebyly ihned všeobecně přijaty. Spor o Kristovo božství pokračoval ještě desetiletí a někteří pozdější císaři znovu ariány podporovali. Teprve v roce 380 prohlásil císař Theodosius I. křesťanství za státní náboženství Římské říše. O rok později, na prvním koncilu v Konstantinopoli, bylo nicejské vyznání víry potvrzeno a doplněno o články týkající se Ducha Svatého a církve.

Nicejský koncil nepřijal žádné rozhodnutí o biblickém kánonu ani nezaložil papežství, jak se někdy mylně tvrdí. Biskupský úřad i úřad římského biskupa existovaly dávno před rokem 325. Nicea však upevnila společné jádro víry, které spojuje církve dodnes.

Praktické poznámky o autoritě a praxi

Správu nad církví dnes vykonává celý sbor biskupů. Tedy nejen papež a jeho úřad, ale celý sbor biskupů. Papež (biskup města Říma) v tomto sboru je první, ale zároveň také jeden z nich. Koncil jako shromáždění všech (resp. velkého množství) biskupů má závazný charakter. Od středověku probíhá teologická diskuse, zda je papež podřízen nebo nadřízen koncilu. Dnes je to tak, že koncil vypracuje nějaký postoj a papež ho podepisuje (stvrzuje).

Papež Pavel VI. po ukončení Druhého vatikánského koncilu hledal formu, jak nadále udržovat s biskupy kontakt a konzultovat témata, která se otevírala. A tak zavedl více méně pravidelná setkání tzv. biskupských synod (současná biskupská synoda je od Druhého vatikánského koncilu již šestnáctá). Vyhlašování rozhodnutí ve věcech víry či mravů však nemůže učinit sama synoda.

Užitečné shrnutí

• Koncil = shromáždění biskupů za účelem rozhodování o nauce a kázně; ekumenický koncil zahrnuje biskupy z celého světa a koná se pod autoritou papeže.
• Synoda = shromáždění vybraných biskupů k diskusi; biskupská synoda nemá samostatnou rozhodovací moc v otázkách dogmatu.
• Biskupské konference mají zákonodárnou moc pouze delegovanou papežem.
• Historické koncily jako Nicejský koncil sehrály klíčovou roli při formování křesťanské nauky.

Tato práce přispívá k vyjasnění terminologických nepřesností, kterých jsme v současné době svědky. Chce být dílem shrnujícího a učebnicového charakteru, podávajícím základní informace. Neklade si ambice být nějakou objevnou a samostatnou prací o otázkách, o nichž pojednává, nýbrž chce být dílem shrnujícím a učebnicového charakteru, podávajícím základní informace.

tags: #vyznam #slova #koncil