Koncil se často označuje také slovem synod (případně synoda), které pochází z řeckého synodos, tedy ze slov syn a hodos; syn znamená cestu, chůzi, a hodos znamená cesta, takže synod lze chápat jako schůzi na cestě.
My budeme užívat termín koncil, protože je podle našeho názoru pro svou největší specifičnost nejvhodnějším: má ze všech tří pojmů nejmenší rozsah (a největší obsah).
Dalším církevněprávním orgánem, pro který se sice používá označení synod, ale který není koncilem v pravém a přísném slova smyslu, je nový orgán, biskupský synod. Koncilem není biskupský synod proto, že nemá právo rozhodovat. Další druh shromáždění biskupů, který není koncilem, je biskupská konference, respektive její plenární zasedání; ve své dnešní podobě je - stejně jako biskupský synod - novým typem církevněprávního orgánu. Od koncilu se liší biskupská konference tím, že nemá vlastní zákonodárnou moc, ale jen zákonodárnou moc delegovanou, tj. svěřenou jí papežem, a to buď obecně kodexem nebo zvláštním pověřením.
Všeobecné neboli ekumenické koncily jsou shromáždění všech biskupů. Protože o nich nám jde v této úvaze především, budeme se jimi zabývat podrobněji v následujících zvláštních oddílech.
Definice ekumenického koncilu
Ekumenický koncil je shromáždění biskupů Katolické církve svolaných z celého křesťanského světa k tomu, aby soudili a rozhodovali o záležitostech církevní nauky a kázně, a to pod autoritou papeže.
Srovnáním s obecnou definicí koncilu vyplývají specifika ekumenického koncilu: jde o shromáždění biskupů z celého světa; vyjadřuje tedy celosvětový význam a působnost. Základní významy slova ekumenický jsou společný a celosvětový, což se pro koncil projevuje jako koncil episkopátu Katolické církve a ve druhém významu jako koncil celého křesťanstva.
Účastníci koncilu
Účastníky ekumenického koncilu je dán rozdělením na ty, kdo mají rozhodující hlas (suffragium deliberativum) - koncilní otecové (Patres concilii) - a na ty, kdo mají jen poradní hlas (suffragium consultivum).
Vlastním právem se mohou a mají účastnit s rozhodujícím hlasem ekumenického koncilu všichni biskupové Církve katolické; tak to vyplývá z definice ekumenického koncilu. V minulosti se koncilů též zúčastňovali světští panovníci, jejich vyslanci, a heretici a schismati, aby se před koncilem zodpovídali ze své hereze či schismatu.
Podmínky ekumenického koncilu
Vyžaduje se, aby byli svoláni na koncil všichni biskupové, a to tak, že papež svou autoritu nad koncilem vykonává zejména tím, že koncil svolává, jemu předsedá a ho potvrzuje; ze tří způsobů vykonávání jeho autority nad koncilem je nejdůležitější třetí, tedy aby koncil potvrdil.
Pro ekumenický koncil platí, že musí jít o shromáždění biskupů svolaných z celého křesťanského světa a že koncil působí pod autoritou římského papeže. Na prvních osm koncilů byla přítomnost západní církve slabá, avšak papež byl většinou zastoupen svým legátem; tyto koncily se tedy chápejí jako ekumenické. Při tridentském koncilu byl také počáteční účastnický poměr různý, ale koncil se přesto za ekumenický považuje.
Na závěr úvodu autor připomíná kontext přípravy na plenární koncil a uvádí, že dílo vzniklo jako příprava na přednášku pro posluchače Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně na konci března 1994; cílem není objevnost, nýbrž shrnutí a učebnicový charakter s podáváním základních informací o ekumenickém koncilu obecně a o tridentském koncilu zvlášť.
Podstatou textu je vyjasnění terminologických nepřesností a poskytnutí etymologického rozboru pojmů koncil a synod, následně definic koncilu pozitivně i negativně, a to s důrazem na ekumenický koncil a jeho zvláštnosti v účastech a podmínkách.
V závěru uvedení jsou zmíněny referenční texty: CIC a dalších kodexů a komentářů, a osobní poznámky autora o vzniku díla a jeho autorovištěm.
- Definice a etymologie koncilu a synody
- Ekumenický koncil: podstata a specifika
- Účastníci a jejich hlasovací práva
- Podmínky pro ekumenický koncil a historický kontext
- Praktické poznámky k textu a bibliografické záznamy
Text doplňuje poznámky o kodexech a pramenech papírování, stejně jako osobní vzpomínky na autora a datování vzniku díla, které dodávají historickou a akademickou relevanci k současnému tématu.