Staré proboštství je označení pro barokní budovu stojící v sousedství Svatovítské katedrály na III. nádvoří Pražského hradu.
Dům stojí na místě původního dřevěného biskupského paláce postaveného po roce 976 pro prvního pražského biskupa Dětmara, resp. sv.
V 17. století prošlo proboštství barokní úpravou podle projektu Francesca Carattiho a v této podobě se zachovalo dodnes.
Nad vchodem do budovy se nachází malovaný znak probošta Jana Františka z Aschenfeldu.
V současnosti prostory využívá kancelář prezidenta republiky a jsou veřejnosti nepřístupné.
Dominantou nádvoří je Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha se svým západým dvouvěžovým průčelím a původní Zlatou bránou na jižní straně.
Vedle ní stojí budova Starého proboštství, přístřešek s vykopávkami, obelisk z roku 1928 a socha svatého Jiří.
Na východní straně nádvoří se nachází středověký Starý královský palác, na západní a jižní straně novější palácové budovy.
Jejich popis doplňuje skutečnost, že z nich byl 29. prosince 1989 krátce po svém zvolení prezidentem Československa promluvil Václav Havel.
Před vstupem do Starého paláce je umístěna Orlí kašna a Býčí schodiště vede na jižní straně do zahrady Na Valech.
Původní podoba nádvoří se od dnešku lišila značně.
Od západu se táhla vyvýšenina, kterou historici a archeologové spojují s posvátným pahorkem Žiží zmíněným v Kosmově kronice.
Zbytky této vyvýšeniny se dochovaly pod budovou Starého proboštství.
Na jih se území svažovalo a východní část nádvoří přetínala rokle s potokem, která oddělovala východní část ostrohu.
V první polovině 9. století je doloženo vymezení území příkopem a následné rozšíření areálu až k Hradčanskému náměstí.
Ze stejné doby pochází nález pohřebiště s pohanskými prvky.
Právě v oblasti dnešního Obelisku a Starého proboštství byl nalezen významný hrob bojovníka se zbraněmi.
Zhruba po roce 880 se projevuje elita prvním kostelem Panny Marie v západní části hradního areálu.
Kolem poloviny 11. století byla rotunda Sant Víta nahrazena trojlodní bazilikou a následně došlo k přestavbě knížecího paláce a katedrály.
V 15. století se stavba paláce a katedrály postupně přibližovala závěru a nádvoří se uvolňovalo.
Za prvních Habsburků (1526-1657) se vystavěly nové palácové budovy podél jižní a západní strany nádvoří.
Marie Terezie pak sjednotila všechna tři palácová průčelí do jedné podoby, která se dochovala dodnes.
Katedrála se dostavovala v letech 1873-1929.
Obelisk na Pražském hradě byl postaven v roce 1928 podle návrhu J. Plečnika jako památník padlým během první světové války.
Štíhlý sloup z leštěné žuly stojí na III. nádvoří a je 15,5 m vysoký, u paty 195 cm široký a váží 110 tun.
Transport ohromného kamene z lomu Šedova skála u Mrákotína na Telčsku financovaný ze soukromých zdrojů prezidentem T. G. Masarykem provázela řada událostí.
První monolit byl vylomen v lomu Šedova skála o délce 18 metrů a 70 centimetrů.
Základna měla rozměry 150 x 150 centimetrů a celý kámen vážil 120 tun.
Ovlivněna nehodou při přepravě zlomila se na dva kusy, kratší část získali legionáři v Telči.
Ke slavnostnímu odhalení došlo v rámci oslav desátého výročí vzniku Československa 28. října 1928.
Ke druhému pokusu o monolit došlo po volbách a transportu, a třetí kámen byl nakonec dopraven do Prahy 9. prosince 1925.
Ke slavnostnímu odhalení došlo v rámci oslav desátého výročí vzniku Československa 28. října 1928.
Podstavec monolitu je rovněž žulový, ze žuly liberecké.
Obelisk byl postaven jako památník padlých během první světové války.
Monolit byl vytvořen podle návrhu J. Plečnika.
Další zajímavosti zahrnují sochu svatého Jiří, která je jednou z nejvýznamnějších českých gotických soch vyrobených z bronzu.
Socha znázorňuje svatého Jiří bojujícího s drakem.
V okolí katedrály se nachází budova Starého proboštství, původně románský biskupský palác, dnes barokní podoba ze 17. století.
Monolit ze žuly se tyčí na třetím nádvoří Pražského hradu do výšky šestnácti metrů.
A kde se vlastně vzal? Byl dovozen až z Mrákotína.
Původně měl být vyšší, ale při transportu se kámen rozlomil.
Přepravu financoval T. G. Masaryk ze svých soukromých zdrojů.
Postaven byl při příležitosti desetiletého výročí trvání Masarykovy republiky, které se konalo v roce 1928.
Slouží jako památník obětem první světové války.
Obelisk byl vytvořen podle návrhu J. Plečnika.
Dále si zde můžeme prohlédnout sochu svatého Jiří.
Jedná se totiž o jednu z nejvýznamnějších českých gotických soch vyrobených z bronzu.
Socha znázorňuje svatého Jiří bojujícího s drakem.
Protože však byla několikrát poškozena, můžete se na nádvoří prohlédnout pouze kopii.
Za originálem se musíte vydat do Národní galerie.
Turistický průvodce Prague City Line - Pražský hrad uvádí, že III. nádvoří je největší ze čtyř nádvoří a že dominantou je Katedrála svatého Víta.
Informační texty doplňují, že vývoj nádvoří zahrnoval archeologické průzkumy, které mapují původní vzhled a historii.
Bylo identifikováno několik důležitých objektů a nálezů, včetně pohřebišť a pozůstatků dřevěných staveb z 10. a 11. století.
Podoba třetího nádvoří vznikla kolem roku 1541 po velkém požáru a zasypání starých staveb.
Chrám svatého Víta tvoří severní a západní stranu nádvoří a jeho věž dosahuje výšky 99,6 metrů.
Na věži jsou hodiny s ciferníky o průměrech 425 cm a 383 cm.
V blízkosti věže spatříte slavnostní vstup Zlatou branou a mozaiku na její horní části.
V blízkosti katedrály se nachází Staré proboštství, původně románský biskupský palác, který prošel barokní úpravou.
Monolit ze žuly je hlavní dominantou třetího nádvoří a vyřezával ho mrákotínský kámen; dřevem a jílem spojené stavby se změnily v kamenné paláce.
Podrobnosti archeologických nálezů potvrzují významné lokality a historické vrstvy, které se odhalují při prohlídkách nádvoří.
Pro návštěvníky, kteří hledají praktické informace, jsou k dispozici údaje o otevírací době a vstupném, a také tipy na nejvhodnější dobu návštěvy a možnosti dopravy.
Přímo na nádvoří se nachází pohled na Zlatou bránu a mozaiku, která dotváří působivý keramicko-kamenický charakter prostoru.