Farářka Mgr. Vendula Glancová se věnuje spojování duchovního vedení s komunitním a společenským rozměrem. Farářské hnutí na faře ve Hvozdnici vzniklo po rekonstrukci církevních prostor, které dnes slouží i široké veřejnosti. Centrum bylo otevřeno 6. 6. 2010 a od té doby představuje ojedinělou spolupráci církve a veřejnosti při vytváření občanské společnosti a rozvoji regionu. Farářka zmiňuje Taizé setkání jako pravidelnou součást života farnosti, které probíhá 1x měsíčně, obvykle 3. pátek v měsíci, nejbližší termín byl 22. 5.
Prostory fary prošly rekonstrukcí díky prostředkům EU a Fondu pro rozvoj a obnovu venkova. Na půdě fary se nacházejí dvě místnosti na spaní, centrální místnost pro večerní programy a další zázemí: sprcha s teplou vodou, WC, kuchyně a prostor pro společné vaření. Půda pojme 14 lidí pohodlně, při větším počtu lze použít i karimatky na zemi; nutností je přivézt spacáky a přezutí. V případě špatného počasí lze využít modlitebnu. Od 1. je v objektu provoz bez domácích zvířat, tedy bez psů.
Současná farářka Vendula Kalusová byla na faře znovu obsazena v roce 2006. Fara Hvozdnice se dříve spojila s historickou tradicí, kdy zde působil farář a hudebník Sváťa Karásek, signatář Charty 77, disident. Karásek vnášel do života komunity otevřenost a schopnost mluvit s každým; Glancová oceňuje podobný způsob práce a její schopnost komunikovat i s lidmi, kteří bývají na okraji církevní komunity.
Zásadní pro Glancovou je, že farář, kaplanka a psychoterapeutka naslouchají druhým, a ne pouze radí. Podle ní je důležité naslouchat světu a společnosti, propojit jejich otázky s biblickým příběhem a ukazovat, že Bible má odpovědi. Klíčová je schopnost chápat různé skupiny lidí - od evangeliček přicházejících na bohoslužby až po rodiče, mladé i pracovníky z korporací - a odpovídat na jejich duchovní i praktické potřeby.
Glancová potvrzuje, že lidé primárně nehledají Boha, ale štěstí a harmonii života. Hledání etických a morálních principů vychází z touhy být slušný k lidem i k sobě, a to naším kulturním a civilizačním „pod kůží“. Z tohoto důvodu se soustředí na dialog, naslouchání a propojení moderního života s křesťanskými hodnotami, spíše než na tradiční autoritativní poučování.
V průběhu let se farnost ve Hvozdnici stala enklávou pro široké spektrum lidí, kteří nejsou tradičními členy církve. Glancová věří, že kostel nemusí být jen místem pravidelných nedělních mší; má sloužit jako součást širší komunity, která nabízí prostor pro setkávání, duchovní praxi i veřejné aktivity. Její práce vyžaduje schopnost upoutat lidi a přivést je zpět do komunity prostřednictvím programů a otevřenosti místa.
Na faře se snaží organizovat programy, které zohledňují potřeby různých skupin: mladí lidé, rodiny, lidé hledající duchovní vzpruhu, či ti, kteří zažili životní zkoušky. „Na mé práci je dobrodružné umět je upoutat, aby se vrátili, aby je místo a komunita oslovily,“ říká farářka. Slyšení a zodpovědný přístup k pacientům, rodinám a komunitám je pro ni klíčové, a proto považuje svůj tříúkolový rytmus (farářka, kaplanka, psychoterapeutka) za vzájemně provázaný proces, který podporuje celistvost její služby.
Současnost a budoucnost Hvozdnice se vyvíjí v kontextu roztříděnosti společnosti a rostoucího významu komunitních projektů. Vztah k Taizé setkáním a spolupráce s veřejností nadále zůstávají centrálními prvky její práce na faře. Glancová tedy vnímá Hvozdnici jako místo, kde se významně prolínají duchovní dimenze s praktickým životem lidí a kde komunita funguje jako dynamický a otevřený prostor pro všechno obyvatelstvo regionu.
