V 1. století n. l. se v místech dnešní baziliky nacházel Nerův cirkus, kde byl podle legendy někdy v letech 64-67 ukřižován apoštol Petr. Jeho následovníci jej poté pohřbili u zdi Via Cornelia nedaleko od tehdejšího města Říma. Později jeho hrob začali navštěvovat poutníci a papež Anaklét zde dal postavit malou kapli, ze které se stalo poutní místo. Za vlády císaře Konstantina I. zde byla postavena bazilika sv. Petra. Stavba byla zahájena v roce 324. V roce 329 byla vysvěcena papežem Silvestrem I.
Kolem roku 500 papež Symmáchus trvale přesídlil z Říma do Vatikánu k bazilice sv. Petra, kde si nechal postavit své sídlo. 25. korunoval franského krále Karla Velikého císařem. Ve 13. století byla bazilika goticky přestavěna a Vatikán začal mít pevnostní charakter. V letech 1309-1378, v době avignonského zajetí, kdy papežové sídlili ve městě Avignon, bazilika chátrala. Proto vydal roku 1451 papež Mikuláš V. dekret na výstavbu nového chrámu sv. Petra. Stavba začala v roce 1505 za papeže Julia II. podle projektu Donata Bramante, který navrhl baziliku ve tvaru řeckého kříže s ústřední velkou kopulí a čtyřmi menšími kopulemi nad postranními kaplemi; práce pokračovaly až do smrti papeže Julia II.
Následně Lev X. neměl dostatek financí a musel stavbu financovat z prodeje odpustků, což vyvolalo nepokoje. V roce 1514 Bramante nečekaně zemřel a práce na stavbě se zastavily. Po Bramanteho smrti pověřil papež stavbou Rafaela Santiho, kterou s ním vedl architekt Giuliano da Sangallo až do roku 1520, kdy zemřel. Za tuto dobu však nedošlo na stavbě k téměř žádnému pokroku. V roce 1520 se ujal stavby architekt Antonio da Sangallo mladší, který vytvořil nový projekt baziliky, ale ten také nebyl nikdy realizován.
V roce 1547 pověřil papež Pavel III. vedením stavby Michelangela, jenž se vrátil k Bramanteho koncepci, kterou však pozměnil. Chrám měl mít pouze jedinou monumentální kopuli, ale stále se počítalo s půdorysem ve tvaru řeckého kříže. Za Michelangelova vedení byla vystavěna apsida, střed kříže a byla zesílena původní zeď, protože byl přesvědčen, že by stavbu neunesly. V letech 1564-1573 vedl stavbu Jacopo Barozzi da Vignola se svým synem a poté Giacomo della Porta, který ji úplně neřídil Michelangelovými plány, ale hlavní obrys a vnitřní uspořádání stavby zachoval. Porta začal se stavbou kopule, ta byla dokončena až v roce 1590 za Domenico Fontana.
Roku 1586 byl na Svatopetrské náměstí umístěn starověký egyptský obelisk, kterým kdysi císař Caligula ozdobil svůj circus. K přemístění bylo třeba 150 koní, 900 mužů a 47 navijáků lan. Dostavbou baziliky sv. Petra byl pověřen v roce 1602 Carlo Maderno, který změnil půdorys na tvar latinského kříže, který lépe vyhovoval požadavkům církve. Roku 1606 byla zahájena demolice posledních zbytků staré baziliky. Moderna dokončil průčelí, atrium a fasádu. Po jeho smrti v roce 1629 ve stavbě pokračoval Gian Lorenzo Bernini, který ji také dokončil. Bazilika sv. Petra byla vysvěcena 18. listopadu 1629 papežem Urbanem VIII. a stavební práce trvaly až do roku 1666, kdy byla dokončena kolonáda.
Historie a význam bazilik
Text: historie22.11. Basilika - řecky βασιλική στοά, ΒΑΣΙΛΙΚΉ ΣΤΟΆ = basiliké stoá = královské sloupoví, sloupořadí. V basilice byl vládnoucí úřad, soudní síň nebo veřejný prostor pro občany. Později byla basilika vyhrazena jako audienční sál císaře; basilikos, basileos = král = královský sál. První křesťané po udělení svobody v roce 313 si basiliky upravovali na kostely, kterým zůstal název basilika. Čestný titul basilika maior je udělován papežským kostelům v Římě, basilika minor po celém světě. Papežským kostelem je také každá biskupská katedrála ve světě. Dále se zmiňuje význam Lateránského a dalších bazilik v Itálii a v Římě.
V Lateránské basilice byl v roce 1204 papežem Inocencem III. kanonizován český poustevník Prokop. Basilica Santa Maria Maggiore byla postavena císařem Konstantinem vedle původního kostela sv. Vavřince; později ji proslavila i proclamace řady titulů v 5.-6. století. Basilika sv. Pavla za hradbami byla původně katedrála latinského alexandrijského patriarchy a má mozaikové portréty všech papežů. Původní kostel nad hrobem sv. Pavla byl postaven císařem Konstantinem a byl vysvěcen 18.11.324. Západní císař Valentinianus II. a Theodosius I. Veliký zbořili menší kostelík a postavili velkou baziliku. V 5. století obnovil stavbu sv. Lev I. Veliký a zasvětil ji sv. Pavlu, sv. Taurinovi a sv. Herculanovi. Bazilika byla větší než bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Velká oprava proběhla za 64. papeže sv. Řehoře I. Velikého a během staletí se budova vyvíjela až do dnešní podoby.
V 4. století vznikla bazilika Santo Maria Maggiore na Esquilin. Původní stavba byla doplněna o třílodní řešení s bohatými kazetovými stropy a výzdobou. Důležité momenty zahrnují i stavení a kanonizace svatých a vliv na slavení mariánských svátků. Nacházejí se zde také kaple a mozaiky, které vyprávějí o historii a víře Říma a církve v průběhu staletí.
Současnost a výročí
Na Svatopetrském náměstí stojí egyptský obelisk; uvnitř baziliky se nachází hrob apoštola Petra pod hlavním oltářem. V 20.-21. století se konají pravidelné pouťové a duchovní akce, včetně generálních audiencí s papežem. Význam bazilik roste i díky konaným kanonizacím a vzpomínkám na velké osobnosti katolické církve a jejich vliv na světovou historii víry.