Octárna. Vstupujete branou z Tovačovského ulice. Ruch města najednou utichne, nejsou slyšet auta projíždějící po hlavním tahu, na stromech cvrlikají ptáci a kroky se rozléhají na kamenné dlažbě malého náměstíčka. Atmosféra středověkého rynku je téměř dokonalá.
Kdo má oči dokořán, určitě mu neuniknou zářivé barvy, které se cudně schovávají za stromy a keříky. Právě tady najdete lunety Maxe Švabinského, které v roce 1949 připravil pro výzdobu Národního divadla. Historie se ubírá různými směry, a tak lunety na Zlatou kapličku nikdy osazeny nebyly a zůstaly v Kroměříži. Zdobily Colloredovu kolonádu v Podzámecké zahradě a dnes si je můžete prohlédnout právě v areálu Octárny, kde Švabinský vyrostl.
Jásavá souhra barev spolu s dramatickými výjevy jsou unikátní ukázkou mistra díla. Jan Žižka na vzpínajícím se bělouši vede tábority do boje, Karel IV. zakládá univerzitu, kněžna Libuše věští slávu hlavního města, Komenský se s těžkým srdcem loučí se svou vlastí. Pro pátou lunetu se budete muset vydat dovnitř, do hotelu Octárna.
Budovatele Národního divadla najdete v bývalé františkánské jídelně, kde doplňují výjevy z naší historie, o kterých už byla řeč. V budovách ze 17. století dnes sídlí hotel, který je vyhlášený skvělou gastronomií a ověnčený desítkami kulinářských plaket a medailí. Když františkáni klášter stavěli, opevnili ho příkopem a hradbou s branami. Ke konventu patřil kostelík Svaté Trojice a k němu také hřbitov. Část kostela se dochovala dodnes, hřbitov později ustoupil městskému chudobinci a ten zase dnešní poliklinice.
Kaple, která se těsně přimyká ke zdi Octárny, dnes slouží jako obřadní místnost pro svatby. Mozaikami v oknech sem padá měkké světlo, které hraje všemi barvami. Františkánský klášter byl zrušen na konci 18. století. V bývalém konventu pak byla pekárna i výrobna octa a místní mu dodnes neřeknou jinak než Octárna.
Do Octárny dnes můžete vyrazit za příjemným ubytováním, za skvělým jídlem, na skleničku nebo za magickou atmosférou. V létě je tu jako ve středomoří, markýzy na nádvoří vás schovají před letním žárem a můžete si tu večer dát sklenku vína při svíčkách. Koho zajímá historie a umění, měl by svou kroměřížskou výpravu po stopách Maxe Švabinského začít právě tady.
Max Švabinský očima mladých výtvarníků
Historie a umění na jednom místě
Max Švabinský vytvořil lunety pro Národní divadlo, které se však nikdy nerozvinuly na Zlatou kapličku a zůstaly v Kroměříži. Dnes jsou vystaveny v areálu Octárny a představují důležité svědectví o výzdobě a ambicích tehdejšího období. Jásavá barevná kompozice a dramatické výjevy poutají pozornost návštěvníka a umožňují nahlédnout do původního záměru umělce.
Mezi zobrazenými výjevy najdeme scény jako Jan Žižka na vzpínajícím se bělouši, Karel IV. zakládající univerzitu, kněžnu Libuši věštící slávu hlavního města a Komenského s těžkým srdcem loučícího se se svou vlastí. Pro pátou lunetu je nutné vejít dál, do hotelu Octárna, kde se setkáme s dalšími fragmenty historie.
Františkánský klášter a konvent sdílejí historické kontinuitu s dnešním využitím pro hotel a restauraci. V bývalém konventu byla pekárna i výroba octa, a proto se místní často odkazují na dnešní Octárnu jako na její pokračovatelku. Kaple a obřadní místnost pro svatby dodávají Octárně symbolický rozměr setkání lidí, kteří si zde říkají "ano" v prostředí s magickou atmosférou. Mozaiky v oknech a světlo, které v nich hraje, dodávají prostoru specifickou atmosféru.
V létě markýzy na nádvoří vytváří stín a hostům poskytují možnost vychutnat si atmosféru s sklenkou vína. Octárna tedy není jen historické dědictví, ale i místo pro odpočinek, gastronomii a kulturní zážitek, který návštěvníkovi nabízí propojení historie, umění a současného komfortu.
| Položka | Popis |
|---|---|
| Interiér | Bývalá františkánská jídelna, dnes hotel a výstavní prostor |
| Umění | Lunety Maxe Švabinského, výjevy z historie |
| Historie | Františkánský klášter, konvent, hřbitov, kaple |
| Využití | Ubytování, gastronomie, obřady, vinařská atmosféra |