Odpověď papeže kardinálům a směry budoucího působení církve

Dnes, v sobotu 10. května, se papež Lev XIV. v nové synodní aule setkal se členy kardinálského sboru. Jednalo se o zhruba dvouhodinové soukromé setkání za zavřenými dveřmi, které zahájil kardinál Re. Poté papež pronesl promluvu, zveřejněnou Tiskovým střediskem Svatého stolce, kterou vám níže nabízíme v plném znění.

Vy, drazí kardinálové, jste papežovými nejbližšími spolupracovníky, a to mi je velkou útěchou při přijímání břemene, které jasně převyšuje mé síly, stejně jako síly kohokoli jiného. Vaše přítomnost mi připomíná, že Hospodin, který mi svěřil toto poslání, mě nenechává samotného, když nesu jeho odpovědnost. Vím především, že mohu stále, opravdu stále počítat s jeho pomocí, pomocí Boží, a díky jeho milosti a prozřetelnosti také s vaší blízkostí a blízkostí mnoha bratrů a sester po celém světě, kteří věří v Boha, milují církev a modlitbou a dobrými skutky podporují Kristova náměstka.

Děkuji děkanovi kardinálského kolegia, kardinálu Giovannimu Battistovi Re - zaslouží si potlesk, alespoň jeden, ne-li víc (potlesk)…, jehož moudrost, plod dlouhého života a mnoha let věrné služby Apoštolskému stolci, nám v této době velmi pomohla. Děkuji komořímu Svaté římské církve, kardinálu Kevinovi Josephovi Farrellovi, za cennou a náročnou roli, kterou sehrál v době sedisvakance a při svolání konkláve. Mé myšlenky se upínají také k bratrům kardinálům, kteří se ze zdravotních důvodů nemohli zúčastnit, a spolu s vámi se s nimi spojuji v lásce a modlitbě.

Setkání Lva XIV. v této smutné i radostné chvíli, prozřetelnostně zahalené světlem Velikonoc, bych si přál, abychom společně pohlíželi na odchod zesnulého Svatého otce Františka a na konkláve jako na velikonoční událost, jako na etapu dlouhého exodu, skrze který nás Bůh vede k plnosti života; a v této perspektivě svěřujeme „Otci milosrdenství a Bohu veškeré útěchy“ duši zesnulého papeže a také budoucnost církve.

Papež, počínaje svatým Petrem a konče mnou, jeho nehodným nástupcem, je pokorným služebníkem Boha a bratrů, ničím jiným. To dobře ukázali příklady mnoha mých předchůdců, naposledy sám papež František svým stylem plné oddanosti službě a životní střídmosti, odevzdanosti Bohu v čase svého poslání a klidné důvěry v okamžiku návratu do domu Otcova. Přijměme toto vzácné dědictví a pokračujme v cestě, povzbuzeni stejnou nadějí, která pochází z víry.

V této souvislosti bych si přál, abychom dnes společně obnovili svou plnou oddanost této cestě, kterou již po desetiletí kráčí celá všeobecná církev v návaznosti na II. Vatikánský koncil. Papež František mistrně připomněl a aktualizoval její obsah v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium, z níž bych chtěl zdůraznit některé základní body: návrat k primátu Krista v hlásání; misijní obrácení celého křesťanského společenství; růst v kolegialitě a synodalitě; pozornost k sensus fidei, zejména v jeho nejvlastnějších a nejinkluzivnějších formách, jako je lidová zbožnost; láskyplná péče o poslední, o zavržené; odvážný a důvěryplný dialog se současným světem v jeho různých složkách a podobách.

Jedná se o evangelní principy, které odjakživa oživují a inspirují život a dílo Boží rodiny, o hodnoty, skrze které se zjevila a nadále zjevuje milosrdná tvář Otce v jeho Synu, který se stal člověkem, konečnou nadějí všech, kdo upřímně hledají pravdu, spravedlnost, mír a bratrství.

Příchod Lva XIV. Právě proto, že se cítím povolán, abych pokračoval v této tradici, rozhodl jsem se přijmout jméno Lev XIV. Důvodů je několik, ale hlavní je ten, že papež Lev XIII. ve své historické encyklice Rerum novarum řešil sociální otázku v kontextu první velké průmyslové revoluce; a dnes církev nabízí všem své sociální učení, aby mohla reagovat na další průmyslovou revoluci a na vývoj umělé inteligence, které přinášejí nové výzvy pro obranu lidské důstojnosti, spravedlnosti a práce.

Nejdražší bratři, rád bych zakončil tuto první část našeho setkání tím, že přijmu za své - a navrhnu také vám - přání, které svatý Pavel VI. vyslovil na počátku své petrovské služby v roce 1963: „Ať hojnost Boží milosti, ať sama Boží síla - bez níž nic není platné, nic není svaté - jako velký plamen víry a lásky zapálí všechny lidi dobré vůle, osvětlí cesty vzájemné spolupráce a přitáhne k sobě lidstvo, opětovně a navždy“ (Poselství celé lidské rodině Qui fausto die, 22. června 1963). Kéž jsou to také naše pocity, které s Boží pomocí proměníme v modlitbu a skutky. Děkuji!

Historie konkláve, volba papeže a rolí synodality

National Geographic Aktualizováno 21. 4. 2025 clock 7 minut Po úmrtí papeže Františka dne 21. dubna 2025 začíná pro katolickou církev období smutku a příprav na volbu nového pontifika. V následujících dnech bude zahájen staletími prověřený proces konkláve, kterým kardinálové zvolí nového zástupce Boha na Zemi. Konkláve, které se má konat přibližně 15 až 20 dní po papežově smrti, bude završením složitého procesu výběru papeže, který údajně sahá až do dob Ježíše Krista.

Jak se dnes vybírá papež? Všichni kardinálové jsou voliteli příštího papeže - a technicky vzato jsou všichni také kandidáty. Když kardinálové přijedou do Říma, je každému z nich přidělen „titulární“ místní kostel, na který během svého pobytu dohlížejí a slouží v něm mši. Je to také cesta, kterou kardinálové dávají světu najevo své tváře a jména.

Neděle před konkláve, která připomíná poslední zastávku v předvolební kampani politiků, vytváří podle autora a papežského experta Johna Thavise „zvláštní scénu“. Thavis v roce 2013 vysvětlil, že uchazeči o papežský úřad si dávají velký pozor, aby neřekli nic, co by vypadalo jako kampaň. Po rezignaci papeže Benedikta XVI. v roce 2013 trvalo dlouhé dva týdny, než katoličtí věřící dostali odpověď - kdo bude jejich příštím zástupcem Boha na Zemi?

Jakmile se papežský stolec uvolní, oficiální papežské konkláve začíná do 15 až 20 dnů od odchodu posledního papeže. Tato doba byla stanovena v roce 1922, aby měli kardinálové dostatek času na cestu k jednání. Pokračují rizika spojená s volbami, včetně změn pravidel a počtu voličů v průběhu věků.

Historie až do 11. století ukazuje, že papežové bývali voleni na základě širšího konsensu, často s neshodou, což vedlo k antipapežům. Papež Mikuláš II. vydal dekret v roce 1059 o postupu volby, oslabil vliv římské šlechty a položil základy kardinálského kolegia, formalizovaného v roce 1150. Počet kardinálů se časem zvyšoval a v současnosti je jich 222, z nichž 120 má právo hlasovat.

Při smrti či odstoupení papeže se konkláve musí zúčastnit většina volitelů, avšak rezignace je výjimečná. Před odstoupením Benedikta XVI. byla poslední rezignace v roce 1415. Vatikánská praxe spálí volební lístky (fumata) a vyhlásí bílý kouř při volbě nového papeže; černý kouř signalizuje neúspěšné hlasování. Od roku 2013 bylo zveřejněno složení chemických látek pro tyto účely, kde bílé kouřové znamení bylo pozorováno až po čtyřech oblacích černého kouře.

Etické a pastorační otázky v současné církvi

Rozvedení lidé jsou součástí církve, ujistil papež v dokumentu Amoris Laetitia a dodal, že rozvedení mohou být součástí církve i když uzavřeli nové manželství. Kardinálové z Německa, Itálie a USA žádali Františka o vyjasnění několika pasáží dokumentu o rodině; odpověď nebyla zcela jasná, což vyvolalo veřejný zájem a otevřený dopis. Požadavky na jasnost pasáží o rodině vedly k diskusím mezi konzervativními a progresivními proudy církve.

Papež František zveřejnil odpovědi na dotazy pěti konzervativních kardinálů ohledně žehnání stejnopohlavním svazkům a dalších témat. Zároveň byla zveřejněna odpověď na dotazy českých biskupů v čele s Dominikem Dukou. Otázky směřují k aktuálním problémům a rozkolům v diskusích uvnitř církve, a vyvolávají debatu o synodalitě a misijním poslání církve ve světle Evangelii Gaudium.

Kardinálové žádají o vyjasnění některých pasáží, aby bylo jasnější, jak aplikovat pastoraci v různých situacích. Pětice konzervativních kardinálů zaslala dubia papeži už v červnu; odpovědi však nebyly jednoznačné, což vedlo k veřejnému zveřejnění jejich otázek a komentářů. Podle teologa Petra Jana Vinše je to ukázka veřejné církevní politické hry a ilustruje napětí uvnitř církevních kruhů kolem Otce, Synodality a pastorační praxe.

tags: #odpoved #papeze #kardinalum