Minimálně na jedenácti místech na Valašsku se 23. června rozhoří svatojánské ohně. První vatra vzplane dle tradice ve 21,30 na Radhošti. Znovuobnovenou tradici pálení svatojánských ohňů v předvečer svátku svatého Jana Křtitele dodrží řada dobrovolníků a organizací také v letošním roce. Pracovníci společnosti Městské lesy Rožnov připravili společně s Maticí Radhošťskou a Muzejním spolkem Valašská Bystřice na Radhošti vatru, která se dle tradice rozhoří jako první úderem 21,30 hodin.
Následovat by měly ohně v Malé Bystřici na Santově, ve Valašské Bystřici v Búřově a Polomci, ve Velké Lhotě u Malíků, v Hutisku-Solanci na Zákopčí u Jurků a v Poskle u Slováků, ve Stříteži (Vrchovina), ve Vidči (Zuberský kopec) nebo na hřebeni Javorníků u hotelů Portáš a Kohútka, uvedl jednatel rožnovských městských lesů Rostislav Polášek. „Konkrétně na Radhošti je pak na 23,00 v Kapli sv. Pálení svatojánských ohňů je typickým fenoménem svatojánské noci. Vatry, zapalované na nejvyšších místech v krajině, symbolicky představují slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil.“
První vatra vzplane podle tradice na bájném Radhošti. Stane se tak mezi 21.15 a 21.30 hodin. Následovat budou ohně na Santově v Malé Bystřici, u Malíků ve Velké Lhotě, na Búřově ve Valašské Bystřici, na Portáši a Kohútce v Javorníkách, na Zákopčí u Jurků v Hutisku-Solanci, na Zuberském kopci ve Vidči, na Vrchovině ve Stříteži a na dalších místech.
Znovuobnovenou tradici pálení svatojánských ohňů v předvečer svátku svatého Jana Křtitele dodrží i letos řada dobrovolníků a organizací. Vatru na Radhošti připravují pracovníci společnosti Městské lesy Rožnov společně se členy Matice Radhošťské. „Konkrétně na Radhošti je pak na půl jedenáctou večer v Kapli svatého Cyrila a Metoděje připravený koncert Svatý Jane, já ťa prosím, ve kterém se představí Pěvecké sdružení Echo Frýdlantska a cimbálová muzika Kotci,“ uvedl jednatel rožnovských městských lesů Rostislav Polášek.
Pálení svatojánských ohňů je typickým fenoménem svatojánské noci. Vatry, zapalované na nejvyšších místech v krajině, symbolicky představují slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil. Tyto ohně se pro získání síly přeskočuji, zapalují se v nich košťata, kterými se pak krouží a na některých místech se také dříve z kopců pouštěly hořící kola či sudy, symbolizující putující slunce.
Pálení svatojánských ohňů je tradičním fenoménem svatojánské noci z 23. na 24. června. Vatry, zapalované na nejvyšších místech v krajině, symbolicky představují Slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil. První svatojánská vatra se podle tradice zapaluje na bájné hoře Radhošť.
Na rozdíl od loňského roku, kdy v deštivém počasí bylo zapálení ohně na Radhošti náročné, vzplanula třímetrová hranice téměř okamžitě. Vatru na Radhošti připravili pracovníci společnosti Městské lesy Rožnov s Maticí Radhošťskou. Vatra na Radhošti však nevzplála jako první - některé „nedočkavé“ valašské kopce ji předběhly.
V minulosti hořívala na kopcích v okolí Radhoště téměř třicítka ohňů a věřilo se, že v tuto magickou noc se otevírají skály s poklady a rostou magické byliny. Okolo žhnoucí vatry na Radhošti se letos sešlo okolo 200 lidí. Jenom je škoda, že i na vrchol Radhoště přijelo mnoho lidí autem.
Foto a text: Mgr. Na svatého Ducha vždycky s vejcem. Navazuje na tradice prvních výhonů ovcí a krav na letní pastviny, s nimiž souvisela řada prvků ochranné a plodnostní magie. Často se zde využívало vejce, které s ohledem na svoji přirozenou zárodečnou funkci symbolizuje plodnost a nový život. Díky kulatému žlutému žloutku připomínajícímu životadárné slunce představuje taktéž nepostradatelný atribut solárního kultu.
Vejcem se koulelo kravám po hřbetech, případně se jejich kutálením okolo nich vytvářel magický kruh. Při vyvádění krav z chlévů se na prahy pokládalo syrové vejce, a pokud ho žádná z nich nerozšlápla, bylo to vnímáno jako dobré znamení. Důležitá byla také jejich konzumace. Přípravu míchaných vajíček ve smyslu pasteveckých kolektivních aktivit máme doloženu ještě v polovině 20. století. K smažení vaječiny patřily i hečivé písně, halekačky k vzdáleným kravařům ze sousedních dědin: Hojá - vy solanští ogaři - hojá, pote na vaječnicú, máme dobrú škračenicú, hojá - dáme vám okoštovať - hojá. Hojá - hutiské děcka - hojá, vaječnicu dyš nám dáté, špěku, chleba k ní přidáté, hojá - připasém k vám do večera - hojá.
Výhon na pastviny, často brzy z rána, někdy už pár okamžiků po půlnoci, obsahoval soutěživé momenty. Spěchalo se, neboť nikdo nechtěl zůstat poslední. V posledních desetiletích se zvyk přesunul ze Svatodušního pondělí na neděli. I dnes přicházejí místní obyvatelé strávit společná odpoledne ve volné přírodě, často již ne v polích, převážně na různých výletištích.
