Olomoučtí arcibiskupové v 18. století

Olomouc jako historické město nabízí návštěvníkům i obyvatelům pohled zpět do historie a nezřídka vede k setkání s architekturou, která vypráví příběhy o církevní správě a duchovní správě v dané době. Díl 16. Arcibiskupský palác ukazuje, jak se během 18. století proměňovalo sídlo olomouckých arcibiskupů a jaké historické momenty s ním souvisejí.

Současný Arcibiskupský palác v Olomouci je už čtvrtou rezidencí, kterou obývají olomoučtí biskupové. Původně byl postaven jako renesanční palác biskupem Stanislavem Thurzem. Dokončil ho ale až biskup Dubravius a dále se o jeho podobu zasloužil také biskup Pavlovský na sklonku šestnáctého století. Stejně jako mnohé další stavby a památky v Olomouci, byl i arcibiskupský palác poznamenaný třicetiletou válkou, kdy byl zdevastovaný. A to hlavně během švédské okupace města mezi lety 1642 až 1650.

Až za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu po požáru v roce 1661 se začalo s barokní obnovou paláce. A to konkrétně v roce 1664, kdy Karel nastoupil na biskupský stolec. Plány opravy zhotovil císařský architekt Filibert Lucchese, po jeho smrti na nich pak pracoval Giovanni Pietro Tencalla. Stavby jako takové se zhostili zedničtí mistři v čele s Petrem Schüllerem a Melchiorem Thoneckem. Dnešní podoba i výzdoba paláce pochází z doby po požáru 1904. Palác byl po něm na popud kardinála Bauera restaurován, ale také částečně přestavěn.

Za dobu své existence byl palác přímým svědkem několika historických událostí. Jednou z nich je rok 1777 a povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství, o což se zasadila panovnice Marie Terezie. V roce 1848 přímo v paláci podal svou abdikaci Ferdinand V. Dobrotivý a na jeho místo nastoupil František Josef I. Jen o dva roky později, konkrétně v roce 1850, zde Rusko, Prusko a Rakouské císařství podepsaly mírovou dohodu, takzvanou Olomouckou punktaci. V roce 1947 se v paláci za přítomnosti prezidenta Eduarda Beneše, který přespával v Zeleném salónku, slavilo obnovení Univerzity Palackého. V devadesátých letech pak u příležitosti svatořečení svatého Jana Sarkandra navštívili kapli papež Jan Pavel II.

Významné pokoje a salónky

V útrobách paláce se nachází několik zajímavých salónků, tři z nich jsou odlišené barvami, jde o Zlatý a Červený salónek a Zelený salón. Malý Zlatý salónek je poslední místností původní renesanční budovy. Jedná se o malý pokojík, který je vyzdobený brokátovými tapetami, prošívanými zlatými nitěmi. V místnosti jsou k vidění významné sbírky skla, keramiky a porcelánu. Červený salónek dříve sloužil jako místnost pro ubytování významných hostů na návštěvě u arcibiskupa. Jako poslední zde nocovala Marie Terezie se svým manželem v polovině 18. století. V roce 1805 se na místě sešli František II. a Alexandr I., tedy rakouský císař a ruský car, aby se poradili, jak budou postupovat proti Napoleonu Bonapartemu. Zelený salón se opět jmenuje podle barvy tapet.

Olomouc - biskupský (Zídkův) palác - Olomoucké biskupství 1063, později arcibiskupství 1777 - současně i knížectví (od 1351? do 1918). Tuto stručnou kapitolu doplňuje shrnutí o církevních územních obvodech na Moravě a o vztahu mezi činnostmi biskupství, diecéze a arcibiskupství. Přispěl: Jan Tomášek.

Církevní územní obvody na Moravě

1. Farnost - například farnost Brno-dóm není součástí žádného děkanství, defacto je tedy farnost katedrálního kostela totéž co biskupství (v případě Brna), nebo arcibiskupství (v případě Olomouce).
2. Děkanát (v Čechách vikariát) - několik farností tvoří vikariát. Obvod sdružující několik farností se nazývá ordinát. V roce 1864 byl děkanát Olomouc zrušen a farnosti podřízeny přímo olomouckému ordinariátu.
3. Biskupství jako světské území - biskup může být zároveň knížetem (často německé či italské dědictví). V Čechách došlo k výjimečnému vyřazení z titulu až 1918. Na Moravě došlo k podobnému rozdělení a titul knížete byl užíván do zrušení šlechtických titulů v roce 1918.
4. Diecéze/Arcidiecéze - administrativní obvod sdružující několik děkanátů či vikariátů; v čele stojí biskup nebo arcibiskup.
5. Provincie - sdružuje jednu arcidiecézi a další diecéze; v čele provincie je arcibiskup - primás.

Další poznámky: arcibiskupové Olomouce nebyli primáty, ale mnozí bývali jmenováni kardinály; v různých historických momentech sehráli významnou roli v řízení církevního i světského života. Níže uvedené body shrnují klíčové periody a postavy spojené s arcibiskupstvím a jeho vládou nad Moravou a Čechami.

Mezi významné období patří transformace biskupství na arcibiskupství v roce 1777, kdy Marie Terezie prosadila povýšení a význam Olomouce v církevní správě byl posílen i politicky. Arcibiskupové často zastávali i další role ve státě či vynášeli důležité politické diplomatické kroky. Mnoho historických pramenů ukazuje, že palác a jeho okolí byly centrem nejen teologie, ale i politických jednání, které formovaly poměry v regionu během osvícenství a následných let 19. století.

V paláci se udržuje turisticky atraktivní, ale zároveň historicky důležitá kontinuita, která ukazuje, jak se v Olomouci měnil charakter sídel a jejich vizuální i nadčasové propojení s dějinami české a moravské církevní správy.

tags: #olomoucti #arcibiskupove #v #18 #stoleti