Klášter Osek je neobsazený cisterciácký klášter v Oseku u Duchcova pod Krušnými horami.
Původně románsko-gotický klášter z 13. století (křížová chodba, kapitulní síň s originálním pulpitem) byl přestavěn za účasti Octavia Broggia do dnešní podoby vrcholně barokního areálu.
Jeho součástí je kostel Nanebevzetí Panny Marie, budovy starého a nového konventu, prelatura s hodinovou věží a hospodářské budovy.
Prvním zakladatelem kláštera byl jistý magnát Milhošť, který ke konci 12. století oslovil bavorský klášter Waldsassen a mnichům nabídl statek Mašťov.
Vše nasvědčuje tomu, že Milhošť nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech nešťastné mnichy z Mašťova vyhnal.
Vyhnancům poskytl azyl Slávek z rodu Hrabišiců a přibližně v roce 1197 je usadil ve svém Oseku.
Postupem času Slávkovi potomci Osek zcela přenechali mnišskému řádu, a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad Rýzmburk.
Ochranu oseckému klášteru přislíbil i sám panovník Přemysl Otakar I.
Každý cisterciácký klášter má svou rodovou linii, vedoucí zpět až k původní cisterciácké komunitě v Citeaux.
Ve třicátých letech 13. století se stal opatem vnuk zakladatele, Slávek III. Hrabišic.
Klášter získával nové statky, horečně se budovalo, a osečtí cisterciáci se dokonce pokusili o vlastní filiaci v Nížkově.
Filiace se nezdařila a v době povstání kralevice Přemysla proti otci klášter doplatil na příslušnost k rýzmburskému zakladatelskému rodu.
Straníkem krále Václava I. byl totiž i bratr opata Slávka Boreš z Rýmburka, který porazil Přemysla v bitvě u Mostu.
Horkokrevný mladík se poté pomstil vypleněním kláštera v Oseku.
Po královském smíření se klášter z újmy rychle vzpamatoval a začal opravovat poškození a také dále rozšiřovat svůj majetek.
Boreš z Rýmburka se roku 1260 zúčastnil česko-uherské bitvy u Kressenbrunnu a tam ukořistil pro klášter vzácnou relikviu - ostatek sv. Jana Křtitele.
V sedmdesátých letech třináctého století se Boreš zřejmě podílel na vítkovském povstání proti králi a klášter se opět dostal do potíží.
V době po smrti krále Přemysla Otakara II. celý konvent po dalším drancování na tři roky odešel do Míšně, aby za vlády Václava II. Jan Lucemburský na základě již předchozích panovnických snah učinil osecký klášter klášterem královským a až do husitských válek se cisterciákům dařilo zachovat majetek a klid na svém území.
V červenci roku 1421 husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila.
Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině 15. století.
Šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly.
V roce 1579 zemřel opat Baltazar a administrátorem kláštera se stal Ondřej Wiedemann, opat v Sedlci a na Zbraslavi.
O rok později bylo osecké opatství zrušeno papežem na návrh Rudolfa II. a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře.
Osečtí mniši byli nuceni odejít na Zbraslav.
Arcibiskup Karel z Lamberka si klášter velmi oblíbil a často a rád v něm pobýval.
Dokonce se pokusil jej natrvalo přičlenit k arcibiskupským majetkům.
Dokonce za tím účelem nechal zničit klášterní archiv, dokumentující, co všechno si mohou cisterciáci v případě obnovy kláštera nárokovat.
Jednomu z klášterních písařů se povedlo uchránit před spálením tzv. Codex Damascus, tedy rukopisný kopiář všech pro klášter důležitých listin.
K obnově klášterního života v Oseku došlo až v roce 1626, o což se velmi přičinil pražský arcibiskup Jan Lohelius.
Ten byl mimo jiné veden snahou odčinit barbarský přístup svého předchůdce Karla z Lamberka.
K volbě nového opata mohlo být přikročeno až v roce 1650.
U kostela Nanebevzetí Panny Marie byla v letech 1726-1732 uspořádána terasovitá zahrada s plastikami I. Reichmana a vybudován i barokní pavilon.
Za josefinských reforem hrozilo klášteru zrušení, tehdejší opat Mauritius Elbel však dokázal fungování kláštera uhájit.
Za opatů Elbela a Venusiho také došlo k některým dalším úpravám v areálu kláštera (opat Elbel dal např. vymalovat do současné podoby velký sál v opatství), k rozšiřování klášterních sbírek a podporování vědecké práce členů konventu.
V klášteře tehdy působila celá řada hudebně nadaných mnichů.
Například Jakob Trautzl, Nivard Sommer či Joachim Cron.
Pozemková reforma.
Za druhé světové války byl opat Scharnagl donucen nacisty k odprodeji části klášterního hospodářství.
Scharnaglův nástupce, opat Eberhard Harzer byl po skončení války internován a připravoval se jeho odsun do Německa.
Ač jim nic prokázáno nebylo, byli určeni na nucenou práci v uhelných dolech v okolí Oseka.
Opat Harzer se pokusil klášter udržet v chodu tím, že jmenoval převorem českého cisterciáka, P. Zikmunda Jana Kapice, který byl za války nacisty perzekvován.
P. Kapic měl rovněž být národním správcem klášterního majetku.
Tato snaha vyšla naprázdno a P. Kapic se pouze stal administrátorem oseckého děkanství.
Po roce 1948 byl přeložen do Bíliny.
Z českých cisterciáků se v blízkosti kláštera udržel pouze P. Nivard F. P. Mickel po roce 1948 působil ve farnostech Vtelno, Vysočany a Židovice a později v Hrobu.
V 60. letech byl několik let ve vězení, a na sklonku života byl opět administrátorem farnosti Vtelno.
Do oseckého kláštera byli v roce 1946 na základě dohody cisterciáků a diecéze povoláni salesiáni.
Cisterciáci, většinou německé národnosti, byli postupně odsunuti do Německa.
Salesiáni působili jako kaplani v duchovní správě, především na inkorporovaných cisterciáckých farách.
Současně však zde založili pro celou českomoravskou salesiánskou inspektorii institutum theologicum pro vlastní bohoslovce, jejichž počet brzy přesáhl 45.
Později zde byly internovány řeholní sestry.
Některé jsou pochovány na oseckém hřbitově.
Klášter měl své inkorporované farnosti, v nichž už dnes cisterciáčtí kněží nepůsobí.
Vysočany (k 1. Po roce 1990 se začalo s obnovou cisterciáckého působení v klášteře.
Postupně se zde vystřídalo několik řeholníků a řeholních kandidátů.
V roce 2007 bylo v opatském kostele poprvé po několika desetiletích udíleno kněžské svěcení.
V roce 2008 tvořili komunitu dva cisterciáci - opat Jindřich Bernhard Thebes a P. Charbel Schubert.
Od září 2008 se opat přestěhoval do hospicu Goppeln v Německu, kde 27. března 2010 zemřel, a P. Charbel byl přemístěn do jednoho z klášterů v Rakousku.
Areál kláštera je podstatnou částí centra města Osek.
Tvoří jej především orientovaný objekt kostela Nanebevzetí Panny Marie, na jeho jižní straně je čtyřstranný uzavřený objekt budov konventu s rajským dvorem.
Na východní straně konventu je trojstranná budova prelatury s nádvořím a kašnou.
Tyto stavby dále na severu doplňuje pás hospodářských budov s komplexem pivovaru ve východní části a panským domem v západní části.
V zalomení dvou křídel panského domu je umístěna orientovaná kaple sv. Kateřiny a Barbory, původně součást klášterního špitálu.
Starý konvent byl vybudován v letech 1225-1250 a tvoří jej gotická kapitulní síň a křížová chodba se studniční kaplí.
V kapitulní síni je dochován unikátní gotický kamenný otáčecí pulpit.
Nový konvent byl vybudován v letech 1705-1708 a v 1. patře se nachází bohatě zdobený slavnostní sál.
Opatský kostel je trojlodní bazilika s trojosým průčelím.
Podle cisterciáckých zvyklostí nemá velkou věž, pouze je nad křížením lodi a transeptu sanktusová vížka, v níž se nachází zvon z roku 1489 s českým nápisem gotickou minuskulí.
Obě boční věže u východního průčelí jsou bez zvonů, ve zvononosné konstrukci je prázdné místo po dvou jiných zvonech.
V boční lodi chrámu je pozdně gotická soška Panny Marie.
Hlavním bodem oslav byla Mše svatá v sobotu 15. srpna 2009, kterou celebroval litoměřický biskup Jan Baxant.
V roce 2010 zemřel v Goppelnu v Německu osecký opat Jindřich Bernhard Thebes, a prelatura byla zbudována po roce 1710.
Ve střední části má bránu a hodinovou věž v ose hlavního vstupu do kláštera.
V 19. století je zde doložen ještě zvon od Jana Jiřího Kühnera, dnes nezvěstný.
Vstupní část kláštera souvisí s hospodářskými budovami, které zahrnují tzv. Panský dům, někdejší stáje a dílny a klášterní pivovar.
Ten byl obnoven v roce 2014 a zde uvařené pivo je dodáváno do pohostinství v Oseku a v blízkém okolí.
Vedle Panského domu se rovněž nachází kaple sv. Kateřiny a Barbory, původně součást klášterního špitálu.
| Součást areálu | Informace |
|---|---|
| Kostel Nanebevzetí Panny Marie | Trojlodní bazilika s trojosým průčelím, sanktusová vížka nad křížením, zvon z roku 1489 |
| Starý konvent | Budován 1225-1250, gotická kapitulní síň a křížová chodba se studniční kaplí, unikátní otáčecí pulpit |
| Nový konvent | Budován 1705-1708, 1. patro slavnostní sál |
| Prelatura | Trojstranná budova s nádvořím a kašnou |
| Pivovar a hospodářské budovy | Obnoven v roce 2014, dodává pivo do blízkého okolí |
| Panský dům a špitál | Kaple sv. Kateřiny a Barbory |
V roce 2007 bylo v opatském kostele poprvé po několika desetiletích udíleno kněžské svěcení.
V roce 2008 tvořili komunitu dva cisterciáci - opat Jindřich Bernhard Thebes a P. Charbel Schubert.
Areál kláštera tvoří centrum města Osek a zahrnuje bohatý průřez historickými stavebními vrstvami a současnou činností, která částečně navazuje na jeho historickou minulost.