Blíží se Světový den zasvěcených osob, který si tuto sobotu 2. února, na svátek Uvedení Páně do chrámu (lidově Hromnice), budeme připomínat již po 23. Podívejme se, kolik řeholníků a řeholnic žije v České republice a jaké řády u nás působí. Statistiky jsou aktualizované k 1. lednu 2019. Foto: Lucie Hornikova / Člověk a Víra
Církevní řády (latinsky ordo) jsou nejstarší formou řeholního společenství. Každý řád se řídí určitou řeholí, tj. souhrnem předpisů, které upravují řeholní život a jsou téměř vždy sepsané samotným zakladatelem řádu. Osoby, které do řádu vstupují, procházejí noviciátem, tj. zkušebním obdobím, kdy si v klášteře ověřují, zda se mohou a chtějí tomuto zasvěcenému životu věnovat až do smrti.
Do řeholního stavu se vstupuje přijetím evangelijních rad, složením veřejných slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. Tyto sliby jsou nejprve časné, skládají se na dobu ne kratší než 3 léta a nepřekračující 9 roků, a po nich následují slavné sliby, které znamenají trvalé zasvěcení se Bohu a setrvání v řeholním společenství. Ti, kdo se k tomuto způsobu života zavázali řeholními sliby, se označují jako mniši, mnišky, řeholníci, řeholnice, bratři nebo (řádové) sestry.
Kongregace: Kromě církevních řádů začaly v 16. století podle předpisů Tridentského koncilu vznikat kongregace (lat. congregatio, tj. shromáždění). Lišily se tím, že místo slavných slibů měly tzv. věčné sliby s menší závazností a většinou netrvají na odděleném životě v klášteře, ale usazují se ve městech a věnují se působení ve společnosti. Život v klášteře Rozšířeným způsobem života mnoha řádů je společný život v klášteře neboli konventu. Každé místní společenství řeholníků je podřízeno jednomu představenému (opat, abatyše atd.) a v čele celého řádu stojí opat primas nebo generální představený. V klášteře se řeholníci společně modlí, a to především liturgii hodin, která je veřejnou modlitbu církve sestavenou tak, aby Boží chvála posvětila celý průběh dne a noci.
Prostor je také pro chvíle ticha, meditaci, kontemplaci a adoraci. Středem života křesťanského společenství je společné slavení mše svaté. Život v klášteře kromě modliteb naplňuje také práce, společné stolování a chvíle rekreace. Vedle mnichů mohli být členy řádu i laičtí bratři (konvrši), kteří neskládali slavné sliby a vykonávali především manuální práci. Znakem zasvěcení a svědectvím chudoby je řeholní oděv, tzv. hábit, který je pro každý řád specifický.
Každé řeholní společenství má vlastní zaměření (charisma), obvykle charakterizované principy života svého zakladatele, ale „těžištěm činnosti řeholních řádů je milosrdná služba trpícímu člověku, která byla historicky realizována především v péči o nemocné a potřebné,“ jak je uvedeno na stránkách rehole.cz.
Řády a kongregace katolické církve působící v Česku
V České republice působilo k 1. 1. 2019 celkem 31 mužských a 63 ženských řeholních institutů. K tomuto datu u nás žilo celkem 656 řeholníků a 1.065 řeholnic, z toho je 42 řeholních studentů bohosloví, 26 řeholních noviců a 17 novicek. Nejvíce řeholnic žije v Arcidiecézi Praha (283), následuje Diecéze Brno (212) a Arcidiecéze Olomouc (187), nejméně naopak v Diecézi Plzeň (17). 29 sester studuje nebo pracuje v zahraničí. V ČR je celkem 95 mužských a 138 ženských řeholních komunit.
Předsedou Konference vyšších představených mužských řeholí je břevnovský arciopat P. Prokop Siostrzonek OSB a předsedkyní Konference vyšších představených ženských řeholí se stala v říjnu minulého roku S. M. Krista Chládková OP, generální představená České kongregace sester dominikánek. Existuje celá řada řádů, které jsou obvykle rozděleny na mužské a ženské větve. U některých řádů existuje i třetí řád, jehož členové (terciáři) žijí civilním životem mimo klášter.
Některé řády působí mezi laiky, například ve školství nebo zdravotnictví, v jiných naopak žijí členové v přísném odloučení uzavřeni v tzv. klauzuře. Podle druhu se řeholní řády člení na mnišské, řeholní kanovníky, řády žebravé, řeholní kleriky a rytířské řády. Podle druhu apoštolátu (zaměření) se rozlišují řády kontemplativní, činné a kontemplativně činné.
Kontemplativní řády
Kontemplativní neboli rozjímavé řády se věnují primárně modlitbě a rozjímání, narozdíl od činných, které se věnují apoštolátu ve světě. Způsob své obživy zajišťují klášterní produkcí. Členové těchto řádů žijí v přísné klauzuře. Benediktini jsou nejstarším existujícím mnišským řádem západního křesťanství, který se řídí řeholí sv. Benedikta z Nursie z počátku 6. století. Mottem řádu se stalo heslo Ora et labora - Modli se a pracuj. Cisterciáci jsou mnišským řádem ze 12. století a jejich zakladatelem je sv. Robert; zakládají kolonie a kláštery. Trapisté jsou členové Řádu cisterciáků přísné observance, kteří zachovávají mlčenlivost, ticho a odloučení.
V ČR vznikly v poslední době dva nové kláštery v Novém Dvoře a v Poličanech. Premonstráti jsou členové duchovního řádu řeholních kanovníků a řídí se řeholí sv. Augustina; hlavní činností je kazatelství, práce v duchovní správě, vědě a školství. Augustiniáni se řídí řeholí sv. Augustina. Karmelitáni kladou důraz na kontemplaci a službu uprostřed lidu. Školské řády a kongregace mají hlavní poslání zakládat školky, školy a vzdělávací instituce; v ČR působí řády jako Piaristé, Jezuité, Salesiáni a další.
Školské řády a kongregace
Piaristé patří do Řádu zbožných škol a zaměřují se na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. Jezuité (Tovaryšstvo Ježíšovo) se soustřeďují na pastorační a misijní činnost a na oblast vědy a vzdělávání; patří mezi největší řády. Salesiáni Dona Boska jsou spolu s Premonstráty nejpočetnější kongregací v ČR, působí v ní 18% všech mužských řeholníků; založili je Jan Bosco a jejich heslo zní „Dej mi duše, ostatní si vezmi“. Notredamky (školské sestry) a další školské kongregace zajišťují výchovu dětí a mládeže. Dále existují školské sestry sv. Františka a další řády s různými zaměřeními.
Ošetřovatelské řády a kongregace
Ošetřovatelské řády hrají významnou roli v péči o nemocné a postižené; zakládají nemocnice, domovy pro seniory, hospice a další zařízení. Boromejky, Bartolíny, Milosrdné sestry svatého Karla Boromejského, Milosrdné sestry sv. Kříže, Sestry sv. Alžběty a další pečují o nemocné, staré a potřebné; provádějí i činnost ve školství a sociálních službách. Voršilky (ursulinky) a Cyrilky (apoštolská kongregace) se zaměřují na pastoraci a výchovu mládeže, často působí i ve farnostech a školách. Vincentky (Milosrdné sestry svatého Vincence de Paul) pečují o seniory a postižené; Paulíni a Pavlíni kladou důraz na klášterní život a pastorační činnost.
Rytířské řády
První rytířské řády byly formami duchovních řádů tvořených rytíři-mniši; jejich činnost byla původně charitativní, později vojenská. Maltézští rytíři (Johanité) vznikli v 11. století; řád byl ustaven v roce 1113 papežem Paschalem II. a působil jako špitální a vojenský řád. Řád sv. Lazara Jeruzalémského, Jeruzalémský rytířský řád, vznikl z italského špitálního bratrstva a působil v Evropě i na Maltě. Rytíři sv. Lazara sloužili malomocným a spravovali špitály. České země přijaly řád v 12. století; první centra byla v Praze a Kutné Hoře. Při husitských válkách činnost řádu ustala; v 18. století docházelo k rozvoji špitálů a nemocnic s podporou šlechtických rodů.
Mirabelky a další řády z různých zemí také působí v ČR; řád sv. Anežky České, křižovníci s červenou hvězdou a další historické instituce se podílely na hospitační a zdravotnické činnosti. Později přišli řády Milosrdných sester a další společenství, která se zaměřují na ošetřovatelskou péči, školství a pastoraci v českých zemích.
Část textu shrnuje, že řeholní život je charakterizován dobrovolně přijatým závazkem zachovávat evangelijní rady a žít ve společenství; hlavními činnostmi jsou modlitba, práce, vzdělávání, sociální a zdravotní služby a pastorační činnost. Některé řády žijí v klauzuře, jiné se zapojují do společnosti; každé společenství má své charisma a specifické poslání.
Česká republika je domovem široké škály řádů - od kontemplativních až po činné, od školských po ošetřovatelské - a jejich počet i rozmístění reflektují historické i současné potřeby společnosti. V centru pozornosti zůstává skutečnost, že řády působí nejen v klášterech, ale i ve školách, zdravotnických zařízeních a komunitách laiků.
