Každý rok si 2. listopadu připomínáme všechny, kteří nás navždy opustili. Na tento den připadá Památka zesnulých, lidově Dušičky. Mnoho lidí v tento den nevzpomíná pouze na blízké osoby, ale i na svá milovaná zvířátka, která je provázela životem. Tento sváteční den má dlouhou tradici sahající až do keltských dob. Keltové v tuto dobu slavili konec roku a tato doba jimi byla vnímána jako čas, kdy se stírá hranice mezi živými a mrtvými. Předchůdcem křesťanských dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy či hostiny, konané přímo na nekropolích na počest zemřelých předků. Svátek Dušičky je katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé. Poté se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi, tedy i k nám. Ke svým domácím mazlíčkům si vytváříme hluboké citové pouto a když nás poté navždy opustí, je to pro nás velmi tragická událost. Zavzpomínejme na naše blízké a uctěme jejich památku. Zvířátka nás provázela naším životem. Byli to naši věrní kamarádi. Zapalme tedy svíčku i za ně. Slavnost Všech svatých je křesťanský svátek, který připomíná všechny svaté, a to nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale je to i svátek věnovaný neznámým svatým a mučedníkům. Předvečerem tohoto svátku je zejména v USA populární Halloween, který připadá na 31. Svátek všech svatých je slaven napříč křesťanstvím, přičemž církve vzešlé ze západního křesťanství jej slaví 1. listopadu. V tento den se slaví i na Faerských ostrovech (Allahalgannadagur), Islandu (allraheilagramessa), Estonsku (pühakutepäev), Litvě (Visų šventųjų diena) a Lotyšsku (Visu svēto diena). V Dánsku (allehelgensdag, dříve hellemisse), Finsku (pyhäinpäivä), Norsku (allehelgensdag, helgemesse, aldermesse) a ve Švédsku (alla helgons dag, dříve allhelgonadagen) je to svátek pohyblivý: v Dánsku a Norsku připadá na první neděli v listopadu, ve Finsku a Švédsku pak na sobotu mezi 31. říjnem a 6. Římskokatolická církev a některé další západní církve navazují 2. listopadu na Svátek Všech svatých Památkou zesnulých, tj. vzpomínkovým dnem na všechny blízské zemřelé, lidově tzv. dušičkami. V tyto dva dny je zvykem navštívit hřbitov a rodinný hrob a zapálit na něm svíčku či položit květiny nebo věnce. Dušičky se udržují v Dánsku (Alle Sjæles Dag), Islandu (allrasálnamessa), Norsku (alle sjelers dag, allesjelersdag), Švédsku (alla själars dag), Estonsku (hingedepäev), Litvě (Vėlinės, dříve Ilgės) a Lotyšsku (Mirušo piemiņas diena, Visu dvēseļu diena). V Pobaltí se ovšem na zesnulé příbuzné dle starých pohanských tradic vzpomínalo v podstatě po většinu podzimního období. Protestanté v Pobaltí si zemřelé někdy připomínají i poslední neděli před adventem. Tento zvyk přinesli do oblasti pruští luteráni v 19. Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když zemře zvířátko, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. 14. 10. Dušičky, neboli Památka zesnulých, jsou tradiční svátek, během kterého si lidé připomínají své blízké, kteří už nejsou mezi námi. Tento den, který připadá na 2. listopadu, je pro mnoho rodin příležitostí k návštěvě hřbitovů, zapalování svíček a tichému vzpomínání. Dušičky, oficiálně nazývané Památka zesnulých, jsou křesťanským svátkem, který se slaví každoročně 2. listopadu. Tento den je věnován vzpomínce na ty, kteří nás opustili, a je časem uctívání památky zesnulých přátel a rodinných příslušníků. Historie tohoto svátku sahá až do středověku, kdy církev začala formálně vyčleňovat den na připomínku zemřelých. Křesťanské rituály spojené s modlitbami za duše v očistci měly pomoci mrtvým najít klid a dostat se do nebe. V současnosti jsou Dušičky nejen dnem náboženské úcty, ale také časem, kdy se rodiny scházejí, aby společně vzpomínaly na ty, kteří tu již nejsou. Dušičky jsou nejen svátkem vzpomínek, ale i časem, kdy se dodržují různé tradice a zvyky, které mají hluboký symbolický význam. Jedním z nejrozšířenějších zvyků je zapalování svíček na hrobech zesnulých, které symbolizuje světlo ukazující cestu duším, aby našly klid. Další významnou tradicí je zdobení hrobů květinami - nejčastěji se používají chryzantémy, které jsou považovány za symbol nesmrtelnosti a věčné vzpomínky. Kromě těchto zvyků je běžné i modlení za duše v očistci, což je náboženský aspekt Dušiček. Připravit se na Dušičky znamená nejen myslet na návštěvu hřbitova, ale také se důkladně zamyslet nad tím, jak uctít památku zesnulých co nejosobnějším a důstojným způsobem. Naplánujte si návštěvu hřbitova: Pokud máte hroby svých blízkých na různých místech, je dobré si včas naplánovat, kdy a kde se vydáte. Připravte si dekorace: Kromě tradičních chryzantém můžete přinést na hroby věnce, svíčky, a dokonce i osobní vzpomínkové předměty. Připomeňte si zesnulé doma: Pokud nemůžete navštívit hroby svých blízkých, vytvořte si doma malé vzpomínkové místo. Zvolte osobitý vzpomínkový předmět: Chcete-li uctít památku na své blízké originálním způsobem, můžete se rozhodnout pro miniurny, šperky s popelem nebo jiné památní předměty. Účastněte se vzpomínkových obřadů: V mnoha kostelech či komunitních centrech se na Dušičky konají speciální vzpomínkové mše a obřady. Připravit se na Dušičky nemusí být stresující záležitostí. Miniurny jsou výjimečnou možností, jak uchovat blízkou osobu stále po svém boku. Tento druh urny umožňuje rozdělení popela mezi více pozůstalých, takže každý může mít doma či na jiném místě malou, ale významnou část svého milovaného. Díky ruční výrobě a stylizaci do podoby jejich větších verzí jsou tyto urny zároveň velice estetické a nabízejí možnost osobního spojení s vaším blízkým. Do miniurny můžete vložit nejen část popela, ale i osobní předmět, například snubní prsten, fotografii nebo drobné památky. Památeční sklo představuje výjimečný způsob, jak si uchovat vzpomínku na blízkého člověka v jedinečné a umělecké formě. Ztráta milovaného je bolestivá zkušenost, která zanechává hluboké rány, ale právě vzpomínky mohou tuto bolest částečně zmírnit. Naši zkušení skláři s láskou a pečlivostí zatavují malé množství popela do křišťálového srdce, kapky, kuličky nebo slzy, čímž vytvářejí jedinečné památky, které v sobě spojují vzpomínku a emoci. Pokud hledáte dostupnější alternativu k luxusnímu památečnímu sklu, naše památeční skleněná srdce z barnatého skla jsou ideálním řešením. Každé srdíčko je vyráběné v tradiční české sklárně. Díky ruční výrobě je každé srdíčko originál. Skleněné srdce obsahuje malou dutinku, do které lze z druhé strany vložit malé množství kremačního popela. Památeční diamanty představují jedinečný a nadčasový způsob, jak uchovat vzpomínku na milovanou osobu. Tento památeční předmět je k dispozici v různých velikostech a tvarech, které lze přizpůsobit vašim osobním přáním. Každý památeční diamant je označen jedinečným referenčním číslem a může být doplněn i rytinou se jménem či krátkým nápisem. Kdy máte nárok na volno při úmrtí blízké osoby? Kolik stojí pohřeb v České republice v roce 2025? Proč je důležité sepsat závěť? Praha 1. listopadu 2018 (PROTEXT) - Na pátek 2. listopadu připadá Svátek zesnulých, neboli Dušičky. V tento den si připomínáme všechny ty, kteří nás navždy opustili. Chodíme na hřbitovy, kam přinášíme květiny a zapalujeme svíčky. Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých, který se slaví v dnech, kdy Keltové oslavovali konec roku, svátek Samhain, v noci z 31. října na 1. listopadu. Samhain byl Kelty vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých a mrtvých, světlem živí ukazují cestu mrtvým. Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy. Tradici svátku Samhain je svou podstatou a znaky nejvíce věrná oslava halloween. Dušičky se slaví od 10. století. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Podle dostupných zdrojů je katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé, svátek Dušičky (vzpomínka na duše v očistci), Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Ve 13. Věřící křesťané říkají, že zvířata duši nemají a nejdou tedy ani do nebe. Většina lidí, kteří doma chovají nějaké zvířátko, vám ale zcela jistě řeknou, že zvířátka svoji duši mají. Ke svým mazlíčkům si často vytváříme hluboké citové pouto a když nás poté navždy opustí, je to pro nás tragická událost. Čím dál častěji v této smutné chvíli využíváme jednu ze služeb zvířecího pohřebnictví a svým zvířátkům vypravíme pohřeb. Poslední rozloučení se s našimi milovanými má také pozitivní psychologický efekt - lidé v sobě celou bolestivou záležitost uzavřou a lépe se pak se svou ztrátou vyrovnávají. To platí vždy, pokud máme k dané bytosti citový vztah - ať už se jedná o člověka, nebo zvíře. Vzpomínejme tedy na naše blízké a uctěme jejich památku. Zvířátka nám dělala radost a provázela nás, jako věrní kamarádi, naším životem. Autor: Ing. Ing.
