Papež (z lat. papa - otec) Nástupce apoštola Petra na římském biskupském stolci. V římskokatolické církvi je někdy též označovaný jako zástupce Kristův na zemi vybavený širokou pravomocí k řízení římské církve. P. jako výlučný titul biskupa římského se začíná prosazovat od papeže Řehoře VII. (z. 1085).
Vnějšími znaky papežské moci jsou rovná pastýřská hůl zakončená křížem (pedum rectum), dříve též tiára a bílý šat. Papež užívá různých titulů, oficiální název je Pontifex Romanus (velekněz římský), k podpisu připojuje i servus servorum Dei (sluha sluhů Božích); oslovuje se obvykle Sanctissime Pater (Svatý otče). Postavení papeže v církvi a společnosti je výsledkem dlouhého historického vývoje, v němž svůj primát (zpočátku čestný a věroučný) musel vybojovat v zápase s patriarchou Cařihradským i s biskupy hájícími partikulární zájmy; světská moc papeže se rodila a upadala v bojích s předními evropskými vládcami.
MIMOŘÁDNÉ postavení římského biskupa bylo dáno zvláštním postavením římské obce v antickém světě a tím, že Řím byl podle legendy sídlem a působištěm apoštolů Petra a Pavla. Datum označená otazníkem nejsou s naprostou jistotou historicky doložena. Lev I. Felix II. Felix III. Řehoř I. Martin II. Martin III. Bonifác VII. Jan XVI. Benedikt IX. Benedikt IX. Viktor IV. Klement V. Jan XXII. Mikuláš V. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Klement VII. Benedikt XIII. Alexandr V. Jan XXIII. V pátek 3. 9. 2010 si církev připomíná památku sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve. Informujeme o jeho životě a o řádu-významenání, které je spojeno s jeho jménem.
Svatý Řehoř Veliký (540-604) a jeho vliv
Sv. Řehoř se narodil kolem roku 540 v Římě, zemřel roku 604 tamtéž. První a největší z papežů s tímto jménem pocházel z patricijské rodiny a několik let byl římským prefektem. Část svého jmění věnoval na založení kláštera v Římě a několika dalších klášterů na Sicílii. Když mu bylo asi 35 let, stal se mnichem. V letech 579-585 byl papežským vyslancem (apokrisiariem) v Konstantinopoli. Pět let po návratu zpět do Říma byl zvolen papežem; byl prvním mnichem, který zastával tento úřad. Jeho pontifikát trval 14 let.
Když v roce 592 Langobardi pustošili severní Itálii, vyjednával s nimi o vykoupení zajatců, zreformoval správu církevního majetku a z těchto příjmů věnoval velké sumy na pomoc těm, kdo utrpěli válkou, epidemiemi a hladomorem. Udržoval nezávislost církve na světské moci a sám se staral o plnění těch povinností, které světské úřady zanedbávaly. Tím, že udržoval dobré vztahy s Langobardy, Franky a Vizigóty v severní Itálii, Galii a Hispánii, posiloval pozici církve. Zkušenosti získané v Konstantinopoli mu umožňovaly posilovat autoritu Říma na Východě i na Západě. Jedním z jeho činů s dalekosáhlými následky bylo vyslání misionářů vedených sv. Augustinem z Canterbury do Anglie, poté co na tržišti uviděl vystavené světlovlasé otroky, kteří odtud pocházeli.
Učení, díla a význam pro papežství
Sv. Řehoř byl r. 1298 prohlášen za učitele církve. Jeho spisy jsou zaměřeny především pastoračně. Liber regulae pastoralis shrnuje směrnice o povinnostech biskupa a úvahy o životě pastýřů duší a jejich vlastnostech. Moralia in Job jsou dlouhým praktickým komentářem k biblické Knize Job a ve středověku velmi oblíbené. Dialogy vyprávějí události ze života světců. Řehoř věřil všem zázračným událostem, souvisejících s vírou, o nichž se dozvěděl. Proto je toto dílo plné zázračných úkazů a vizí. Život a myšlenky sv. Řehoře byly po staletí zdrojem inspirace pro západní křesťanství. Sv. Řehoř byl otcem středověkého pojetí papežství, které se jen díky němu vymanilo z chaosu svárů. Pro jeho koncepci autority je příznačné, že sám sebe nazýval 'služebníkem služebníků Božích'.
Toto označení převzali i jeho nástupci. S papežem Řehořem souvisí Papežský řád sv. Řehoře Velikého (L’Ordine Equestre Pontificio di San Gregorio Magno). Patří mezi vyznamenání, která uděluje sám Svatý otec. Řád ustanovil roku 1831 papež Řehoř XVI. s tím, že má být udělován věrným a zasloužilým mužům vzorné pověsti, kteří se zasloužili o 'dobro společnosti, církve a Svatého stolce'. Heslem řádu je 'Pro Deo et Principe' (Pro Boha a vládce).
Nositelé tohoto ocenění se stávají členy řádu s titulem 'rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého'. Řád je rytířským řádem jezdeckým. Rytířům je zaručeno privilegované místo během papežských procesí i při jiných obřadech. Od roku 1994 mohou toto vyznamenání obdržet také ženy, které se stávají 'dámou Řádu sv. Řehoře Velikého'.
Papež Benedikt XVI. udělil tento řád 25. listopadu 2009 Ing. Karlu Štíchovi za úsilí při jednání o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi a PhDr. Milanu Novákovi za úsilí při obnovení Národní svatováclavské pouti. V minulosti byl u nás tento řád udělen např. také bývalému rektorovi Univerzity Karlovy prof. Ivanu Wilhelmovi za jeho zásluhu o reformu Katolické teologické fakulty a opětného začlenění této fakulty mezi ostatní instituce UK. Řád sv. Řehoře Velikého obdržel také někdejší děkan Fakulty sociálních věd UK prof. Lubomír Mlčoch za příkladný křesťanský život aktivního laika v naší společnosti i za práci pro církev a prezidentka Rádia Svobodná Evropa Olga Kopecká-Valeská za zásluhy o obranu náboženské svobody a křesťanských hodnot za totality a za podporu ekumenismu v dnešní společnosti.
Zdroj: Slovník svatých, Papyrus, Jeva, 1993, upraveno. Více informací o řádu sv. Řehoře Velikého zde. O sv. Řehořovi se dočtete také v knize Slovník starokřesťanské literatury. Karmelitánské nakladatelství pracuje i na Slovníku křesťanských mystiků. Obraz převzat Řehoř XIII. Po smrti papeže Pia V., který ke cti sv. Řehoře Nazianzského Řehořem XIII. měl po tři léta přednášky o institucích, a byl přijat mezi kanovníky. Odebrav se do Říma, zastával tam též zprvu občanské úřady; za Pia III. roku 1562 odebral se na sněm Tridentský a byl na něm až do konce; vrátiv se byl od Pii IV.
Historie koncilů a laterální vlivy na papežství
S Johanským obdobím a s působením Benedikta XIII. souvisejí rovněž etapy koncilů a zkreslení moci. Zmíněný cirkulární vývoj vedl k reformám a ke změnám v organizaci církevní správy. Po smrti Řehoře XI. začalo papežské schizma (rozkol), které trvalo 51 let, s dvojpapežstvím Řím - Avignon a později i Pisa. IV. koncil a další kroky postupně posílily autoritu papeže vůči koncilům.
Klíčové momenty a jejich dopady na papežství
Koncil sjednal nápravu a vyžadoval abdikaci některých papežů; Římský papež Řehoř XII. rezignoval, aby odstranil rozkol. V roce 1414-1418 proběhl Koncil v Konstanci, který zvolil Martina V. a obnovil jednotu církve. Baltazar Cossa, jenž byl posléze Jan XXIII., byl po koncilu sesazen a koncil ho vyzval k abdikaci; Jan XXIII. byl nakonec uznán jako zástupný papež, zatímco pravoplatný papež byl zvolen Martin V. Koncilu se také podařilo potrestat či sesadit Avignonské truchlivé papeže.
Klíčové osobnosti a jejich vliv na papežství
Urban VI. byl posledním papežem, který nebyl kardinálem před volbou; jeho volba vyvolala konflikt s Avignonským papežem Bonifácem IX. a následně vznikl doprovodný schizma. Bonifác IX. byl známý svým podpíráním nepotismu a prodejem odpustků, čímž poznamenal reputaci církve. Jan XXIII. a Baltazar Cossa, pozdější Jan XXIII., sehráli klíčovou roli v koncilní reformě a obnovení jednoty. Martin V. ukončil období schizmatu a nastolil nový normativní rámec pro římský stolce.
Současné perspektivy a odkaz Řehoře Velikého
Řehoř Veliký zůstal vzorem pro vedení církve a pastoračního zaměření; jeho důraz na službu Boží a organizaci liturgie ovlivnil způsob konání bohoslužeb a správu církevních statků. Jeho odkaz se projevuje i v mešní reformě a ve snaze o zachování jednoty křesťanství napříč evropskými zeměmi.。