Attributy:dítě, dům, meče, plášť, růže, růženec a mnohé další symboly související s její úlohou Panny a Matky i s jejím povýšením za královnu nebe; jako symbolické předobrazy se uvádí: jednorožec - bájné zvíře, které se nechalo chytit jen tehdy, když položilo svou hlavu do klína panny; zelenající se hůl Aronova, věž Davidova, jejíž štíty symbolizují Mariiny ctnosti; lilie; oliva; cedr; jitřní hvězda nad mořem ohlašující příchod slunce - Krista, k němuž nás vede v životních bouřích; 12 hvězd kolem hlavy, měsíc a had pod nohama Panny Marie.
Je také znázorňována s holubicí symbolizující Ducha Svatého; jako bolestná s mečem, event. se sedmi meči v srdci; její nanebevzetí v doprovodu andělů; její oslava vyobrazením korunovace Nejsvětější Trojicí. Nejčastěji však s Božským Dítětem v náruči.
V oktávě narození Páně, v den obřízky Ježíše, je slavnost svaté Bohorodičky (Theotokos) Marie. Tak ji nazvali Otcové na 3. ekumenickém koncilu v Efezu, který svolal císař Theodosios II.
Důvodem bylo vyjádření k nauce, kterou šířil Nestorius, popírající, že Panna Maria porodila Božího syna. Jeho Božství i Mariin titul Bohorodička obhájil na koncilu Cyril Alexandrijský (pam. 27. 6.). Definoval, že Kristus je totéž věčné Slovo, Bůh z Boha, a jako Syn je věčně plozen Otcem. Zároveň, že podle těla se tento jediný pravý Boží Syn v čase narodil z Marie Panny na základě osobnostního spojení a ona má proto právo na titul Bohorodička (dnes s názvem Matka Boží).
Se vznešeným mateřstvím tělesným se úzce pojí duchovní mateřství Mariino. Dnes, na Nový rok, je to osmý den od slavnosti jeho narození. V osmý den se vykonávala obřízka a byl obřezán i Ježíš. Panna Maria se od počátečního poznávání Boha podřizovala jeho svaté vůli, ztotožňovala se s ní. Byla plná pokory před Bohem právě proto, že pokora je postojem pravdy a sám Boží Syn je plný pokory vyvěrající z lásky k nám.
Panno Maria, sledujeme-li tvůj život na základě evangelních zpráv, vidíme tvůj postoj důvěry a spoléhání se na Boha ve všech okamžicích, které by se nám zdály nepřijatelné nebo bychom alespoň považovali za přirozené mít obavy a ptát se proč. Ty, Panno Maria, vše přijímáš a jdeš dál nejen z lásky k Bohu, ale přímo v Boží lásce, jejímž cílem je věčné společenství s námi všemi. Jediné místo, kde jsi použila slovo proč ("proč jsi nám to udělala"), je tam, kde jsi chtěla porozumět svému 12letému Dítěti, za které jsi cítila velkou odpovědnost, když jsi je po třídenním úzkostném hledání nalezla v chrámu. A jediná Tvá reakce ve chvíli, kdy Ti Ježíš odpověděl protiotázkou je ta, že jsi to vše "uchovávala ve svém srdci", jako pokorná učednice Páně.
Panno Maria, jsi nejen obraz Boží lásky, ale ty jsi už její uskutečňování skrze svaté mateřství, v němž jsi pod křížem v odevzdání Janovi ustanovena i za moji matku. Stáváš se matkou nás všech, protože jsi se plně nasadila za naše vykoupení, přinesla pro ně nejvyšší oběť a tvé lidské srdce pro nás stále tluče. Jsi Matkou milosrdenství, kterému se ještě stále potřebujeme učit. Bible nám na nejednom místě připomíná důležitost našeho milosrdenství.
V knize Ozeáš Hospodin odmítá náš návrat bez pokání a ústy Ozeáše říká: "Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly." - Z celé věty vyplývá, že za slovem "oběť" je myšlena zápalná oběť bez lásky, zatímco skutky milosrdenství bývá oběť přinášená z lásky. Tajemství milosrdenství je v tom, že činí člověka šťastným. Chvalozpěv tvého Magnificat, Panno Maria, měli bychom si osvojit jako denní modlitbu i my, neboť v něm opěvuješ Boží milosrdenství.
V tomto chvalozpěvu můžeme pokračovat také tím, že budeme vidět a děkovat za projevy Božího milosrdenství ve svém životě a kolem sebe. Církev nám připomíná blízkost Mariiny mateřské lásky, kdykoliv se k ní obrátíme o pomoc, a učí nás, že: "Mariino mateřství trvá nepřetržitě v plánu milosti ... až do věčného zakončení spásy." ...
Se vznešeným mateřstvím tělesným se úzce pojí duchovní mateřství Mariino. Předsevzetí si děláme každý sám, zde se mohou nabízet pouze návrhy. že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. (Lk 1,46- 1,55) text z českých liturgických knih podle skupiny ThDr. V. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků.
Mohu snadněji mnohé dosáhnout, budu-li žít s Marií. V našem vztahu k Panně Marii nesmí jít jen o slova, ale tím nejpodstatnějším by měla být snaha "uvažovat jejím srdcem", to znamená osvojit si hierarchii hodnot podle toho, co se líbí Bohu, co ode mne On očekává. K takovému poznání slouží rozjímavá modlitba. Dejme si proto ještě jedno předsevzetí: "Rozvažovat a důležité uchovávat ve svém srdci jako to činila Panna Maria".
Srov. Závěrečná modlitba breviáře (liturgie hodin) o dnešní slavnosti nás obrací k nebeskému Otci slovy: "Bože Tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá." Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého stále žije a kraluje po všechny věky věků. Maria, Pomocnice křesťanů, Matko Ježíšova a Matko naše! Tvé mateřské srdce vnímá každou naši nouzi i naději. Jsi matkou dokonalé pomoci. Prosíme, pomoz našemu národu k duchovní a mravní obnově. aby se v našich dětech rozvíjel Boží obraz do své plné krásy. Uč nás pokání a smíru za hříchy a křivdy. Sbližuj národy, aby utvářely budoucnost světa podle Boží vůle. ať je rodinou a domovem všech lidí, dětí Božích a dětí Tvých. Maria Virgo, sancta Dei Genetrix; Iustinus, episcopus (asi s. IV); Almachius (391); Eugendus (516); Fulgentius, ep. Ruspen (533); Clarus, abbas Viennen (660/670); Frodobertus (asi 667); Gulielmus, abbas Divionen (1031); Odilo (1049); Hugolinus, eremita (s. Kdo se v Jubilejním roce soustředí na naději, může si povšimnout i Marie, která Naději pro svět nosila devět měsíců pod srdcem.
Po staletí křesťanská tradice oslavovala Marii jako Pannu Matku a zároveň zanedbávala ženu za mýtem. Tato rekonstrukce není bez kontroverze a mnozí budou diskutovat o prvcích tohoto argumentu, ale vyzývá nás, abychom Marii viděli znovu: jako zakladatelku, matriarchu, vizionářku a přeživší. V obnovení jejího příběhu objevujeme nejen skryté kořeny křesťanství, ale také model odolnosti, který promlouvá napříč časem. Marie, ukazuje archeolog, nám připomíná, že za každým hnutím jsou ženy, jejichž hlasy byly umlčeny, jejichž vliv byl skryt před očima. O dva tisíce let později je možná nejradikálnějším činem nazvat ji tím, čím byla: nejen požehnanou mezi ženami, ale zapomenutou zakladatelkou křesťanství.
- Související články National Geographic atribut měsíce a atribut hada mají různé významy, podle toho kterého náboženství či filosofie se týkají.
- Aby byla ilustrace jasnější, ikonografické detaily a jejich výklad dokreslují tento text.