Originál pískovcové sochy Madony Immaculaty se dvěma doprovodnými andílky se v současné době nalézá uvnitř areálu Božího hrobu v Mimoni (Niemes). Několikrát přesunutá statue Madony Immaculaty stála původně v dolní části tzv. Mariánského náměstí v Mimoni. Zde však byla ohrožována sílící dopravou, a proto byla pravděpodobně v roce 1931 či 1932 přemístěna do proluky mezi domy čp. 88 a 89 v tehdejší nedaleké Scheibengasse, poválečné Okrouhlické ulici. Zde nalezla statue místo blíže domu čp. 88 přibližně jeden metr od chodníku a od komunikace byla oddělena zdobným kovovým nevysokým plůtkem. Koncem 90. let 20. století byl stav statue havarijní, rozhodnutím MK ČR čj. 7210/98 ze dne 23. 10. 1998 byl umožněn přesun sochy do Mostecké ulice na parcelu č. 2169. Vzhledem k tomu, že stav sochy nezaručoval její další existenci v exteriéru, bylo rozhodnuto o nahrazení originálu kopií. Kopie byla osazena na podstavec (výdusek) zhotovený dle původního, originál sochy byl přemístěn do krytých prostor Božího hrobu v ambitovém dvoru vpravo (původní podstavec sochy se do současnosti nedochoval).
Podstavec byl trojbokého půdorysu s okosenými rohy, s mohutnou profilovanou patkou, střední částí členěnou vpadlými poli a profilovanou římsou. Na podstavci spočívala (již dochovaná) stylizovaná kupa obláčků po stranách opatřena drobnými postavičkami andílků, držících v rukách kartuše s prázdnými plochami. Levý z andílků svou pravicí drží horní část kartuše a levicí poukazuje na její čelní stěnu (kde se tudíž kdysi jistě vyskytoval votivní nápis). Svým pohledem míří vzhůru k nebi. Pravý z andílků drží kartuši levou rukou a pravici má odtaženou od těla směrem dopředu. Svým pohledem míří rovněž k nebesům.
Na střední obláčkové kupě spočívá sféra obtočená hadem, na které stojí figura Madony Immaculaty s Ježíškem u pravého boku. Bosá Panna Marie je oděna do spodního roucha (přiléhajícího k tělu) a svrchního pláště, přehozeného přes pravé rameno. Plášť splývá za zády k pasu, kde se přetáčí na čelní stranu a tvoří u Mariina levého boku hluboké záhyby. Panna Marie svoji pravicí přidržuje u boku téměř nahého Ježíška, levicí jej zachycuje za bříško. Hladká kulatá tvář Panny Marie pohledem míří vzhůru k nebi.
Ježíšek držel v ručkách původně zlacené kopí s křížem na vrcholu, jehož bodec směřoval do tlamy hada obtáčejícího sféru pod nohama Panny Marie. Parvděpodobně obě figury měly původně nad hlavou pozlacené kovové svatozáře, Panna Marie v obvyklé podobě se dvanácti hvězdami (zachyceno na historické dokumentaci). Kopie statue je v současné době osazena v ulici pod kostelem sv. Petra a Pavla. Podstavec kopie (výdusek) je značně popraskán a roztržen, zvláště v partii římsy.
Vzhledem k historickým změnám a přesunům je současný stav důležitým svědectvím o ochraně kulturního dědictví a o tom, jak veřejný prostor reaguje na záchranu památek před de facto zánikem v exteriéru. Kopie představuje snahu zachovat ikonickou kompozici a výzdobu, zatímco originál zůstává v krytém prostoru Božího hrobu v ambitu, kde je lépe chráněn před povětrnostními vlivy a opotřebením. Podstavec původní sochy, který se do současnosti nedochoval, a drobné detaily kartúší s prázdnými plochami naznačují bohatý ikonografický program, včetně světlometických náznak votivního nápisu, jenž byl kdysi umístěn na čelní stěně.
Současná kopie je tedy nejen technickým náhražkem, ale i nositelem části symboliky a estetiky původní kompozice, která je pro návštěvníky a badatele důležitým odkazem na historii mimonského Marianismu a na proměny urbanistického prostředí během 20. století. Historie původní polohy sochy na Mariánském náměstí v Mimoni. Přesuny v souvislosti s dopravními riziky a následné umístění v různých lokalitách. Havarijní stav v 90. letech a rozhodnutí o přesunu do Mostecké ulice. Nahrazení originálu kopií a umístění originálu v krytém prostoru Božího hrobu.
Další součástí textu je popis pietní a kunsthistorické hodnoty v souvislosti s jinými památkami, včetně popisu Pieta z kostela sv. Jakuba v Jihlavě a jejího osudu, která prošla různými fázemi restaurování a ikonografického vývoje v časovém sledu od 14. do 20. století. Pieta z Jihlavy byla mimo jiné prostřednictvím restaurování a nových nátěrů v 20. století předmětem pozornosti badatelů a veřejnosti, a její současný osud je spojen s prezentací kultury a historie v českých zemích. Krátké vystavení ve Strahovském klášteře a zhodnocení Piety jako uměleckého díla v roce 2005 uvedly, že i známá díla mohou být rekonstruována a znovu objevena pro dějiny umění.
Rekonstrukce a ikonografie - záměry a detaily
Kopie statue Madony Immaculaty v Mimoni zachovává klíčové prvky ikonografického programu: andílky po stranách s kartušemi, sféru s hadem, Madonu s Ježíškem, Pravá ruka Marie míří vzhůru a Ježíš držel původně kopí s křížem. Na podstavci byly současně zobrazeny drobné detaily, které naznačují votivní nápis a původní výzdobu. Většinu těchto detailů doplňuje poznámka o tom, že originál byl chráněn v krytém prostoru Božího hrobu a že kopie byla umístěna na volně přístupném místě v ulici pod kostelem.
Pravděpodobný původ a vývoj sochy ukazují, že původní podstavec měl trojboký půdorys s okosenými rohy a mohutnou profilovanou patkou. Ikonografické prvky, jako třináctivé (dvanáct hvězd kolem Marie) by mohly odkazovat na tradiční ikonografii Panny Marie Immaculaty a votivní nápisy, které dnes chybí, ale jsou naznačeny na historických dokumentech. Kopie tedy není jen technickou náhradou, ale nesoučástí symboliky a estetiky původní kompozice, která zůstává důležitým odkazem pro badatele a návštěvníky.
Historie a kontext Marianismu v Mimoni a Jihlavě
Historie původní polohy sochy na Mariánském náměstí v Mimoni a následné přesuny v souvislosti s dopravními riziky ukazují, jak veřejný prostor reaguje na záchranu památek. Havarijní stav v 90. letech vedl k přesunu do Mostecké ulice a nakonec k nahrazení originálu kopií. Originál zůstal v krytém prostoru Božího hrobu, zatímco kopie byla umístěna v ulici pod kostelem. Tím se zachovala ikonografie a estetika původní kompozice, což umožnilo návštěvníkům a badatelům sledovat proměny urbanistického prostředí během 20. století.
V souvislosti s Pietou z Jihlavy se ukazuje, že i historicky významná díla mohou mít bohatý vývoj a dlouhé období, během kterého získávají nové vrstvy významu. Restaurování dokončené v listopadu 2005 umožnilo znovu docenit Pietu jako umělecké dílo a připomenout její historické svědectví o Mariině kultu a proměnách církevní praxe v Čechách a na Moravě. Krátké vystavení ve Strahovském klášteře a následné zhodnocení z vědeckého hlediska ukázalo, že i známá díla mohou být „objevena znovu“ pro publikum i pro dějiny umění.
Nové teorie a výzkum kolem Marie - Matky naděje - ukazují, že role Marie v raném křesťanství by mohla být ve skutečnosti významnější. Podle publikací a argumentů některých badatelů by Marie mohla být zakladatelkou křesťanství, matriarchou dynastie a spojovat mezi rodinou Ježíše a klíčovými vůdci rané církve. V kontextu historické Mary je důležité rozlišovat mezi tradičním obrazem Panny Marie a novými výklady, které zdůrazňují její sociálně-politický a teologický význam v 1. století.
Současný význam a odkazy pro výzkum
Současný stav kopie i originálu a jejich vzájemné vztahy ukazují, jak veřejný prostor reaguje na záchranu památek a jak ikonografické programy přežívají v nových podmínkách. Kopie slouží jako nositel části symboliky a estetiky původní kompozice, zatímco originál poskytuje přímý kontakt s historickým prostředím a ochranou před povětrnostními vlivy. Zdroje a dokumentace k historii polohy a přesunů sochy jsou důležitým svědectvím o ochraně kulturního dědictví a o tom, jak se urbanismus vyrovnává s památkami z 20. století.
Klíčové myšlenky a závěrečná reflexe
Současná kopie je tedy nejen technickým náhražkem, ale i nositelem části symboliky a estetiky původní kompozice, která je pro návštěvníky a badatele důležitým odkazem na historii mimonského Marianismu a na proměny urbanistického prostředí během 20. století. Marie je pro nás znamením naděje. Ježíš je Naděje a Moudrost. „Včera, dnes i navěky“ (srov. Žid 13,8).