Psalo se 21. září 1953: mladý Jorge Mario Bergoglio si cestou na studentskou oslavu zašel ke zpovědi. Před sedmdesáti lety, 21. září 1953, se zrodilo kněžské povolání papeže Františka. Jorgemu Mariovi Bergogliovi bylo necelých 17 let. V Argentině na onen den připadá svátek studentů, církev slaví svatého Matouše, veřejného hříšníka, kterého Ježíš povolal, aby se stal apoštolem. “Pro mne bylo velmi důležitým dnem 21. září 1953… Byl jsem přesvědčen, že se mám stát knězem,” popsal Bergoglio svou zkušenost.
Ve španělštině se vyjadřuje, že Pán nás vždycky primerea - předchází. Je první, očekává tě! A to je opravdu velká milost: nalézt toho, kdo tě čeká. Tento evropsko-číslovaný pohled na milosrdenství se stal jádrem Bergogliova povolání a jeho motta “Miserando atque eligendo” vyjadřuje, že Ježíš povolává s milosrdenstvím a vybírá si člověka.
Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires v Argentině, byl prvním papežem z amerického kontinentu a prvním z Tovaryšstva Ježíšova. Byl rovněž prvním mimoevropským papežem od 8. století. Dětství strávil na předměstí Flores a kvůli infekčnímu onemocnění mu byla odebrána horní část pravé plíce. V letech 1973-1979 působil jako jezuitský provinciál v Argentině a později působil jako profesor teologie a filozofie.
Po zvolení papežem v roce 2013 zaváděl František reformy ve Vatikánu a otevřel diskusi o roli žen a o vztahu církve k světu. “Nemůžeme se zavírat ve farnostech, když tolik lidí čeká na slovo Boží,” vyzýval k otevření církve chudým a potřebným. Zřídil místa pro bezdomovce u Vatikánu a uspořádal pro ně akce a prohlídky Sixtinské kaple. Na Zelený čtvrtek roku 2013 sloužil mši v nápravním zařízení pro mladistvé a během obřadu umyl a políbil nohy 12 delikventům, což byl z jeho strany ojedinělý projev pokory.
František často nekonvenčním způsobem pracoval s médii a veřejností. Osobními telefonáty často vyváděl z míry volané a některé jeho kroky působily překvapení i mezi ochrankou. V roce 2013 a 2014 navštívil Izrael, Jordánsko, Jižní Koreu a další země, kde vyzýval k solidaritě s uprchlíky a k vyřešení konfliktů. Kritizoval kapitalismus a neoliberismus a vyzýval k laskavosti a solidaritě vůči nejchudším. Rovněž podporoval reformní kroky v církvi a snažil se o větší transparentnost a odpovědnost.
Na poli veřejných otázek se František vyslovoval k otázkám genderu, svátostí a vztahů. Uvažoval například o možnosti, že kněží by nemuseli žít v celibátu - poznámka naznačující dočasnost a reflexi nad tradicí. Zároveň zdůrazňoval, že celibát je disciplínou a ne dogmatem a že reforma je postupná.
Hlavními tématy jeho pontifikátu zůstávají péče o chudé a marginalizované, ochrana planety, bohatá interakce s různými náboženstvími a otevřenější dialog. “Vyjděte z izolace svých kostelů a kazatelen a sloužte chudým,” shrnuje jeho styl a myšlení. Po nástupu do úřadu zřídil programy pro sociálně znevýhodněné a otevřel diskusi o genderu, roli žen a právech homosexuálů v některých otázkách spojených s ideály církve.
V roce 2022 představoval nová pravidla pro řízení římskokatolické církve a jmenoval šest žen do vrcholových funkcí v Radě pro finance a dalších institucích. Poprvé umožnil, aby se na vedení Vatikánu podílely i laiky, včetně žen, a jmenoval jezuitu do čela governatorátu - tedy do správy státu Vatikán. Zároveň uvedl, že svěcení ženatých mužů by bylo otázkou dočasné změny, nikoli trvalé reformy celibátu.
V rámci boje proti korupci a zneužívání v církvi František zavedl protikorupční opatření, snížil platy kardinálům během covidové krize a vydal nařízení, která umožňují rychlejší postihy v případě trestních obvinění proti vysokým církevním hodnostářům. V roce 2019 zrušil papežské tajemství v kauzách sexuálního zneužívání, čímž nastolil novou éru transparentnosti a boje s úkladnými praktikami ve církvi. Po zdravotních potížích, které doprovázely jeho celý život, byl v roce 2025 opět hospitalizován a zemřel 21. dubna 2025 krátce po půl osmé ráno, ve věku 88 let.
František zůstává známý i pro své mezinárodní cesty; během nich urazil více než 400 000 kilometrů a otevřel dialog s různými kulturami, náboženstvími a komunitami. Jeho dědictví zahrnuje nejen změny v církevních strukturách, ale také široko-otevřený postoj k boji za mír, solidaritu, pomoc uprchlíkům a péči o planetu. Ačkoli byl považován za jednoho z nejkontroverznějších papežů posledních desetiletí, jeho odkaz spočívá v posílení role církve v uctívání chudých, v úsudku nad vlastním postavením a v odvážném průniku do světa moderní společnosti.
František, narozený jako Jorge Mario Bergoglio, působil jako první jezuita na Svatém stolci a zvolil si jméno František na počest světce z Assisi, který byl symbolem chudoby a míru. V jeho čele církev kladl důraz na otevřený dialog, pečoval o marginálne a usiloval o reformy ve prospěch plnějšího a spravedlivějšího světa.
František: Papež z Nového světa - Celý dokument