O tomto tématu jsme přestali mluvit, přitom zásadně ovlivňuje dostupnost bydlení v České republice. Jedná se o praxi, kdy český stát přidává k evropským požadavkům další nadbytečné, často přísnější a komplikovanější národní požadavky, které evropské právo vůbec nevyžaduje. To, co má být rámcem, se mění v pavučinu. Gold plating regulace výstavby dnes neprobíhá jen na úrovni zákonů a vyhlášek, ale stále více také prostřednictvím technických norem, které k tomu nejsou ze své podstaty určeny ani uzpůsobeny.
Jsou sice prezentovány jako nezávazné, ale řada zákonů a vyhlášek je závaznými činí, aniž se přitom hledí na souladnost, technickou správnost a vhodnost takové úpravy. Bez uvážení a skutečného prověření dopadů jsou tak ve výstavbě vytvářeny nesmyslné a neřešitelné problémy. Česká republika totiž do systému povolování staveb zabudovala takové množství povinností a odkazů na normy, že výstavba jakéhokoli bytu či domu se stává složitější než kdy dřív. Výsledkem je zvyšování nákladů, prodlužování řízení, právní nejistota investorů a paradoxně často i zhoršující se kvalita výstavby, protože přeregulovaný systém těžko hledá rovnováhu mezi smyslem a formou.
Klíčové připomínky míří právě na přebujelou míru regulace, která se do návrhu dostala bez odpovídajícího vyhodnocení dopadů. Přitom podle evropského nařízení č. 1025/2012 mají být normy účinné, efektivní, dobrovolné a finančně únosné. Praxe hlásí, že nové požadavky v oblasti obnovitelných zdrojů energie snižují využitelnost pozemků až o 15 %, čímž narušují ekonomiku projektů, které jsou už v pokročilé fázi přípravy. Mnohé z nich mají schválené dotace, a pokud by musely být přeprojektovány, nebo dokonce zcela zrušeny, šlo by o naprosto zbytečné plýtvání investicemi.
Podobně je tomu u povinného vyhrazení parkovacích míst pro jízdní kola, a to i v budovách, kde je reálná potřeba mizivá, aniž by k tomu bylo zákonné zmocnění. Výsledkem není ani udržitelnost, ani bezpečnost, ale prostorová i ekonomická nesmyslnost. Obdobné je to v oblasti světla, ať již denního v budovách, nebo tzv. světelného smogu ve veřejném prostoru v noci. Návrh vyhlášky požaduje výpočty, které se opírají o technické normy, jež samy nejsou jednotné a často ani neexistují v konečné podobě.
Je to i případ ČSN 75 9010 o hospodaření se srážkovými vodami, na niž se návrh vyhlášky odkazuje, aniž by prošla odbornou diskuzí. Přesto má být závazná. A přestože je doslova přehlcena textem, neobsahuje zásadní parametry, jako jsou srážkové intenzity, které by projektanti potřebovali znát. Závažným problémem je i nesoulad mezi požadavky jednotlivých předpisů. Vyhláška například stanoví technické požadavky na stavbu, které pak nejsou závazné pro orgány ochrany životního prostředí, jež posuzují tentýž záměr z jiného hlediska. To nevede k harmonizaci, ale k protichůdným výkladům, zbytečným sporům a dalším průtahům ve stavebním řízení.
Přitom by stačilo málo: více důvěry v odborníky z praxe, méně závazných předpisů bez opory v zákoně, a především zdravý rozum. Potřebujeme přehodnotit vztah mezi právními předpisy, vyhláškami a technickými normami. Ty musí zůstat tím, čím být mají - doporučením, nástrojem, nikoli skrytým příkazem. Je to reálná překážka rozvoje výstavby, zvyšování dostupnosti bydlení i snižování nákladů. Je paradoxní, že v době, kdy Evropská unie volá po zjednodušení a snižování regulatorní zátěže, jdeme v Česku opačným směrem - a ještě si říkáme, že je to „pro jistotu“. Jenže jistota, která dusí investory a brání lidem postavit si domov, není jistotou, ale problémem. Je načase přestat si „zlatit“ naši legislativu. Ve stavebnictví - více než kde jinde - platí, že méně je někdy více. Místo zlaté klece norem potřebujeme otevřený, transparentní a srozumitelný rámec, který umožní stavět - rychle, kvalitně a za rozumné náklady. Převzato z časopisu Komora.
10 PRAVIDEL VÝKLADU ZÁKONA: Hledání skutečného významu zákona
- Vysvětlení pojmu gold plating v kontextu české stavební praxe.
- Popis, jak se rámec mění v pavučinu nadbytečných povinností a odkazů na normy.
- Důsledky nadbytečné regulace: vyšší náklady, delší řízení a nejistota investorů.
- Kritika současné praxe a návrhy na zlepšení: důvěra v praxi, méně závazných předpisů, rozumný rámec.
Hlavní důsledky a konkrétní problémy
Výsledkem je zvyšování nákladů, prodlužování řízení, právní nejistota investorů a paradoxně často i zhoršující se kvalita výstavby, protože přeregulovaný systém těžko hledá rovnováhu mezi smyslem a formou. Klíčové připomínky míří právě na přebujelou míru regulace, která se do návrhu dostala bez odpovídajícího vyhodnocení dopadů. Podobně je tomu u povinného vyhrazení parkovacích míst pro jízdní kola, a to i v budovách, kde je reálná potřeba mizivá, aniž by k tomu bylo zákonné zmocnění. Necelá pravidla a jejich nesoulad často vedou k protichůdným výkladům a zbytečným průtahům ve stavebním řízení.
Co by mělo být změněno
Je načase přestat si „zlatit“ naši legislativu. Ve stavebnictví - více než kde jinde - platí, že méně je někdy více. Místo zlaté klece norem potřebujeme otevřený, transparentní a srozumitelný rámec, který umožní stavět - rychle, kvalitně a za rozumné náklady. Význam má důvěra v odborníky z praxe a reálné hodnocení dopadů. Přehodnocení vztahu mezi právními předpisy, vyhláškami a technickými normami by mělo zajistit, že normy zůstanou doporučením a nástrojem, nikoli skrytým příkazem.
Shrnutí klíčových myšlenek
Evropská unie volá po zjednodušení a snižování regulatorní zátěže, ale Česko směřuje opačným směrem. Jde o problém, který brání investicím do bydlení a zvyšuje náklady na stavební projekty. Potřebujeme rámec, který podporuje výstavbu a snižuje byrokratickou zátěž, nikoli ji zvyšuje.