Český houslový virtóz Pavel Šporcl vydal svoji první vánoční desku. Jsou na ní písně ze všech koutů světa, které má rád. Koledy totiž miluje a patřily i k jeho dětství. Vánoční deska «Vánoce na modrých houslích», foto: Universal Music LLC.
„Já jsem natočil mnoho alb s klasickou hudbou, crossover a dvě desky s cikánskou cimbálovou kapelou. Dospěl jsem k tomu, že bych mohl udělat i vánoční desku. Požádal jsem jednoho z nejlepších producentů, Angličana Johna Cohena. Domluvili jsme se, že by to mělo být album se symfonickým orchestrem, a oslovili Královskou liverpoolskou filharmonii, se kterou jsem několikrát hrál, a považuji ji za jeden z nejlepších orchestrů světa. Souhlasili, a já jsem měl velikou radost, protože je to takové moje první vánoční děťátko. Chci, aby ta deska byla krásná, a myslím si, že krásná je. Připravovali jsme ji asi půl roku. Já jsem zaranžoval celý můj houslový part. Na konci července jsme nahrávali v Liverpoolu, a pak jsme ještě dokončovali tady v Praze. Napsal jsem pro toto album skladbu Modlitba. V premiéře jsem ji hrál na koncertě pro Svatovítskou katedrálu, je to skladba s duchovním obsahem, která se k Vánocům hodí. I když jsou desce orchestrální skladby, přesto je jedna koleda zpívaná.“
„Mám na desce jako hosty chlapecký sbor Boni pueri. Ve většině skladeb pouze podbarvují instrumentální obsah, ale jednu koledu hrajeme a zpíváme společně. Je to písnička Lo, How a Rose. Koledy miluji, vždycky jsme je doma zpívali. Můj bratr je jeden z nejlepších českých violoncellistů, a měli jsme doma takové rodinné trio. Maminka hrála na klavír, my jsme do toho něco vrzali, a zpívali jsme koledy. Stále ty zpěvníčky mám, každé Vánoce je vyndám, a zase z nich zpíváme s mými dětmi. Takže to přechází z generace na generaci. Já jsem housle odjakživa bral jako součást mého života, jako takovou hračku. Maminka se mnou cvičila, a já jsem jako každý normální kluk cvičit nechtěl. Jí děkuji, že jsem u těch houslí zůstal. A také mému prvnímu učiteli, který mi ukázal lásku k houslím jako takovým. Ve dvanácti letech jsem pak mamince řekl, že s ní už cvičit nebudu, že budu cvičit sám.“
Pavel Šporcl patří k nejpopulárnějším umělcům, kteří působí v oblasti vážné hudby. Po konzervatoři studoval houslovou hru v USA. Vystupuje na světových pódiích s renomovanými orchestry. Tak trochu se vždycky vymykal. Hned v počátcích své kariéry zaujal pirátským šátkem na hlavě.
„Chtěl jsem nejen mladým lidem, ale všem novým posluchačům přiblížit to, že klasická hudba není v žádném případě vážná, že ji může hrát i mladý kluk v šátku, že nemusí být ve fraku, a nemusí se u toho tvářit smrtelně vážně. Může se smát, a také mluvit na svých koncertech, což celá léta dělám. Hraju také koncerty pro školy. Ukazuji jim, že klasická hudba není tak vážná, že se jí nemusí bát, že je krásná, a mám s tím opravdu dobré zkušenosti. Byl jsem takový rebel. Chtěl jsem to dělat jiným způsobem. Měl jsem mnoho kritiků, Česká filharmonie se mnou odmítala hrát. Těch věcí byla spousta, ale všechny jsem je překonal, možná proto, že jsem narozený ve znamení býka, a jdu si za svým, svou pílí, a především tím, že jsem vždycky chtěl hrát na housle co nejlíp, aby nikdo nemohl říct, že se za ten šátek schovávám. Vždycky jsem říkal, že pokud nějaký nespokojený posluchač kvůli šátku nepřijde na koncert, tak je mi to samozřejmě líto, ale nemůžu ho nutit. Budu radši, když deset odejde a jeden nový přijde, a já mu ukážu, že klasická hudba, kterou dělám, je krásná.“
Pavel Šporcl spolupracuje s Českou televizí na cyklu dokumentů o české houslové škole. Natáčeli ve Vídni, Spojených státech, v Rusku, na Ukrajině. Rád by pak s hotovým dokumentem všechna místa objel.
„Na začátku minulého století mnoho nejlepších muzikantů světa bylo v Rusku. V Petrohradě, kde byla první konzervatoř, v Moskvě, a také v Oděse, a Kyjevě. V Kyjevě mnoho let učil Otakar Ševčík, jeden z nejznámějších pedagogů světa, v Oděse byl Kocián, a mnoho dalších. Ruská houslová škole je taková jaké je, i díky českým houslistům, kteří ji spoluzakládali, a ovlivňovali další ruské studenty. V Moskvě působil osm nebo devět let Ferdinand Laub, o kterém Čajkovskij prohlásil, že je to nejlepší houslista své doby. My jsme byli v Moskvě, v Oděse a Kyjevě. Točili jsme v archivech, podařilo se mi najít i Laubovy potomky. Lidé, kteří nás provázeli v archivech, byli pro tu věc nadšení. V archivech se ukázalo, jak velká ta česká komunita v té době byla. Naplňovalo mě to hrdostí, jak moc jsme přispěli.“
„Pavel Šporcl hrál v tramvaji, v letadle i v jeskyni. Není známý jen svým netradičním oblečením na koncertech. Od nejlepšího současného houslaře Jana Špidlena si nechal postavit unikátní modré housle. Ve světě odehrál přes 270 vystoupení. Prostřednictvím svých koncertů podporuje i benefiční projekty nadací a neziskových organizací. Někdy vystupuje i na netradičních místech, třeba v tramvaji v Oděse.“
„Tramvaj sebou docela cukala, takže to nebylo jednoduché. Jednou jsem zahrál i letuškám malý koncert v letadle. To bylo asi před dvěma lety, když jsem letěl přes Soul do Japonska. Ten první koncert byl pikantní, protože pořadatelé mě celé léto zvali, abych se tam přijel podívat. Mě vůbec nenapadlo, že by tam mohla být taková zima. Říkal jsem si, že tam jet nepotřebuji, co bych tam dělal. Přijel jsem až v den koncertu, a zjistil, že je tam asi 12 stupňů. To za normálních okolností koncerty nehraju. Ale pak začaly jezdit autobusy plné lidí, kteří přijeli z okolních vesnic a městeček, tak jsem koncert odehrál. Půjčili mi tam nějakou bundu, protože jsem na to vůbec nebyl připravený.“
„To ještě Pavel Šporcl neměl své modré housle, takže nemohl říct, že mu zmodraly zimou. A jak vnímá vánoční svátky? Je dobře, že alespoň jednou za rok se ten koloběh světa jakoby zastaví. Myslím si, že mnohem víc o Vánocích, než třeba o Velikonocích, se lidé spojí.“
The Ondráš Military Art Ensemble, Jiří Slavík - Path of Light / Czech and Moravian Christmas Carols"
Deska jako brožura rodinné a kulturní kontinuity
Koledy, které Šporcl miluje, byly i součástí jeho rodinného života: z jejich zpívání vychází i jeho vlastní vánoční interpretace. Rodinné trio zní skrze violoncello bratra, klavíru maminky a zpěv dětí, a přenáší se z generace na generaci. Deska kombinuje orchestrální aranže s koledou, kterou Bingově ztvárněná tradiční jízda mezi světy dává novou tvář české hudební tradici.
Kdo stojí za vznikem tohoto projektu
- Producent: John Cohen (Angličan)
- Orchestr: Královská liverpoolská filharmonie
- Hosté: chlapecký sbor Boni pueri
- Skladba: Modlitba (autorská píseň Pavla Šporcla)
Historie a vlivy české houslové školy
Natáčení proběhlo v Liverpoolu a Praze, s cílem ukázat široké publikum, že klasická hudba může být přístupná a radostná. Dokumentární spolupráce s Českou televizí mapuje českou houslovou školu a její vlivy na ruskou tradici, která vznikla díky českým houslistům, kteří ji spoluzakládali a ovlivňovali generace studentů.
- Historické kořeny ruské houslové školy a jejich vazby na české mistry
- První konzervatoře v Petrohradě a Moskvě
- Česká komunita a její vliv na světovou hudební scénu
Na závěr autor sdílí své prožitky z různých míst koncertních i netradičních prožitků, které formovaly jeho jedinečný scénář vystupování a filozofii hudební výuky pro děti i dospělé.