Gengel z.ú. jako nezisková nevládní organizace usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví. Cílem je, aby se s nimi veřejnost mohla seznámit, pěstovat je, využívat jejich plodů i je semenařit a uchovávat, a přijmout tak svou odpovědnost za jejich další osud. - vyžadují oporu pro pěstování (tyčka, palice, provazy, konstrukce), obvykle delší veg. - černošedé ploché ledvinovité zrno se zajímavou, pěknou zavinutou šnekovitou kresbou. Velmi dlouhý lusk - na zeleninové užití?, vysoké rostliny vyžadují dlouhé tyče, delší vegetační doba.
Činnost spolku ZAzemí se odvíjí od různorodého programu a inspiruje k hledání příležitostí a jejich rychlé realizaci. Těšila jsem se, že rozpleteme pestré aktivity ZAzemí, protože ač je spolek velmi místně ukotvený, rozptyl činnosti i různorodost lidí je veliká. Mě osobně inspirují tím, jak dokážou nalézat příležitosti a velmi rychle je realizovat, přitom to celé dělají velmi lidsky, hravě a s přírodou. Přeji příjemné čtení a určitě se zajeďte na nějakou jejich akci okolo Turnova podívat.
Jak vznikl spolek ZAzemí? Kdo ho tvoří? Fungujeme už devátý rok. Začalo to v roce 2014. ZAzemí vzniklo za účelem založení komunitní zahrady. Ale tu zahradu se nám nikdy nepodařilo zprovoznit podle našich představ. Samozřejmě vždycky ze začátku bylo kolem toho velké nadšení, ale postupně lidi odpadali. A také se ukázalo, že mít zahrádku v Turnově je vlastně snadné. Každý, kdo ji chce mít, tak ji má, a o komunitní zahradu není moc zájem. Proto jsme se vlastně vydali do krajiny. Začali jsme sázet stromy, zakládat sady, pořídili jsme několik hektarů lesa… Tím se nám činnost hodně rozjela. Zjistili jsme, že nás baví být v krajině víc, než mít nějaké sídlo.
Čemu všemu se věnujete? Těch projektů máme hodně. Já, abych se v tom sama vyznala, si říkám: moje svatá trojice - stromy, kompost, slepice. Takže sázíme stromy. V poslední době nás nejvíce baví zakládat školní sady. To znamená sady, které jsou napojené na nějakou většinou základní školu nebo lesní školku. A do těch sadů chodí děti pravidelně. Tráví s námi celý rok. Taky se staráme o šest hektarů lesa. Snažíme se tam co nejméně zasahovat. A i tam vodíme děti. Kompostujeme opět ve školách, ale také na sídlištích. Snažíme se především ve městech, kde ten kompost zdánlivě nemá místo, tam pro něj to místo udělat. Také pěstujeme zeleninu. Tedy pořád máme komunitní zahradu, ale zároveň nás víc baví pěstovat na takovém menším políčku. A teď máme úplně nový projekt, který se jmenuje Nazdar bazar. Jeden z našich členů ho vlastně provozuje už několik let. Zdravíme tam fond harampádí, především věci do kuchyně, zahrady, kanceláře i nějaké nářadí. A co takhle doma už nevyužijete, tak on to sbírá, a když je někde nějaká akce pro veřejnost, tak tam přijede a vybalí to tam. Teď se tam sbíhají lidi a třeba tam zase nosí další věci a jiné věci si odnášejí. My jsme si dlouho přáli mít něco takového ve stálejší formě. A proto teď budeme otevírat Nazdar bazar nonstop. Je to poblíž Samotoče ve Frýdštejně. Samotoč je takovej podnik, kde si natočíte pivo sami. Ten Samotoč je taky nonstop a dobře to tam funguje.
Kdo to všechno dělá, kromě… zmiňovala jsi, že zapojujete hodně děti? Vývoj členstva je velmi zajímavý. Spolek ZAzemí zakládali vlastně tři lidi. Pak se lidé nabalovali a pak zase ubývali. Zažíváme teď takovou třetí vlnu velkého nadšení a vzápětí zase poklesu zájmu o naši činnost. Poslední velká vlna, ale opravdu velká, se přes nás převalila v Covidu, kdy se lidi nesměli scházet. My, jak jsme se scházeli pořád venku, jsme v tu dobu hodně sázeli stromy. Teď ten Covid skončil. Lidé se vracejí do práce a já mám pocit, že se to jejich duševní nastavení trochu změnilo. V období Covidu jsme byli svědky takového sentimentu a prozření. To, co nám na Zemi zbyde, bude příroda a to je místo, kam vždycky můžeme přijít. A to se teď zase vytrácí. Máme tým teď asi pěti lidí a někteří z nich jsou částečně placeni. Díky tomu držíme naše aktivity a můžeme v nich pokračovat. To je zajímavé, co říkáš s přírodou a Covidem… Zároveň ještě bez ohledu na Covid musím říct, že často se nám stává, že se lidé k nám k různým aktivitám přidají, i když ne třeba napořád, na nějaké jejich životní období. A teď zjišťují, co to vlastně obnáší a přináší pěstovat rostliny a nebo chovat zvířata. Zjišťují, že jim to vlastně chybělo, aniž o tom věděli. Na to teď navážu.
V čem ZAzemí inspiruje druhé? V čem je jedinečné? Máme takový podtitulek - pro pestrou krajinu a pestré společenství lidí. Dneska jsou velké diskuse o tom, co je vlastně správně. Děje se to úplně ve veškerých oblastech, kterými se lidé zabývají. My, když se zamýšlíme, tak často zjistíme, že důležitá je pestrost. V krajině usilujeme o to, aby tam bylo od každého trošku. Také, aby tam bylo míň člověka, aby tolik nezasahoval. Zároveň i společenství lidí kolem ZAzemí je hodně pestré. Jsme lidé různých generací, máme různé názory, různé životní zaměření a máme mezi sebou i několik rodin se zdravotním postižením. Snažíme se jim pomáhat, aby i oni mohli být o trošku víc plnohodnotnou součástí společenství. Mám totiž pocit, že když tihle lidé nebudou mezi námi, tak nejsme kompletní. Protože takoví lidé ve světě prostě jsou a jednoho či dva bychom mezi sebou měli mít. Myslíme si, že je to správné. Já přidávám ještě hravost. Mně se moc líbí, jak jste hraví. No a radost! Ještě v podobné notě, jak se vlastně daří navazovat vztahy s místními? Co ti přijde stěžejní pro práci s dobrovolníky, aby je bavilo se účastnit?
Myslím si, že my můžeme lidem nabídnout něco, co dává smysl. Dneska je hodně lidí, kteří mají zaměstnání, které jim přináší peníze, ale nepřináší jim pocit smysluplnosti. Často se říká, že jsme všichni unavení a ve stresu, že je víc civilizačních chorob a psychických poruch, že to je z toho, jak je ta doba rychlá. Mám takovou hypotézu, že nemoc naší doby není v tom, že je rychlá nebo že je toho moc, ale je v tom, že ztrácíme smysl. Lidi dělají věci, aniž jsou si jistí tím, že to má smysl, a to si myslím je to, co nás hodně vyčerpává a bere nám energii.
S jakými výzvami se potkáváte ve vašem společenství a činnosti? Určitě to jsou ty vlny zájmu - přílivy dobrovolníků - a zase odlivy. Ale snažíme se to brát tak, jak to je, a nijak to nelámat, ale být připraveni. Nevrháme se na nějaký marketing a PR a tomu podobné aktivity, které by nás moc nebavily. Jinak cokoliv dělat v krajině je samozřejmě těžké, protože v krajině je mnoho zájmů, a ty byznysové zájmy tam rozhodně vítězí. Když se chceme alespoň na maličkých kousíčkách v krajině prosadit s tím naším zájmem, že tvoříme místa, kam si člověk pro peníze nechodí, tak to samozřejmě předpokládá spoustu konfliktů a jiných ubíjejících věcí. Není to snadné dělat cokoliv v krajině.
Proč jste se tehdy obrátili na Nadaci Pro půdu? Navzdory těm těžkostem, o kterých mluvím, k tomu patří těžkosti sehnat vůbec kousek pozemku. Nakonec se podařilo sehnat hektar, u kterého jsme si dovedli představit, že bychom o něj pečovali a založili tam sad. Proto jsme se poohlíželi, kde sehnat peníze, až jsme se s Nadací Pro půdu dohodli, že budeme spolupracovat. Ale známe se už déle, protože ta naše spolupráce nespočívá pouze v tom, že pomohli sad koupit, ale v tom, že nám jde o stejnou věc.
Co pro ZAzemí znamená být na nadačních pozemcích? Já myslím, že nám to nese samé výhody. My ten pozemek vnímáme jako by byl náš v tom nejlepším slova smyslu, že se o něj staráme, jak nejlépe umíme. Nadace nás v tom nijak nelimituje, protože ten pohled, jak se má hospodařit s půdou, máme společný, a máme k tomu ještě ten bonus, že se o nás někdo dost zajímá a pomáhá nám. Prostě s námi kamarádí.
Jak pracujete v sadu, popřípadě na jiných místech, s půdou? Co tobě přijde při péči o půdu stěžejní? My se teď hodně zaměřujeme na to, aby všude, kde to jen trošku jde, byly stromy a keře. Jsme přesvědčení, že to je důležité pro krajinu a hospodaření s vodou. Stromy zvyšují schopnost krajiny zadržet vodu a taky přispívají k biodiverzitě. Když něco pěstujeme, tak to děláme bez chemie. Snažíme se, aby byla půda, co nejvíce pokrytá. Také sejeme různé meziplodiny, i takové netradiční. Jako meziplodiny používáme například bylinky, roketu, řeřichu, špenát, ředkvičky… Vytváříme vlastně takové polykultury. Já říkám - když u nás na políčku lidé sbírají brambory, tak já jim už hážu na záda semínka, aby se ta půda co nejdříve zase ozelenila. Takže všechno, co představuje ekologické a regenerativní zemědělství, se snažíme uplatňovat na námi obhospodařovaných pozemcích v co největší míře. A musím říct, že to není pro nás nijak těžké. Nijak zvlášť se nad tím nezamýšlíme, protože takovéhle hospodaření je nám přirozené.
Plánujete letos pěstovat také zeleninu pro KPZ? Řekneš k tomu něco víc, ať třeba někoho nalákáme? Jo, letos se chystáme pěstovat zeleninu ve vyšší míře než doposud. Chceme ji i prodávat. Hledáme asi 30 podílníků, kteří by chtěli od nás zeleninu brát během sezóny. Souvisí to s tím, o čem jsem už mluvila, že se poloprofesionalizujeme. Protože je stále stěžejní v naší činnosti sázení stromů, platíme si jednu naši kamarádku jako výpomoc. Nicméně v létě pro ni práci nemáme. To je vlastně hlavní důvod, proč se pouštíme do pěstování zeleniny. Uvědomuji si, že to do sebe všechno dobře zapadá, protože já mám takový sen - mít jako neziskovka nějaký přiměřený byznysek, abychom se mohli částečně živit tím, co děláme, a živit se rukama. Což se nám při té výsadbě stromů teď začíná trošku dařit, tak to chceme zkusit i se zeleninou.
Ještě mám jednu otázku přímo na tebe - co jsou ty okamžiky, kdy ti to úplně dává smysl? Přímo tobě osobně, kdy máš z toho radost, kdy tě to baví? To je často, ale nejčastěji je to asi venku. Když se vydaří nějaká akce, která se odehrává venku a máme tam to hezké společenství.
Na závěr - jaký obraz o půdě v Česku bychom si měli přát? Takové přání se kryje s mým životním přáním - aby v půdě bylo víc života. Jo jo, když ho bude v půdě víc, nahoře to taky bude o trochu víc bujet. Milpa neboli 3 sestry představuje pěstování kukuřice, fazolí a dýně pospolu, což přináší mnoho výhod a to jak rostlinám, tak samotným pěstitelům.
Již indiáni věděli, že pěstování určitých plodin je nejen zasytí na dlouhou dobu, ale také prospěje kvalitě půdy. Dalším benefitem, který při jasně daném způsobu pěstování rostlin objevili, bylo, že výběrem určitých rostlin ušetří také spoustu místa a mohou tak prostor využít mnohem efektivněji. Pojem tři sestry se u nás již docela často objevuje v souvislosti s permakulturními či jedlými zahradami a představuje jeden ze způsobů, jak si některé rostliny mohou navzájem v růstu pomáhat a pěstitel získá větší úrodu. Aby ale vše klaplo na výbornou, je nutno při pěstování 3 sester dodržet určitá pravidla.
Kukuřici, fazole a dýně pěstovali již na svých polích nejen Mayové či Aztékové, ale také indiáni v Severní Americe. Metoda společného pěstování těchto tří rostlin se nazývá tři sestry nebo také milpa, což dle aztéckého označení znamená pole s kukuřicí. Principem tohoto způsobu pěstování je, že jednotlivé rostliny se navzájem pozitivně ovlivňují, a díky tomu získá pěstitel s malým úsilím, mnohem větší úrodu.
Fungování milpy je jednoduché, kukuřice slouží fazolím jako opora, fazole váží dusík a dýně pokrývá půdu a snižuje odpar vody. Kukuřice se odměňuje dodáváním cukrů pro symbiotické bakterie na kořenech fazolí. Dýně poskytuje stinnou a vlhkou zeminu a zároveň zvyšuje biodiverzitu půdy. 10 pravidel pro úspěšné pěstování principem tří sester vychází z dlouhé tradice, kdy indiáni sází kukuřici, dýni a fazole.
Koncem dubna pak vysejte do květináčků dýni a pěstujte ji při teplotě jako kukuřici. Za slunečných dnů, kdy je minimální teplota alespoň 10 °C, sadbu otužujte, na noc ji však přenášejte do tepla. Kukuřice i dýně vyžadují velké množství živin, na jaře tedy, ještě před výsadbou, zapravte do půdy kompost a organické hnojivo. Jakmile pomine riziko mrazíků, kukuřici a dýni vysaďte na konečné stanoviště.
Tři sestry - smíšená kultura v praxi
Fazole je nejproblematičtější částí trojice; je potřeba načasovat její setí, aby z ní něco bylo. Ideální je naset fazole ve chvíli, kdy má již vzešlá kukuřice 15-20 cm. Porost se vyvíjí ve spravedlivě rozdělených hnízdech, největší klasy se vybírají pro semenaření. Tři sestry vyžadují jemnější a skoré polopnoucí odrůdy fazolí, aby neudusily kukuřici. Odrůda Skunk a Cherokee jsou ukázkami vhodných rostlin pro tato společenství.
Kukuřice je větrosnubná a je opylována větrem; při semenaření je nutné zkontrolovat okolí kvůli GMO kukuřici, která může kontaminovat osivo. Kukuřice se sklízí na klasích, z klasů se oddělí osivo a zrna suší, zrna označená pro semenaření se ukládají zvlášť. V mokrých a chladných létech by u nás nemusela vyzrát; do příštího roku se vysévá mix mnoha palic skorých.
V závěru tedy platí, že volba správných odrůd a správný čas setí jsou klíčové pro úspěšné semenaření a udržení života kultury milpa v podmínkách střední Evropy. Když vyberete správné odrůdy, je vaším úkolem už „jen“ správně trefit čas setí.